na večírky a koncerty. A i když to pro mě bylo namáhavé, doprovázela jsem ho, abych na něj dělala dojem svou strhující osobností. Což byla vlastně dost šílenost. Nedlouho potom jsme se vzali. Když náš vůz zastavil před budovou soudu v Beverly Hills, neskutečně se mi ulevilo. Svatbu jsem naplánovala a zorganizovala sama. Domlouvala jsem termíny, platila poplatky, visela každou chvíli na telefonu, vyplňovala formuláře. Ryan se takovými přízemními záležitostmi nechtěl zatěžovat. Že nemám ponětí, jak to se sňatky v USA funguje, u něj vyvolalo jen pokrčení ramen. Organizace svatby mě posílila v tom, že jsem se díky ní poprala se svou hrůzou z telefonování, jakkoli by nepochybně existovaly i příjemnější, levnější a jednodušší způsoby. Po xtém rozhovoru se šišlající Jižankou, které kvůli šumu skoro nebylo rozumět („DoyallneedafoamA64oardoyapäräntslevehear?“ – „What?“ – „I said: DoyallneedafoamA64oardoyapäräntslevehear?“), už se množství potu, který mi pokaždé vyrazí na čele při prvním vyzváněcím tónu, trochu omezilo. Los Angeles mě částečně vyléčilo z mých obav z komunikace s cizími lidmi. Na blížící se svatbu jsem samozřejmě potřebovala šaty. I když se obřad měl konat jen v kruhu několika přátel – nebyli to ani ti nejbližší, ale ti, kteří měli náhodou čas –, v budově soudu s detektory kovu u vchodu a s kouzlem maloměstské administrativní stavby ze sedmdesátých let, chtěla jsem se cítit aspoň trochu jako nevěsta. S jednou kamarádkou jsme prohledaly Fashion District, abych si pro tu událost opatřila vhodné a cenově dostupné roucho. Žádné jsme ale nenašly. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257923
Místo toho jsem si v afektu na ulici koupila za deset dolarů zakrslého králíka, kterého jsem pokřtila Barbra Streisandová. O mém ADHD tehdy nikdo nevěděl, ani já sama. Byla jsem prostě dost živá a hodně, hodně zvláštní. Když někdo chodí ve dne v noci po milionovém městě s králíčkem menším než pěst, nevyhne se tomu, aby se s ním lidé dávali do řeči. Prakticky každý se zajímal, jestli je Barbra živá a jestli si ji může pohladit. Když mi zrovna nespala v šále, dávala jsem ji upřímně vypadajícím lidem (které ale nedokážu rozpoznat od pokrytců, ani kdybyste mě zabili) do dlaně. Brzy se z Barbry stala hvězda Beverly Hills. Dokonce i když pospávala ukrytá v záhybu látky, přicházeli za mnou neznámí lidé a ptali se, jestli nejsem ta „Bunny-Lady“, o které toho už tolik slyšeli. Díky Barbře jsem se naučila vést small talk uprostřed ulice. Nemohla jsem koneckonců mlčky stát, když si někdo hladil mého králíka. Kaliforňané tak jako tak neustále zapojují do hovoru všechny v okruhu deseti metrů, ať už třeba u pokladny v supermarketu, v kavárně, nebo, což mě fascinuje úplně nejvíc, na poloveřejných záchodcích. Když u sebe ještě navíc máte maličké huňaté zvířátko, začnete být natolik přitažliví, že nakonec můžete být rádi, pokud kolemjdoucí zachovávají aspoň nějaký odstup a nestavějí se vám přímo do cesty. Barbru jsem v šále přes ochranku propašovala i na naši svatbu, která se nakonec navzdory nedorozuměním s jižanskou úřednicí uskutečnila. Soudkyně zvířátko odhalila v nejslavnostnějším okamžiku: „… to have and to hold, from this day… Excuse me, um, but is that a living bunny in your scarf?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257923
Barbra vystrčila svůj malý čumáček z šály. „Yes. This is Barbra Streisand.“ Zatímco já se v duchu připravovala na to, že budu muset okamžitě prchnout pěšky do Mexika, protože jsem bez povolení propašovala do budovy zvíře, soudkyně se dala do smíchu. „Well, welcome Mrs. Streisand, you might very well be the most prominent guest I’ve ever had at a ceremony.“ Maličká heboučká zvířátka jsou zkrátka příliš roztomilá, než aby se kvůli nim někdo mohl doopravdy zlobit. Na to, aby zaručila, že vám vydrží manželství, ale ani ona bohužel nestačí. Moje touha po lásce a náklonnosti byla celé roky tak velká, že jsem byla ochotná v naději na její naplnění snášet skoro všechno. Nepoučila jsem se ze svých chyb a znovu a znovu jsem narážela na stejný typ mužů. Až když se po mém manželství ocitl v troskách i další trvalejší vztah, v hlavě se mi něco přepnulo. Pro tu chvíli jsem toho měla dost. A uvědomila jsem si, že nejsem sama. Je tu pro mě moje rodina a kamarádi, tráví se mnou čas, dokonce se ke mně přitulí, když potřebuju fyzickou blízkost jiného člověka. Mám čas počkat si na toho pravého.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257923