Prohlédneš si ji proti lampě. Vidíš čirou tekutinu s olejnatou viskozitou. Jemně obojí očistíš, zabalíš a uložíš do malé kapsy torny. Pokračuj na 121.
109. Tento útulný příbytek bys našel i poslepu. Již na určitou vzdálenost vidíš, že je ponořen do tmy. Teprve nyní začínáš přemýšlet nad tím, že Lanix také určitě neseděl na zadku. Ale co dělal a kde je teď? Číhá ve tmě a sleduje okolí? Vidí mě? Napadlo ho, že se za ním vydám? Nebo ho někdo napadl a on musel bojovat? Bojuje teď někde? Každopádně zde nejsou nikde patrny známky boje. Všiml sis toho již při vstupu do Zahrad. Jakoby se šílenství dnešní noci tomuto krásnému a vonnému místu vyhýbalo. „Lanixi?“ zašeptáš k domku. Při tom se obezřetně rozhlížíš. Když se ti nedostává odpovědi, uděláš dva kroky vpřed a zkusíš to hlasitěji. Stále žádná odezva. Ve střehu přijdeš až ke dveřím. Nahneš se k oknu a pokusíš se nahlédnout. Všude tma. Opatrně zaťukáš na okno. Stále nic. Jsi přesvědčen, že kdyby tu Lanix byl, určitě by o tobě věděl a dal by o sobě vědět. Bereš za kliku. Zjišťuješ, že je odemčeno. Pomalu otevíráš a nahlížíš. Ve tmě rozeznáváš známý prostor. Vešel jsi a zavřel za sebou dveře. „To jsem já, Arheol. Jsi tu někde?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257846
Místnost mlčí. Netknuté zahrady a tento dům, tato garance bezpečí, tě osměluje. Zatemníš okna a rozsvěcuješ olejovou lampu, kterou zkušeným pohybem najdeš. Teple žlutá barva světla v místnosti rozlévá pocit uklidnění a oddychu. Dopisu na stole sis všiml ihned. Nahlédneš na něj a vidíš své jméno. Neváháš a dopis držíš v ruce. Drahý Arheole, čteš-li tento dopis, znamená to, že jsi hoden. Těžká zkouška padla na tebe, mne i všechno obyvatelstvo světa. Ne však bezdůvodně. Lidé zapříčinili tuto zkázu strašným činem včera v noci. Tím vstoupili na rozcestí svého bytí a nebytí, jako tomu ostatně bývá pravidelně, každou dekádu. Zprávy o tom ke mně dorazily chvíli po tvém odjezdu. Bylo možné tě zastavit, ale musel jsi nejdříve urovnat věci doma. Tvé rozhodnutí a dovednost se sem dostat tě předurčuje a dokazuje, že jsem vybral a učil správně a že ty ses stejně tak dobře nechal vést. Nemusíš přijímat toto břímě, avšak věz, že každá ruka, každá dobrá mysl a každý kousek odvahy a sebeobětování rozhodne o osudu všech. Rozmysli si proto dobře zda se vrátíš domů, kde bys byl také velmi potřebný nebo zda přijmeš úkol, který tíží mé srdce. Já odjel do Choršalu za starým známým generálem. Jedu s poselstvím, a pomoci zorganizovat první armády. Odtud rozešleme další pokyny ostatním městům. Pro tebe mám jiný úkol. Je nutné, aby se k lidské armádě připojila Jízdní vojska Rady Pěti. Jistě je znáš pod legendárním pojmenováním Nebeská jízda. Rada byla vždy zdrženlivá k záležitostem ostatních lidí. Přesto je možné, je přesvědčit. Pomůže ti v tom moudrý druid Gabrielus žijící v Důstojném Hvozdě. Dlouhé generace byl členem Rady a má k lidem nejchápavější postoj. Z pochopitelných důvodů zde nemohu napsat, kde ho najdeš. Jdi na místo, kde jsme se měli setkat za dva dny. Ukaž prsten, který jsem schoval
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257846
s dalšími užitečnými věci na našem smluveném místě. Tam dostaneš potřebné instrukce. Nyní musím odjet. Buď přítomen, Lanix. Pergamen držíš nějakou dobu v ruce a text projíždíš očima ještě několikrát. To že zde dopis vydržel až pro tebe, může být dobré znamení. Místo, kde jste se měli za dva dny setkat, je knihovna. Pro instrukce mám jít tedy tam, přemítáš. Smluvené místo je v sadě, třetí řada, druhý strom od východu. Lanix ti toto místo vštěpoval do paměti. Kdybych ti někdy musel předat něco důležitého, najdeš to zde, kladl ti pravidelně na srdce. Nyní to má své opodstatnění. Dopis jsi spálil. Rozhoduješ se, zda přistoupíš na úkol, kterým tě pověřil. Znamená to odjet z Buny na neznámou dobu. Od rodiny a milované Dansoe. Znamená to možná jistou smrt. Ale zůstat zde? Co tím můžeš docílit? Odrazit několik útoků a čekat, jestli se Lanixovi a ostatním hrdinům, kteří se v tuto dobu jistě aktivizují, podaří postavit vojsko, strategii a možná nastolit pořádek? Stojíš před osudovým rozhodnutím. Chopíš se úkolu od Lanixe
97.
Nejsi připraven na takový úkol a vrátíš se domů
99.
110. Zamračeně se drbeš na hlavě. Přes koženou stěnu váčku mneš mezi prsty poslední zlaťák. Chlápek se spokojeně usmívá, rovná nově
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257846