Jak se spřátelit s konflikty projevuje prostřednictvím řeči těla. I když se možná cítíme slabí, náš postoj, naše gesta, způsob chůze i to, jak zatínáme svaly, to vše křičí: „Síla!“ A protože většina z nás byla vychovaná věnovat pozornost spíše tomu, co si myslíme a říkáme, než tomu, co dělají naše těla, zřídkakdy se ztotožňujeme se silou, která se nám projevuje v těle. Neuvědomovaná moc se ukazuje také v našich interakcích s ostatními. Děláme a říkáme ostatním věci, které jsou v rozporu s tím, jak vidíme sami sebe. Cítíme-li se příliš slabí na to, abychom se pustili do křížku se skutečným protivníkem, můžeme se obrátit proti těm, které vidíme jako snadné cíle, i když s nimi žádný opravdový spor nemáme. Zuřivost na silnici, návaly vzteku na obchodníky a telefonické prodejce, dokonce i hněvání se na partnery a děti může být způsob, jak vyjádřit frustraci z vlastního pocitu, že jsme příliš slabí na to, abychom konfrontovali ty, se kterými máme opravdu problém. Naše síla v nás skutečně je, jak to naše neúmyslné oběti mohou dosvědčit, ale my ji prostě neprožíváme jako svou vlastní. Projevy naší síly nabírají i nenápadnějších podob. Někteří z nás jsme nabyli obrovskou sílu díky přežití obtížných, dokonce i život ohrožujících období života, především v letech našeho vývoje. Po takových zážitcích jsme možná mírně poznamenaní a připadáme si jako oběti, ale zároveň nás to utužilo vůči protivenstvím. Tento mimořádný druh odolnosti z nás dělá protivníky, kteří vzbuzují respekt, přestože se s touto silou nebo mocí, jež z ní vyplývá, možná ani neztotožňujeme. Mnoho z nás také nalezlo zdroj moci v duchovním prožitku, ať už skrze víru v božstvo, organizované náboženské rituály či ve vztahu s přírodou. Duchovní zážitky nás propojují s něčím větším a trvalejším, než jsme my sami. Z takového spojení čerpáme vnitřní sílu. Ale ne vždy si dokážeme výhodu, kterou nám tato síla přináší, během konfliktu uvědomit. Z psychologického hlediska lze říci, 88
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257839
7. kapitola – Probuzení k vlastní moci že vlastní nezcizitelnou moc projikujeme na vnější duchovní zdroj – anebo že je božského původu, a tudíž je její zdroj mimo nás. Obtížemi souvisejícími s těmito méně zřetelnými zdroji moci se budeme zabývat až v příští kapitole. V této kapitole se zaměříme na probuzení se k naší nezcizitelné moci prostřednictvím vztahů. Ukážeme si, jak pouhé uvědomění si toho, koho si vlastně vybíráme pro vstup do konfliktu, nám může poskytnout rychlý a trvalý přístup ke své moci a současně vylepšit naše vztahy. Na začátku kapitoly se podíváme, jak ztráta kontaktu s naší nezcizitelnou mocí může vést k šikanování – to znamená, proč když ztratíme kontakt s nejhlubším zdrojem síly, přeneseme naše konflikty od lidí, se kterými nesouhlasíme, na ty, které dokážeme snadněji přemoci. Tím získáme cenné nástroje k rozpoznání okamžiku, kdy přístup k nezcizitelné síle potřebujeme nejvíce, a také několik rad, jak ji nalézt. V následující kapitole se podíváme do větší hloubky – jak moc a naše vnímání jejího nedostatku ovlivňuje průběh konfliktu. Budeme procvičovat techniky znovunabytí naší nezcizitelné moci v situacích, kdy nám připadá, že nás protivník zoufale válcuje. Sebepoznání, které prostřednictvím těchto technik získáme, nám pomůže proměnit konflikty na něco, co je bezpečnější pro všechny zúčastněné, a také nám umožní poznat a odvrátit naši tendenci stávat se na konfliktech závislými. Takže se pusťme do našeho sklonu bojovat s nesprávným člověkem…
Boj s nesprávným člověkem Jedno podobenství vypráví o muži, který za temné noci leze po čtyřech a pod svitem pouliční lampy hledá něco na zemi. Známý se ho ptá: „Copak jsi ztratil?“ 89
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257839
Jak se spřátelit s konflikty „Klíče,“ odpověděl. „Ztratil jsi je tady?“ „Vlastně ne, ztratil jsem je na druhém rohu.“ „Tak proč hledáš tady?“ „Protože tam je moc tma!“ Zní to absurdně, že? Ale přesto nám to může něco vzdáleně připomínat. Mnoho našich každodenních konfliktů se totiž odehrává s lidmi, s nimiž nemáme žádný zásadní rozpor. Jen je snazší bojovat s nimi než s těmi, se kterými máme opravdu problém! Když mě začne zlobit počítač, děsím se, že budu muset zavolat do opravny. Přijde mi, že jsou tam buď arogantní, nebo se v tom pořádně nevyznají, nebo mě chtějí nějak převézt. Téměř vždycky se s nimi pohádám. Ale s kým to vlastně bojuji? Vlastně si myslím, že zaměstnanci opravny jsou z té situace ještě nešťastnější než já. Každý den musí hovořit se spoustou rozčilených zákazníků, musí obhajovat produkty a služby, o nichž velice dobře vědí, že mají chyby. A navíc musí dodržovat firemní postupy, podle kterých mají ty důvěřivce, kteří sedli na lep prodejcům, spíš nějak „zvládnout“, než aby uspokojili jejich požadavky. Ale stejně (s pocitem těžkého zneužití danou firmou) skončím u toho, že zase sekýruju nějakého nešťastníka, který tam pracuje. I když vím, že terčem mých stížností je spíše ta společnost než osoba na druhé straně telefonu, proč to často dopadne tak, že se chovám jako necitlivý hulvát? Proč si tak nestydatě užívám tu škodolibou radost, že mohu vynadat tomu nešťastnému, zneužitému člověku a podusit ho ve vlastní šťávě? Stejně jako onen muž, který ztratil klíče na tmavém místě, ale hledá je na osvětleném, vím i já, že v mém životě existují skutečné konflikty – například se společností, která ten produkt vyrobila – jež se mě bezprostředně dotýkají. Jimi bych se měl zabývat, 90
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257839