Emocionální intimita Mozkový trámec – svazek nervových vláken, který zprostředkovává kontakt mezi levou a pravou mozkovou hemisférou – se zdá být podle některých předběžných studií u žen bohatší na nervová vlákna. To patrně znamená, že u žen probíhá větší komunikace – více vztahů – mezi oběma polovinami mozku a že mají naopak menší tendenci k přehnanému upřednostňování jedné z hemisfér. Naproti tomu muži často mívají sklon „jednat hlavou“. To mimo jiné znamená, že při své činnosti až příliš často využívají levou mozkovou hemisféru (kde mají rozložený hlavní stan logika a abstrakce), takže se přínosu pravé hemisféry (která zodpovídá za krea tivitu, intuici, holistické vnímání) nedostává náležité pozornosti. Muži jsou přirozeně uzpůsobeni tak (a je to dáno také kulturně), aby věci více škatulkovali a měli menší sklon k holistickému vnímání. Ženy jsou pak uzpůsobeny k tomu (a rovněž je to podmíněno kulturně), aby oproti mužům více fungovaly ve vztazích. Dokazuje to i obecně větší plynulost slovního projevu u žen. A teď ta dobrá zpráva: Nic z toho není vytesáno do kamene. Přednost nemá ani levá, ani pravá hemisféra, ve skutečnosti totiž záleží na tom, aby obě fungovaly co nejlépe, a především společně, aby mozek nebyl rozdělený, ale úplný. S určitými vlastnostmi se rodíme, ale některé z nich se mohou v závislosti na různých vlivech z prostředí rozvinout příliš a jiné zase málo. Na čem však skutečně záleží, je to, jak se k nim vztahujeme. Muži jsou (s pár výjimkami) většinou silnější a svalnatější než ženy. Díky tomu mají lepší předpoklady pro výkon úkolů vyžadujících značnou tělesnou sílu, ale zároveň jim to v případě, že se vztahové rozpory přehoupnou do fyzické roviny, dává převahu nad ženami. Když dojde na strkanice, nebo dokonce na něco horšího, žena si je vědoma toho, že by jí muž, se kterým žije, mohl, kdyby chtěl, velice ošklivě fyzicky ublížit a že by mu v tom nejspíš 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257771
7. Pohlaví a emocionální intimita nedokázala zabránit. Jde o extrémní příklad, ale už samotný fakt mužské fyzické převahy budí u velké části žen touhu být s mužem, který je jednak bezpochyby dokáže ochránit a který zároveň nebude takové zlé agrese vůči nim schopen. Násilí se mohou dopouštět i ženy na mužích – společně s Diane jsme pracovali s muži, které jejich ženy bily – ale mužské násilí vůči ženám je nesrovnatelně častější a nese s sebou větší fyzické ohrožení. Není tomu nijak dávno, co bylo násilí na ženách dokonce ještě běžnější a brutálnější, a navíc společensky přijatelné. Mám dojem, že většina současných žen si tuto kolektivní vzpomínku někde v sobě nese, i když může být v jejich nitru zasutá velice hluboko. Ženy v uplynulých staletích celkem pochopitelně hledaly spíš bezpečí než lásku. Vztah pro ně byl potenciálním bezpečným útočištěm, i když vůči manželovi nebyly v o moc lepším postavení než otrokyně. I muži mívali v minulosti těžký život a žili v područí těch, kdo byli na společenském žebříčku výše. Ale pro ženy, které si volili za „partnerky“, byl ještě tvrdší. PROHLUBOVÁNÍ EMOCIONÁLNÍ INTIMITY BEZ OHLEDU NA ROZDÍLY PODLE POHLAVÍ Ve zdravém svazku rovného s rovným panuje mezi oběma pohlavími či mezi stejnopohlavními partnery hluboký vzájemný respekt. To znamená, že nikdo nikoho neponižuje, a to dokonce ani nezáměrně. A týká se to i způsobu, jak druhého vnímáme a jak o něm mluvíme. Například:
Muž po padesátce: „Chodím s fakt milou holkou. Je jí 51 a má vlastní firmu.“ Žena po padesátce: „Chodím s fakt milým klukem. Je mu 51 a má vlastní firmu.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257771
Emocionální intimita Připadá vám použití slova „kluk“ v této větě méně vhodné než slovo „holka“? A pokud ano, proč? Nejednou jsem slyšel muže kolem šedesátky označit ženu, se kterou něco měli, za „holku“ – a nebyli to žádní šovinisté či sukničkáři a neměli žádné tendence ženy shazovat. Přesto by se sami možná necítili dobře, kdyby byli označeni za „kluky“. Rozdílný přístup na základě pohlaví, jakkoliv neskrývaný, či sotva patrný, je natolik běžný, že působí téměř jako něco normálního. Čím více se od takového naprogramování oprostíme, tím větší bude náš respekt vůči druhému pohlaví. K respektu patří také to, že se navzájem nezahanbujeme ani neshazujeme, i když by se to dalo velmi příhodně omluvit jako pouhé škádlení či každodenní humor v rámci vztahu. Emocionální intimita je životní mízou kvalitních vztahů. Kdo chce žít v úspěšném vztahu plném života, ten si emocionální intimity nejen váží, ale dělá všechno pro to, aby ji přeměnil v životní realitu. Jedná. Podobné snahy jsou bohužel vlastní daleko častěji ženám než mužům. Do psychoterapie se pouští daleko víc žen než mužů, a když přijde celý pár, podnět k tomu většinou vzejde od ženy. Zjistil jsem, že i ve stejnopohlavních vztazích je větší pravděpodobnost, že se psychoterapie zúčastní ženské páry než ty mužské. Ženy mají patrně v oblasti emocionální intimity nad muži výhodu. Jsou k ní přirozeně vybaveny, a navíc je v ní podporuje také společnost. Muži mají nad ženami biologickou a společenskou výhodu v případě agrese, ale jsou jí zároveň znevýhodněni: agrese totiž působí proti emocionální intimitě. Může za to částečně její nedostatečná zranitelnost, částečně pak sklon k odlidšťování, který souvisí s její funkcí. Říci, že pro muže je emocionální intimita větším oříškem než pro ženy, je ještě příliš slabý výraz. Muži, kteří na tom pracují, v ní však podle mojí zkušenosti (osobní i klinické), mohou dosáhnout stejné obratnosti jako ženy. A kromě toho 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257771