Robert Bryndza
bují někoho nestranného. Budu je informovat já a důstojník pověřený stykem s rodinou.“ „Nebyla jsem si vědoma, že by trpěl nějakou psychickou poruchou. Nemám jeho lékařské záznamy, ale po našem prvním – vypjatém – výslechu ho vyšetřil doktor, který souhlasil s tím, aby výslech po pauze pokračoval. Tak daleko jsme se ale nedostali. Byl klíčovou součástí mého vyšetřování…“ „Dobře. Vemte si na zbytek dne volno,“ přerušila ji Melanie. „Odvoláváte mě z případu?“ „Ne. Ale musím se podívat na videozáznam z výslechu, musím si promluvit se seržantem z vazebních cel a s policisty, kteří ho zatýkali. Taky chci, abyste sepsala hlášení se všemi detaily. A chci mluvit s McGorrym.“ Erika se postavila. „Dobře.“ „Počkejte ještě chvíli a posaďte se.“ Erika se posadila a opřela. „Prosím?“ „Chystám se vám říct něco, co se vám nebude líbit, ale chci, abyste to ode mě slyšela.“ „Ano?“ „Během roku jste toho dost zažila. Sotva před týdnem jste uzavřela případ vražd a únosu.“ „Je to deset dní…“ Erika zavřela oči. Jednalo se o otřesný případ, kterého se účastnil mladý pár, Nina Hargreavesová a Max Kirkham, kteří v Anglii spáchali sérii vražd a loupeží. Média z jejich případu nevyhnutelně vytvořila příběh ve stylu Bonnie a Clydea a pak komandér Marsh vystoupil s osudovým prohlášením pro tisk, kde oba vrahy odsoudil. – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257651
SMRTÍCÍ TAJNOSTI
Marsh se domníval, že postupuje chytře, když jim dává ultimátum, ale místo toho jim nabídl tvář a jméno. Nina s Maxem začali pátrat v jeho soukromém životě, netrvalo dlouho a objevili, že Marshova manželka pochází z bohaté rodiny a že mají dvě malé dcery. Napadli Marcii, když byla sama doma, a Nina Hargreavesová pak ve školce předstírala, že je novou chůvou holčiček. V tu chvíli případ eskaloval a došlo k plnohodnotnému únosu. Marsh a Marcie se neřídili radami a doporučením a zaplatili výkupné 200 000 liber. Případ ale skončil až tehdy, když se Erice podařilo vystopovat Ninu a Maxe do vzdáleného místa v Dartmooru na jihu Anglie, kde dívenky drželi. Následnou krvavou lázeň, ve které se proti sobě obrátili Max s Ninou, měla Erika stále vrytou do paměti. Dvojčata zachránila. Holčičky neměly fyzická zranění, ale psychické jizvy se jim budou hojit dlouho. „Eriko! Eriko!“ Erika otevřela oči. Melanie ji s obavami pozorovala. „Co se stalo?“ „Omlouvám se. Jsem pořád trochu v šoku. Tragické není jen to, když si mladý člověk vezme život… Byl to taky můj klíčový svědek.“ Melanie vytáhla peněženku, vzala z ní vizitku a podala ji Erice. „Dr. G. Priestley. Klinický psycholog,“ přečetla Erika a podívala se na Melanii. „To je pro mě?“ „Ano.“ „Myslíte si, že jsem se zbláznila? Že jsem nevyrovnaná?“ Melanie zvedla ruku. „Ne, to si nemyslím. A než se dostaneme dál, chci vám říct, že doktor Priestley je můj lékař. Chodím k němu jednou týdně.“ „Na terapii?“ „Ano.“ – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257651
Robert Bryndza
Erika nevěděla, co by měla říct, takže sklopila pohled k vizitce. „Co to má být? Doporučení? Úspěšně jsem uzavřela další případ, zastavila jsem dvojici několikanásobných vrahů, zachránila jsem dcery komandéra, a místo gratulace mám jít na terapii?“ „Eriko, tak to není. Mluvím s vámi jako přítelkyně nebo jako kolegyně. Soukromě. Nemá to nic společného s Metropolitní policií, s jakýmkoli případem nebo sebevraždou Josepha Pitkina. Jste jedna z mých nejlepších lidí a jsem přesvědčená, že se brzy vrátíte k případu této vraždy, ale tohle po vás chci. Je mojí povinností hlásit, pokud některý z mých důstojníků bojuje s tlakem, který na něj v práci doléhá.“ „Vy o mně napíšete hlášení?“ „Ne! Sakra, poslouchejte, co říkám, vy jedna pitomá náno!“ Erika se na Melanii podívala a usmála se. „Omlouvám se…“ začala Melanie. „Ne, to je v pořádku. Dávám přednost tomu, abyste mě označila za pitomou nánu, než abyste používala to hloupě korektní vyjadřování…“ Zvedla navštívenku. „To je ten váš terapeut?“ „Ano.“ „Nevadilo by vám, kdybych se zeptala…?“ Melanie se zhluboka nadechla a opřela se. „Když jsem byla poprvé těhotná, čekala jsem dvojčata. Donosila jsem je do termínu, proběhla oslava, rozrušená rodina a manžel čekali v porodnici, aby si mohli pochovat naše miminka… Obě se narodila mrtvá.“ Zhluboka se nadechla a z tváře si setřela slzu. „Lékaři nevěděli proč. V rodinné historii žádná úmrtí při narození nemám. Jednalo se o učebnicové těhotenství. Neznali jsme důvod, proč k tomu došlo, a to bylo devastující. Ztratila jsem víru a skoro jsem přišla i o všechno ostatní. Téměř mě to zničilo.“ – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257651