znamená,“ vyznala se spontálně a pohladila při tom Romana po rameni. Náhle však zvážněla: „Proboha proč ses musel zaplést s Milošem? Víš co je celá ta parta za žumpu? Mrzí tě, zdravé nohy? Proč mu to nerozmluvíte?“ obrátila se na Kuběnu a zlobila se dál: „Nestačí, co zažil mladý Juřička, bratr Adamcovy bývalky, který napsal na Adamce udání? Srazilo ho auto, které nikdo neviděl a je mrzák nadosmrti! Nebo že Adamec zmlátil svoji ženu do bezvědomí, až potratila a nic se mu nestalo? Nebo Jarda Mroček proč se oběsil?! Vykašli se na to Romi a jeď domů! Prosím! Tahle pakáž je schopna hrozných věcí. Fakt nezvládnu, kdyby se ti kvůli mně něco stalo!“ Její výlev přerušil Romanův mobil. „Policie České republiky. Inženýr Rulík?“ „Osobně.“ „Pane inženýre, nalezli jsme vaše auto a já mám úkol s vámi dohodnout termín, jeho převzetí.“ „V jakém je stavu? Je pojízdné? A kde vůbec je?“ „Teď je na dvoře u nás na oddělení, má vytržené kabely ze zapalování, rozbité boční okno. Takže je nepojízdné. Tedy pokud neumíte nastartovat pomocí vytržených kabelů. Ovšem s takovým autem podle zákona stejně na silnici nesmíte.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257647
„Jsem v tom zběhlý, umím si takovou věc opravit. Mohu si pro něho přijet ještě dnes? Je neděle!“ „Není problém. V patnáct hodin, vyhovuje vám to? A chtěl by s vámi ještě mluvit náčelník, ano? Na shledanou.“ Roman zasunul telefon do pouzdra. „Musím říct, pane Kuběno, že jste pěkně otravnej tím, jak víte všechno dopředu. Auťák je na světě. A panu policejním náčelníkovi Adamcovi, se po mě neuvěřitelně stýská,“ smál se jízlivě. „Tož, to víš, léta zkušeností a poznávání prostředí. Nic na tom není,“ mávl skromně Kuběna rukou. „Nu což! Musím do jámy lvové!“ šaškoval Roman a najednou zvážněl. „Poslyšte, neměl byste tady sadu šroubováků a slušnější kombinačky? Abych mohl dát auto trochu do hromady!“ „Mám všecky typy a velikosti šroubováků. Klasické, křížové, šestihranné, malé, velké, jaké chceš. Na pořádný vercajk si potrpím. Ale myslím, že spíš než nářadí budeš potřebovat slušnou sumičku na účtu.“ „Nevím k čemu?“ „Tož, to brzo poznáš! Adamec umí vydojit prachy z každého. A na tobě sa zahojí s velkým gustem!“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257647
„Jenom ať to zkusí,“ usmál se Roman sebevědomě. „Začínám ho nenávidět jak špenát ve školní družině!“ „Tož to si povíme až sa vrátíš. Teď vás tu nechám. Určitě nejste zvědaví na starého dědka…“
--Přesně ve čtrnáct padesát pět zazvonil na služebně policie. Policista, který ho před časem vezl z nemocnice k výslechu, mu přišel otevřít. „Zdravím! Náčelník už na vás čeká,“ řekl přátelsky. „Na toho nejsem zvědavý. Napřed chci vidět auto.“ „Jak je libo, není problém“ usmál se. Policista v telefonu nelhal. Auto mělo rozbité boční okno a vytržené kabely, ale skříňka zapalování vypadala nepoškozená. Olin se jako zloděj aut projevil jako opravdový profík. „Chybí něco?“ zajímal se policista. „Myslím, že nic. Kromě povinné výbavy jsem tam stejně nic neměl, takže nechybí nic.“ „Fajn. Připravím papíry, než to u šéfa vyřídíte.“ Úslužně odvedl Romana do Adamcovy kanceláře. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257647