„To mělo kouzlo, synku,“ zamumlal, když vyšel z temnoty kina do smrákajícího se večera, dezorientovaný, ale nadšený. „Prostě kouzlo.“ O dva dny později zemřel. Zasáhl ho těžký infarkt, když se mezi dveřmi snažil jedné ženě prodat pojištění. O mnoho let později se z toho stal rodinný žert — pro uzavření smlouvy by otec udělal cokoli. Fred se tomu vtipu smál ještě dnes. Tátovi by se určitě také líbil. Kdykoli se Fred zahleděl na Maisie, uviděl May Brittovou a v hlavě slyšel tátova slova. Kouzlo, synku. Prostě kouz lo. Ne že by se mu jméno Maisie nelíbilo, ale pořád si pamatoval, s jakou záští ho vyplivoval Danny. Znovu se tak před ním vynořovala spousta vzpomínek na vyděšenou, krvácející Maisie stojící ve dveřích, Maisie schovanou v zamčeném pokoji nebo ležící v bezvědomí na podlaze. Za dva roky Freda do domu Bean-Foxových přivolali čtrnáctkrát, jeho kolegy pak ještě osmkrát. Byl zázrak, že Danny Fox svou ženu nezabil, a nebylo to tím, že by se o to nepokoušel. Ne, „Mai“ mělo tu správnou šťávu a umožňovalo jim oběma nový začátek s čistým štítem. Je čas, abychom tohle všechno nechali za námi, Mai. My oba. Fred cítil, že Maisie se na chvíli dokázala zbavit svého všudypřítomného smyslu pro povinnost. Věděl, že pravdě podobně plánuje ho odmítnout, ale doufal, že třeba ještě změní názor. Druhá šance. Tu si přece všichni zasloužíme, ne? Fred nesl kvůli Dannymu Foxovi na bedrech svou vlastní vinu, stud a jizvy, ale nechtěl se k tomu neustále vracet. Přemýšlel, jak by zareagovala Bridie, kdyby zjistila, že se vídá s její dcerou. Mohlo to dopadnout různě. Měli totiž s Bridie společné tajemství, které by dokázalo zničit jeho rodící se vztah s Maisie, o jeho zaměstnání, jedi98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257642
ném pevném bodě, jaký ve svém životě měl, ani nemluvě. Použil sílu a moc svého postavení člena policejního sboru, aby se ujistil, že Dannyho Foxe už nikdy nikdo neuvidí ani o něm neuslyší. Kdyby byl Fred opravdu upřímný, musel by přiznat, že to byla jediná věc, kvůli níž se od Maisie držel tak dlouho stranou. Ztratil se ve vlastních myšlenkách, plamínek v jeho očích pohasl. Z kazety v přehrávači, jehož světlo ozařovalo palubní desku, k nim doléhal hlas Franka Sinatry. „O čem přemýšlíš?“ zeptala se Maisie. Fred se pohledem setkal s tím jejím. „Jen o dešti.“ Byla to pravda, vážně přemýšlel o dešti. Přemýšlel o jedné urči té deštivé zimní noci, kdy překročil hranici. Už nikdy víc, Mai, slibuju. Už nikdy víc. Z těžkých mraků zakrývajících oblohu se valil déšť, ale oni se v autě cítili jako ve velké hřejivé bublině. Počasí bylo pod psa, ale Fred se pod psa rozhodně necítil. Byli spolu sami už při tolika příležitostech, ale pokaždé za velmi nepříjemných okolností. Bylo hezké tu jen tak sedět a pro tentokrát prostě jen být. „Myslím, že odteď ka už budu vždycky oslavovat déšť.“ „To budeš mít hodně co slavit.“ Zasmála se a znovu zčervenala tak, že barvou ladila se svými šaty. „Když někam přijdeš, je to, jako by se celé místo roz zářilo, Mai, tak to prostě je.“ Vypadala, jako kdyby polykala slzy. Odvrátila se a zahleděla se z okénka. Viděl, jak bojuje s emocemi. Tady šlo daleko o víc než o pouhý kompliment. Nechtěl ji vidět rozrušenou. „Je to na první schůzku moc?“ zeptal se. Volnou rukou si zakryla obličej a zavrtěla hlavou. „Ne.“ A potom se na něj podívala a roztáhla rty v opravdovém, zářivém úsměvu. Uklidnil se. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257642
Má mě ráda. Jasně že jo. Kdo by nemiloval takovýho sta rýho ďábla, jako jsem já. Pořád na to máš, Brennane, pořád na to máš. „Dobře. Jsem totiž moc starý na to, abych si na něco hrál.“ Pomalu dojel před její dům a zastavil. Zapomněl deštník ve stojanu v restauraci, takže vystoupil, otevřel jí dveře, svlékl si kabát a jednou rukou ho držel nad nimi, zatímco druhou objímal Maisie kolem pasu. Společně doběhli po příjezdové cestě ke dveřím. Zůstali stát tváří v tvář, obličeje jen několik centimetrů od sebe. Takhle blízko si předtím byli už mnohokrát, když s ní mluvil, hleděl jí do očí a šeptal jí uklidňující slůvka jako: „Vydrž, holka, budeš v pořádku.“ Natáhl ruku, aby se dotkl její tváře, ale tentokrát ne proto, aby jí setřel slzy nebo zmírnil otok. Kůži měla hebkou. Prstem přejel po jizvě, kterou měla těsně nad okem, a ona přitiskla svou ruku na jeho. Viděl, že se kvůli tomu cítí trapně, ale nebylo proč. Pamatoval si tu noc, kdy k jizvě přišla, jako by to bylo včera. Čekala na něj ve dveřích a na obličej si tiskla utěrku. Danny utekl, jakmile zaslechl houkání sirén. „Není to tak zlé,“ prohlásila, když stavěla vodu na čaj. Byl rád, že se Maisie udrží na nohou, ale nehodlal odejít bez zhodnocení napáchaných škod. Jemně jí z obličeje odstrčil ruku s utěrkou a z rány na spánku znovu začala prýštit krev. „Není to tak zlé, co? Rocky jich schytal daleko míň, a stejně ten zatracený zápas prohrál.“ „Abychom mu nekřivdili, bylo to dva jedna,“ řekla a on se zasmál. Nejen že byla fanouškem Rockyho, ale dokonce si dokázala udržet smysl pro humor i poté, co ji manžel zbil — to už vyžadovalo pořádnou odvahu. Tu noc na tom nebyla tak špatně, aby jí zavolal záchranku, a tak posadil 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257642