98
do „kapitalistických“ zemí (v milionech devizových Kčs)
do „socialistických“ zemí (v milionech Kčs)
1966
22,8
195,6
1967
30,1
258,2
1968
49,2
276,3
1969
64,1
464,7
Tabulka 5: Finanční bilance výjezdového cestovního ruchu (1966–1969)117
Právě za případem sezony 1969, kdy poprvé po dlouhých letech skončila výslednice zahraničního cestovního ruchu v červených číslech (vlivem poklesu příjezdů a díky vysokým výdajům na výjezdy čs. občanů v éře oživeného cestovního ruchu), je možné vidět jeden z důvodů (vedle například zvýšené míry emigrace), proč se čs. komunistické a státní vedení rozhodlo od podzimu 1969 radikálně omezit cesty čs. občanů do „nesocialistických zemí“ (a následně také zvýšit ceny zájezdů).118 U vzájemné turistické výměny se „spřátelenými“ zeměmi byl také zaznamenán dočasný pokles návštěvnosti (i příjmů), zdůvodňovaný jednostranným poklesem cest občanů z NDR do Československa a neúspěchem snah o sjednání dvoustranné dohody s Polskem o volném cestovním styku (to mělo troskotat zejména na otázkách finančního vyrovnání a počínající ekonomické krizi, do níž severní sousedé začali zabředávat).119 Soudě podle kvantitativních údajů, důsledky „bratrské“ invaze byly překonány již relativně brzy (1971) a sen o „spřáteleném“ cestovní ruchu mohl žít i nadále.120 117 Tabulka sestavená na základě: NA, fond Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích (1968–1971), sv. 22, a. j. 47, bod 4, Politicko-ekonomická analýza problémů cestovního ruchu, základní směry jeho rozvoje v r. 1970, 7. 4. 1970. 118 Pro finanční krytí cest čs. občanů na Západ mělo dle oficiálních směrnic sloužit 50 % příjmů z aktivního cestovního ruchu s „nesocialistickými“ státy, získaných v uplynulém roce. (NA, fond Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích /1968–1971/, sv. 43, a. j. 69, bod 3, Informace o vývoji cestovního ruchu v roce 1970 a zásady pro rok 1971, 26. 1. 1971.) 119 NA, fond Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích (1968–1971), sv. 43, a. j. 69, bod 3, Informace o vývoji cestovního ruchu v roce 1970 a zásady pro rok 1971, 26. 1. 1971. 120 V roce 1971 tak čísla příjezdů ze „socialistických“ zemí (3 906 950 návštěvníků/návštěvnic) překonala poslední „předinvazní“ a doposud také rekordní rok 1967 s počtem 3 765 441 návštěvníků. (Karol Pachinger: Cestovný ruch v socialistickej spoločnosti, s. 22.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257545
Proměny politiky cestování a cestovního ruchu
99
S VÝCHODEM K ZÁPADU (1967–1978) Navzdory vnitropolitickým peripetiím a posléze i mezinárodním nesnázím, jež prožili čs. politikové a občané na sklonku šedesátých let, se dění ve sféře cestování a cestovního ruchu i nadále fakticky neslo ve znamení mezinárodního uvolnění. Právě zintenzivňování zahraničního cestovního ruchu, včetně liberalizace legislativního rámce či posilování ekonomických struktur – někdy se skoro chce říci „běhu politických událostí navzdory“ – patří k jejím typickým projevům v praxi uplatňované politiky détente.121 Aktéři čs. cestovního ruchu se pro zdárný rozvoj sféry po vzoru úspěchu na Expo 1958 v Bruselu snažili využít dalších propagačních akcí, jež byly na výstavnickém poli připravovány. Dlouhodobé a velmi promyšlené přípravy se vyplatily kupříkladu v průběhu realizace čs. expozice na Expo 1967 v kanadském Montrealu. Právě pohostinsko-restaurační komplex jako integrální součást čs. pavilonu patřil k vůbec nejvyhledávanějším a nejúspěšnějším podnikům na celém výstavišti.122 Při celkovém počtu 513 míst se pět čs. restaurací (Zámecká restaurace, Bratislavská restaurace, Staropražská restaurace, Snack-bar a slovenská Koliba) mohlo pochlubit tržbou 3 345 000 kanadských dolarů, což bylo bezkonkurenčně nejvíce. Druhý a třetí restaurační stánek v pořadí (sovětský a „domácí“ kanadský) utržily o takřka jeden milion dolarů méně. V přepočtu činila tržba na jedno místo v čs. restauraci těžko uvěřitelných 6250 kanadských dolarů.123 Úspěch montrealské expozice znamenal pro Československo velký 121 Z opatření působících napříč tzv. železnou oponou je možné jmenovat kupříkladu částečnou liberalizaci čs.-rakouských vztahů v první polovině šedesátých let nebo opětovné navázání vztahů s globálním leteckým gigantem PanAm ve druhé polovině téže dekády. (NA, fond Předsednictvo ÚV KSČ /1966–1971/, sv. 13, a. j. 14, bod 7, Úprava leteckých vztahů s USA, 8. 11. 1966.) 122 Na návštěvu čs. pavilonu se stály údajně až pětihodinové fronty a čs. restaurační komplex byl mezi západními návštěvníky mimo jiné přezdíván „pětidolarový komunismus“ – podle výše vstupného pěti kanadských dolarů, jež byly účtovány za pohoštění servírované v čs. restauracích; nápoje si návštěvníci platili zvlášť. (Retro. Rok 1967. In: Česká televize, [online] [2017-08-20], http://www.ceskatelevize.cz/ ivysilani/10176269182-retro/213411000360023/titulky.) 123 Návštěvnický ohlas a komerční úspěch čs. restauračního konceptu i úroveň služeb měly údajně dokonce přimět zástupce americké společnosti Hilton k vyjádření, že do nově budovaných stravovacích „promenád“ hotelových komplexů budou investoři vedle čínských či italských restaurací zařazovat též restaurace československé. (H. Bohúňová: Podzim v Montrealu. In: Československé pohostinství, roč. 13, č. 24
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257545
100
propagační přínos, o jehož využití čs. politické i oborové elity usilovaly i v následujících letech. Výstava Expo 1970 v japonské Ósace sice patřila k pokračování úspěšné mezinárodní propagace, zároveň však i k pomyslným dozvukům tzv. pražského jara a počátkům „normalizování“ čs. politiky a společnosti. Ačkoli čs. expozice v Japonsku zaznamenala doposud největší finanční výnos v dějinách všech dosavadních podílů na výstavách Expo – čistý zisk 20 tisíc amerických dolarů, čs. oficiální místa byla nucena řešit nečekané nepříjemnosti ideově-politického charakteru. Ty se odvíjely od stížností čs. velvyslance, ale také od kritiky členů sovětské a bulharské delegace na adresu údajně „příliš abstraktních“ (a proreformních) výstavních panelů, plných mnohoznačností a jinotajů, čímž se „v rozděleném světě nedeklaruje příslušnost ČSSR k socialistickému společenství“.124 Pachuti z „ósackého mementa“ navzdory byla pohostinská část vyhodnocena jako přínosná a posléze vyústila v mezinárodní spolupráci se západními zahraničními partery, kteří i nadále provozovali část osvědčených výstavních podniků. Takto například fungovala montrealská restaurace Koliba až do olympijského roku 1976, kdy oprášila svoji slávu; posléze byla rozmontována, přepravena přes oceán a znovu postavena v Bratislavě na Kamzičím vrchu. Na japonské půdě pak působily od začátku sedmdesátých let podniky Castle Praha, U Kalicha a Koliba, jejichž repliky byly postaveny v hlavním městě Tokiu.125 Cestou této „gastro-diplomacie“ měla být nejen šířena sláva /1967/, s. 38; M. Hříbek: Po návratu ze světové výstavy. In: Československé pohostinství, roč. 14, č. 4 /1968/, s. 52–53.) 124 Největší nevoli v očích „přátel“ způsobila inscenovaná plastika „řeky života“, která byla na svém konci zamrzlá, a byl zde ve skle otisk vojenské boty. Tento symbol byl – podle názoru Sovětů a Bulharů – očividnou narážkou na srpnovou invazi, a proto byl na pokyn čs. vedení odstraněn (vybroušen). (NA, fond Předsednictvo ÚV KSČ /1966–1971/, sv. 123, a. j. 198, k info bod 10, Zpráva o účasti ČSSR na Expo 1970 v Ósace, 10. 4. 1970.) Z pamětnické perspektivy rozhovor s architektem světových výstav (v Bruselu, v Montrealu, Ósace a v roce 1992 také ve Valencii), Miroslavem Řepou: Host ČRo Radiožurnálu – rozhovor s Miroslavem Řepou. In: Český rozhlas, [online] [2016-09-20], http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_ zprava/743355. 125 Koliba v Montrealu již posedmé. In: Československé pohostinství, roč. 19, č. 9 (1973), s. 140; F. Odložilík: Jubilejná sezona Koliby v Montreali. In: Československé pohostinství, roč. 22, č. 12 (1976), s. 271; J. Kuliš: Čs. restaurace v Tokiu. In: Československé pohostinství, roč. 17, č. 8 (1971), s. 138; J. Kuliš: Po roce: sbohem Japonsko. In: Československé pohostinství, roč. 18, č. 5 (1972), s. 74; Zdeněk Jůza: Přišel dopis z Tokia.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257545