Hlavně že nesmrdí
♀ Pokud čekáte, že vám teď popíšu, jak nádherně můj muž voní a co používá za omamný parfém, musím vás zklamat. Nejenže můj muž nepoužívá vůbec žádný parfém, ale ještě navíc se o kosmetiku dělí s našimi psy. Nekecám! Koupí litr březového nebo kopřivového šamponu, s velkým potěšením ho na sebe napatlá a tváří se, jak je mimořádně čistotný. Co na tom, že Haryk s Dášou voní stejně, hlavně že jsou všichni čistí. Velmi podobné (nevalné) konce mají i snahy mé drahé tchyně o to, aby začal používat nějaký mužský parfém. Já tohle snažení vzdala raději předem. Každý rok dostane můj choť od své matky k Vánocům voňavou krabičku, kterou o rok později přesune ke svému bratrovi. Netuším, jestli se náhodou ta samá krabička nedostane napřesrok ke tchánovi a od něj zpátky k mému choti, ale je to možné, a navíc ekologické. Přesto svého muže nenutím k tomu, aby se svými zvyklostmi něco udělal. Tak za prvé, skutečně nesmrdí, ale je celkem nadprůměrně čistotný. Za druhé, jeho přístup znamená mnohem víc místa v koupelně pro mě a miliony mých lahviček, které nezbytně potřebuju k životu. A za třetí, což je nejdůležitější, nemá potřebu řešit mé malé, no dobře, velké kosmetické království. Vnímá ho asi stejně jako mou sbírku kabelek, tedy něco, bez čeho já žít nemůžu a on to má ignorovat. Takže pokud se soustavně snažíte vést své drahé muže k tomu, aby o sebe více dbali, nebo se naopak v koupelně perete o každý centimetr, radím vám: neřešte to. Pokud muž vyloženě nesmrdí, je to nepodstatné. A hlavně, pro vás je stejně nejdůležitější vaše dokonalá vůně, ne?
98
Jak přežít manželství_tisk.indd 98
31. 3. 2015 15:19:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257480
Jak přežít manželství
♂ Říká se, že partner vám musí vonět. Vždycky mi to přišlo zvláštní. Tedy dokud jsem neobjevil vášeň své manželky pro česnek. Nevím, jestli za to mohou nějací rumunští předkové, ale nesnáším česnek. Brrrr. Smrdí mi. Strašně. Je to ďábelská rostlina. Taková topinka s česnekem je podle mě spíš normální zbraň než jídlo. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Několikrát jsem se vrátil v noci domů, celý dům spal a já byl nesvůj. Něco tam divně smrdělo. Hlavně v kuchyni a ložnici. Tam si spokojeně chrupkala moje manželka a navzdory úzkostlivé pravidelné zubní hygieně s každým chrupnutím vypouštěla do světa česnekový opar. Znalci vědí, že s tím nic nezmůže ani několikanásobné čištění zubů, ani ústní voda. Česnek si tam někde v útrobách hoví a s každým výdechem vychází na svět česnekový opar. Netuše, co se to děje, strávil jsem takhle pár nocí. Převaloval se a pořád čichal k věcem v ložnici, kde se ta divná vůně bere. Znáte to nervózní počuchávání, když bloudíte po bytě, hledáte zdroj zápachu a nemůžete ho najít. Brrr. Nakonec jsem sebral odvahu a manželky se zeptal. „Měla jsem tvaroh,“ řekla. „Jenom tvaroh?“ udeřil jsem na ni jako vyšetřovatel StB. „No,“ pokrčila rameny, „s česnekem.“ A pravda byla venku. Horší bylo, jak s ní naložit. Zakázat jí jíst tuhle zdravou rostlinu (pche, podle mě je to jen propaganda) nemůžu. Nezbylo než vytvořit pravidla. Trochu jiná než v případě mých věcí z hospod. Ty jdou schovat do koše na prádlo, ale s manželkou se to udělat nedá. Tak holt pokaždé, když sní česnek, napíše mi SMS a uchystá matraci v obýváku. Připadá vám to zvláštní? Mně by spíš přišlo zvláštní, kdybych to zkoušel překousnout a spal s ní a česnekovým oparem v ložnici. Akorát bych na ni byl naštvaný. Permanentně. Takhle se v klidu a čistém vzduchu vyspím. A bez rozčilování. Vůně a hlavně rozdílný přístup k nim je třeba respektovat a vymýšlet způsoby, jak s nimi naložit. Nebojte se o tom mluvit. Alespoň se dobře vyspíte.
99
Jak přežít manželství_tisk.indd 99
31. 3. 2015 15:19:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257480
To jsem neměla dělat!
♀ Pokud si chcete zachovat duševní zdraví, nepřidávejte si na facebook tři druhy lidí. Šéfa, rodiče a manžela. Tedy, neměli byste si je přidávat, jinak dopadnete jako já. Nejdříve mě lapila má šéfová, která mi s výmluvným výrazem sdělila, že facebook je přece nezbytný pro vzájemnou komunikaci, utužování kolektivu a tak vůbec. Pochopila jsem, že nemá smysl odporovat. Co se týče rodičů, ani jeden z nich se naštěstí zatím(!) na téhle síti nepohybuje, a tak nemusím číst nic o tom, jak jsem nepořádná a jak bych si konečně měla uspořádat svůj chaotický život. Dostihl mě jen mladší, po všech stránkách úžasný bratr, ale ten naštěstí tenhle ďáblův vynález používá jen k vyvěšování svých dokonalých fotek mašinek a vláčků. S manželem to bylo horší. Nechala jsem se přesvědčit svými kamarádkami, že nemít v přátelích vlastního muže je přinejmenším podezřelé a nevěstí to nic dobrého, a tak jsem ho odklikla. Neměla jsem to dělat. Nejenže jsem spolu s ním virtuálně vyfasovala i slušnou porci sci-fi mimoňů, ale ještě k tomu teď tuším, kde se právě nalézá nebo co dělá. Upřímně, není o co stát. Například teď vím, že na příští rok plánuje s partičkou podobných potřeštěnců, jako je on, výlet k okolí Černobylu. Prý proto, že nejbližší město duchů se má zbourat a bylo by doživotní prohrou radioaktivní ruiny nevidět. To bych ještě přežila, koneckonců zdravou dceru už máme, a tak muži trochu radiace neuškodí, jenže díky facebooku má i on přehled o mně. A to je mnohem horší. Najednou se nemůžu svým kamarádkám tak snadno chlubit novými stylovými úlovky a před mužem předstírat jejich zázračné zjevení ve skříni, se kterým rozhodně nemám nic společného. Zapomenout můžu i na sdílení různých flirtovacích zážitků a bohužel i drbů o svém drahém choti. Takže, pokud svého drahého mezi přáteli nemáte, ani si ho nepřidávejte. Pokud už tam je, naučte se občas držet jazyk za zuby a zapomeňte na „vtipné“ komentáře. Když to zvládnete, má vaše virtuální i skutečné přátelství šanci přežít.
100
Jak přežít manželství_tisk.indd 100
31. 3. 2015 15:19:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257480