98
W ilb u r S mith
•
na l e opard í sk á l e
-gat! Strč ruku do těch prstenců!“ Sjel jsem šklebící se posádku jediným pohledem a jazykem rybářských traulerů oznámil, že už to nikdy neudělám. „Vemte si na to klacek,“ houkl jsem. Poznali, že jsem je prokoukl. Nevzpomínám si, že bych kdy zažil tak namáhavé týdny jako na Kingfisheru. Ale náš závazek skončil a my jsme s Hillarym vyrazili na východ podél železniční tratě, která nás dovedla přes poušť do Windhoeku a odtamtud do Jižní Afriky a zpátky na Rhodesovu univerzitu. Vrátili jsme se s plnými kapsami a vypracovanými těly a moje mysl přetékala znalostmi a chápáním života na moři. Byla to náročná a vyčerpávající zkušenost. Kruté a nelítostné moře vás může kdykoliv beztrestně zabít, ale je také majestátní, divoké a krásné a ty, kdo mu porozumí, odměňuje bohatstvím kamarádství a vzrušujícími příběhy života na vlnách. V následujících letech jsem se k těm příběhům a k mužům jako Boots Botha i posádka Kingfisheru často vracel. Při letmém ohlédnutí vidím, že semínka budoucích románů – Lovci diamantů (The Diamond Hunters, 1971) a Oko tygra (The Eye of the Tiger) i postavy Lothara de la Rey z Hromobití – byla zaseta při oněch zážitcích na moři. Zmíněné romány byly ještě více než deset let vzdálené – a před jejich napsáním mě moře znovu přivolalo. Přežil jsem dřinu na rybářském trauleru, a tak jsem se o následujících vánočních prázdninách domníval, že jsem natolik zocelený, abych absolvoval turnus s některou velrybářskou flotilou, které odpluly z Kapského Města v průběhu listopadu a směřovaly do jižního Atlantiku. Od přítele jsem se dozvěděl, že jedna japonská velrybářská flotila hledá pracovníky. Doky v Kapském Městě jsou rozlehlé, plné nákladních plavidel, linkových osobních lodí i výletních jachet. Než jsem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257475
99
W ilb u r S mith
•
na l e opard í sk á l e
se narodil, soustřeďoval se lov velryb pár set kilometrů na sever kolem Durbanu, kde modré velryby vyhledávaly teplejší severní vody, ale o těchto vánocích jsem směřoval do chladnějších oblastí na jihu. Podepsal jsem smlouvu se zástupcem Whaling Company, s desítkami sobě podobných jsem nastoupil na zásobovací plavidlo a vyrazili jsme na dlouhou cestu. Náš cíl ležel daleko na jihu, kam jsem se dosud nedostal a s největší pravděpodobností se už nikdy nedostanu. Chladným majestátem volného oceánu jsme mezi ledovými krami směřovali k Antarktidě. Naší kořistí budou keporkakové, vorvani a mohutné velryby jižní. Flotila působila v jižních vodách od listopadu, kdy začíná velrybářská sezona, a loď, na které jsem připlul, byla jen jedním z mnoha zásobovacích plavidel, jež pravidelně pendlují touto trasou a přivážejí nové muže, zboží a zásoby pro flotilu. Po čtyři dny a pět nocí jsme se ploužili nekonečným oceánem na jih v otupující nudě, kdy nebylo na co se dívat kromě křivky obzoru, která byla čím dál výraznější. Posádku tvořila směsice Jihoafričanů a Japonců, tvrdých a málomluvných chlapů – a nevzdálili jsme se ani na den plavby z přístavu, když jsem poznal, že tohle není Kingfisher. Za soumraku čtvrtého dne jsme viděli, jak obrovskou modrou plochu oceánu poprvé narušily rozeklané bílé vrcholy. Nad čarou obzoru vyčnívaly špičky ledovců, vpluli jsme do ledového pole a já poznal, že už jsme blízko. Pátého dne jsme dopluli na místo, kde pracovala velrybářská flotila. Nejprve nás zarazil nepříjemný zápach. Smrad velrybího tuku a masa jsem dosud neznal a už se s ním nikdy nechci setkat. Byl hustý a nesnesitelný a zdálo se, že pošpinil všechno kolem nás. A čím víc jsme se přibližovali, tím těsněji nás zahaloval, dusil nás nepříjemným pocitem přítomnosti rozkladu a smrti. Na rozlehlé hladině, obklopená odpady po porážkách velryb na palubě, kotvila zpracovatelská loď flotily.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257475
100
W ilb u r S mith
•
na l e opard í sk á l e
Lov arktických velryb byl vybudován kolem zpracovatelských stanic umístěných přímo na ledovém šelfu, ale potřeba vyšší efektivity – a nutnost vyhnout se regulacím, které různé vlády v zájmu ochrany přírody na velrybářství uvalily – vedla k výstavbě zpracovatelských lodí, takže lov a zpracování velryb mohly probíhat kompletně na volném moři. Když jsme na ni vstoupili, zpracovatelská loď nám připadala jako samostatný svět. Pod vlivem četby klasických hrdinských příběhů – o Robertu Falconu Scottovi a jeho tragické expedici k jižnímu pólu, o Ernestu Shackletonovi a posádce Endurance, kteří opustili svou loď v ledovém poli, a přesto se jako zázrakem všichni vrátili domů – jsem si představoval Antarktidu jako vznešené a krásné místo, ale měsíc, jenž následoval, nepřinesl žádný triumf ani dobrodružství. Zpracovatelská loď byla prostě jatka pod širým nebem, každá ploška mastná velrybím olejem a krví. Po zbytek sezony se stala mým domovem. Zatímco první dny na palubě Kingfisheru mi ukázaly, jak chabě jsem byl ve srovnání s posádkou trauleru připravený na každodenní dřinu, první dny na zpracovatelské lodi mi ukázaly, jak naivní jsem byl, když jsem se domníval, že mě trauler připravil pro práci při lovu velryb. Dny jsem trávil při dlouhých směnách na zpracovatelské palubě. Lovecká flotila se skládala z osmi harpunářských člunů. S prvním denním světlem vyrážely za kořistí a vracely se v nepravidelných intervalech s krvavou řekou v závěsu. Vlekly za sebou zabité velryby, které pak byly vytaženy jeřábem s velkými mechanickými čelistmi ke skluzu na lodní zádi. Poté začala naše práce. Pracovní čety vyzbrojené mohutnými stahovacími noži oddělovaly vrstvy tuku a postupně velké mořské savce porcovaly. Parta, do níž jsem jako nejmladší patřil, zavěšovala kusy tuku na lana dopravníku. Byla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257475