EJ-3.korektura-29.1.19:layout
1/29/19
1:35 PM
Stránka 96
To je možná stará tradice z Rakouska-Uherska...
Možná, nevím, ale jak si někdo může myslet, že jeho návrh je lepší? On tím vlastně jen říká, že se tu víc vyzná a umí se vším lépe manipulovat. Je taky nevhodné, že někdo, kdo se soutěže zúčastní s jakousi kopií cizí stavby, říká, že je lepší než originální Kaplický s jeho organickou architekturou, když nemá ponětí o průběhu práce komise. V dubnu 2011 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 ve sporu Future Systems (dnes Amanda Levete Architects) s architekty HŠH, že soutěž byla regulérní, a vyloučil další zpochybňování. Architekt Tomáš Hradečný se ale na místě opět odvolal, protože podle něj se soud nezabýval regulérností soutěže...
Tohle je v Evropě zcela nepředstavitelné. Nikde na světě jsem to nezažila. Když se z toho stane politická záležitost a začnou se tam objevovat lidé, jako byl primátor Pavel Bém, který po odsudku Václava Klause otočí hned o 180 stupňů, pak se z toho stane fraška. I věty prezidenta Klause jsou pro místní situaci charakteristické: Proti stavbě budu bojovat vlastním tělem, nechám se připoutat k bagru! nebo Milují Blob ze vzdoru ke mně! Je to ale zvláštní: podíváme-li se do Francie, po každém prezidentovi tam zůstala nějaká moderní významná stavba: Centre Pompidou, knihovna a pyramidy před Louvrem po Mitterrandovi, a dokonce i po Chiracovi etno muzeum u Seiny. Všechny tyto stavby byly kontroverzní, ale všechny vtiskly městu novou tvář. Chiracovo Museé du Quai Branly je pojato jako futuristická skládačka z barevných a skleněných kvádrů. Mimochodem ho navrhl Jean Nouvel, který v Praze navrhl komplex Zlatý Anděl na Smíchově. Po Klausovi zbude zákaz unikátní stavby, a je na to ještě pyšný.
96 /97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257455
EJ-3.korektura-29.1.19:layout
1/29/19
1:35 PM
Stránka 97
V Německu Václavu Klausovi proto přezdívají Prezident Ne.
O tom už vůbec nehovořím. Ale naneštěstí jsou v tom i lidské osudy. V případě knihovny celý spor stál jeden lidský život: Johan Kaplický na to nesmyslné a často zákeřné handrkování možná zemřel. A přitom do toho návrhu dal všechno. To pak jde do tuhého. I když samozřejmě to byla jen jedna z příčin jeho náhlé smrti, ale rozhodně mu to neprospělo a nemohlo mu to dodat sílu. Další, kdo to odnesl, byl Vlastimil Ježek: toho odvolali. V těchto věcech se od roku 1989 u nás nic nepohnulo ani o píď dopředu. Když jsem slyšela rétoriku a slovník úředníků a politiků, myslela jsem si, že se vracím na začátek šedesátých let: samá kluzká, vágní a nepřesvědčivá slova. Jenže je třeba říci, že anglická demokracie se vyvíjela od Magny charty libertatum, tedy od roku 1215, kdy byla poprvé omezena zákonem moc panovníka a poddaní dostali právo se proti rozhodnutí soudu odvolat, a u nás se moderní demokracie vyvíjí teprve od roku 1989, kdy také byla u nás poprvé zrušena cenzura, předtím jsme byli samostatní jen dvacet let a místo parlamentu vládla u nás tak zvaná pětka. S anglickou tradicí, kde byla cenzura zrušena v roce 1695, se nemůžeme vůbec srovnávat. Naše zpoždění je fatálně velké...
To teda je. To je pravda. Člověk pro tyto rozdíly musí mít pochopení, ale na druhé straně je tu nová generace a ta by se měla chovat trošku jinak. Mají zkušenosti, pracují v různých částech světa, jsou chytří a schopní, už aby se chytli vesla. Bohužel větší část té nové generace chodila do školy ke staré generaci, pracuje většinou u staré generace a přebírá její staré návyky. Jen malá část od ní odejde alespoň na čas pracovat do Londýna, do New Yorku nebo do Amsterodamu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257455
EJ-3.korektura-29.1.19:layout
1/29/19
1:35 PM
Stránka 98
Přesto jistou naději vidím v mladých lidech. Alespoň moji zdejší studenti byli velice nadaní, všichni hovořili anglicky a většinou uměli ještě jeden jazyk. A i když neodjeli pracovat do zahraničí, myslím si, že to jsou už jiní lidé: jejich horizont nekončí za návsí. Můj dědeček si kdysi do deníku napsal: „Vždycky to tak bylo, nebude to jiný. Tátové jsou hloupí, mají však chytré syny!“ Vidíte, další důležitá věta, na kterou jsem si vzpomněla. Ať se to rodičům líbí, nebo ne, tak to nakonec dopadne. Ten chytrý dědův syn vymyslel tryskový stav. Někteří z vašich studentů u vás v londýnském ateliéru pracovali, alespoň co jsem slyšel, a jeden z vašich českých architektů pracoval chvíli i u Jana Kaplického…
To bylo ale až poté, co jsem ze školy odešla, jinak by to byl střet zájmů. Ten jsem nechtěla připustit. Ale je pravda, že jsem je doporučovala k jiným architektům po světě a samozřejmě hlavně v Londýně a i k Johanovi. Poslední otázky k Janu Kaplickému: Na čem před smrtí pracoval?
Pokud vím, bylo to hlavně na Muzeu automobilové firmy Maserati v Itálii, v Modeně, které se po jeho smrti začalo stavět, a v Neapoli navrhl stanici metra, v Londýně projektoval dům a městský autobus. A v České republice pracoval hlavně na budějovickém Rejnokovi, hudebním centru pro České Budějovice, navrhl klub Volavka pro Konopiště a připravoval jeden obytný dům a tuším dva rodinné domky v Benešově, ale o tom toho moc nevím. A samozřejmě se staral stále o projekt knihovny. To by byla stavba skutečně ve veřejném zájmu. Teď na jaře roku 2011 jsem četl, že klub Volavka se stavět nebude a o Rejnokovi se stále prý jedná. Říkalo se, že mu na knihovně tak záleželo, že byl ochoten se spojit s kýmkoliv...
98 /99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257455