v rezidenčních pečovatelských domech s rodinným prostředím. Představa „jednou na psychiatrii – navždy na psychiatrii“ už dnes nemá opodstatnění. Průměrná délka hospitalizace na psychiatrické klinice je ve Švýcarsku přibližně 25 dní, v Německu je ještě výrazně kratší. Ve srovnání se zánětem slepého střeva nebo s porodem je to pořád ještě dlouho. Ale že by pacient strávil v psychiatrické nemocnici rok nebo ještě déle, to dnes až na naprosto výjimečné případy nepřipadá v úvahu. Pokud nemocniční terapie trvá déle než měsíc, děje se to s výslovným souhlasem pacienta. Umístění nemocného v nemocnici na tak dlouhou dobu proti jeho vůli je možné jedině v případech, kdy došlo ke spáchání trestného činu; takoví pacienti bývají na základě soudního rozhodnutí většinou umísťováni do specializovaných zařízení zřízených zcela k tomuto účelu. Takže se nemusíme obávat, že se z léčebny hned zase dostanou ven. Odeslání pacienta do psychiatrické nemocnice je dnes stejně normální jako hospitalizace ve kterékoli jiné nemocnici – například kvůli operaci, léčbě komplikované cukrovky nebo třeba na dialýzu. MŮŽOU SE UZDRAVIT!
Většina lidí tedy zůstane na psychiatrické klinice jen na relativně krátkou dobu. A i tak se můžou uzdravit! Procento úspěšně uzdravených pacientů je vysoké. Většina pacientů se po nemocniční léčbě už nikdy na psychiatrické lůžkové oddělení nevrátí. Je ovšem pravda, že mezi psychická onemocnění 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257453
patří i některé choroby, které mohou ve fázích nebo nárazově vzplanout opakovaně. Patří k nim například recidivy u depresí, bipolární afektivní poruchy a často také schizofrenie. A dále existují ještě také nemoci, u nichž může i po vyléčení dojít k recidivě, například po užívání návykových látek. Takový průběh nemocí známe ovšem i u fyziologických onemocnění, připomeňme si třeba revmatismus, cukrovku nebo roztroušenou sklerózu. Naprostá většina psychicky nemocných ale v nemocnici nikdy ležet nemusí. Většině stačí ambulantní léčba, bývá obvykle úspěšná. Ti ostatní se zpravidla léčí v nemocnici jenom jednou. Další fáze nemoci se pak už většinou neobjeví vůbec nebo už pak stačí ambulantní léčba. Až potud dobré zprávy. Teď budou následovat ty špatné. BLÁZNŮ JE MÁLO – TO MĚ NEPOTKÁ
To jsou hned dva omyly v jednom nadpisu. Jsou to ale užitečné omyly. Takových stále přežívajících omylů je mnoho. Jejich užitečnost v tomto případě spočívá v tom, že nás ukolébává v našem bezpečí. A s pocitem bezpečí vnímáme život mnohem lépe. Nemáme strach z toho, co by mohlo přijít. Pokud tedy chcete žít raději příjemně ukolébáni, ale neinformovaní, pak tuto kapitolu přeskočte a klidně si ještě jednou přečtěte nadpis. Pro odvážné, kteří nepřeskočili, uvedu několik čísel a faktů. A to jsou ty špatné zprávy. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257453
Poté, co probereme strohá čísla, svým studentům vždycky říkám, aby si to celé ještě jednou představili konkrétně. My tady začneme raději rovnou s názornou verzí. Já bydlím v obci, která má přibližně sto obyvatel (to neuvádím z praktických důvodů kvůli procentům, tak to opravdu je). Čtvrtinu z nich potká jednou v životě deprese, která potřebuje lékařskou pomoc. Tedy dvacet pět mých sousedů. Představuji si, koho by se to mohlo týkat. Každopádně tři procenta už momentálně touto nemocí trpí. A teď to začíná být složitější – ono to na nich skoro není poznat, přesto však jsou tři sousedé možná nemocní. Přibližně patnáct procent všech pacientů trpících depresí spáchá sebevraždu; z dvaceti pěti mých sousedů, kteří někdy v průběhu života onemocní, to tedy budou tři až čtyři. Jestli jste opravdu hráli toto myšlenkové cvičení se mnou, nepřipadají vám už ta čísla tak abstraktní. Tři až čtyři ze stovky vašich sousedů, viděno čistě statisticky, si jednoho dne vezmou život. To jsou ovšem jenom čísla týkající se deprese. Jedna poměrně nová velká studie zkoumala v mnoha evropských zemích, jak velká je pravděpodobnost, že člověk někdy během života onemocní nějakou psychickou poruchou. Číslo, ke kterému pečliví autoři studie dospěli, je téměř padesát procent. Takže téměř polovinu všech lidí postihne někdy v průběhu života psychická porucha. To je číslo, které i samotné autory studie poněkud šokovalo. Zdůrazňují, že práh hodnocení nenastavili příliš nízko. Nezahrnuli do toho kdejakou bolístku, všelijaké splíny nebo pracovní přetížení. Zdůrazňují, že zaznamenali 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257453