Obr. 13: Štuková maska nočního slunce
i tam se můžeme jen dohadovat, jak přesně toto vzkříšení v mayském stylu doopravdy vypadalo.168 S tím úzce souvisí motiv denního a nočního slunce, který se na předklasických maskách rovněž charakteristicky vyskytuje. Sluneční božstvo tu snadno rozpoznáme podle charakteristických čtvercových očí, trojúhelníkového zubu, rybích vousků a dalších prvků. Noční slunce má naproti tomu rysy jaguára, jenž je napříč Mezoamerikou symbolicky spojován jak s noční oblohou (zřejmě pro svou skvrnitou srst připomínající hvězdnaté nebe), tak právě se sluncem. Sluneční charakter této velké šelmy je obzvlášť zdůrazněn u etnik středního Mexika, které jej coby největšího a nejobávanějšího predátora Mezoameriky dávaly do souvislosti s válečníky a válkou obecně, sekundárně i s lovem. Jak však uvidíme, mayský bůh slunce, zvláště ve svém nočním vydání, má blíže ke středomexickému božstvu ohně a jaguáří aspekty jsou proto charakteristické spíše pro jeho děsivou, podsvětní variantu. Předklasické štukové masky se solárními motivy navíc bývají někdy interpretovány jako předchůdci hrdinských dvojčat, o nichž bude podrobněji řeč ve čtvrté kapitole. 168 Charles K. Suhler, David A. Freidel a Traci Ardren: Northern Maya Architecture, Ritual and Cosmology, in: Andrés Ciudad Ruiz, Yolanda Fernández Martínez, José Miguel García Campillo et al.: Anatomía de una civilización: Aproximaciones interdisciplinarias a la cultura maya, Madrid: Sociedad Española de Estudios Mayas, 1998, s. 253–273. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257394
Obr. 14: Hlavní ptačí božstvo (Princial bird deity)
Další důležitý symbolický motiv, který se objevuje již v předklasickém období, je takzvané „hlavní ptačí božstvo“ (principal bird deity, zkráceně PBD), které se opět bude konzistentně vyskytovat v mayském umění napříč celým klasickým obdobím (a možná až do období raně poklasického, kde podle některých autorů tvoří charakteristický element puuckého slohu).169 Vyskytuje se nejen na maskách, ale také např. na reliéfních stélách v Izapě nebo na freskách v San Bartolo, a pozná se podle charakteristických znaků, které identifikoval již Lawrence Bardawil170 v sedmdesátých letech: dlouhý „ret“ (ve skutečnosti zobák, jak správně konstatuje především Karl Taube)171 a hadí křídlo. Bardawil tehdy rozlišoval „denní“ a „noční“ variantu tohoto tvora, s tím, že první z nich má úzkou souvislost s bohem D, druhý s bohem L (přičemž, jak uvidíme v páté kapitole, tato božstva mají množství pozoruhodných společných rysů).172 V současné době se však „noční“ varianta identifikuje s ptákem muwaan. Ten bývá obecně interpretován jako noční dravec, obvykle sova (charakteristického amerického rodu megascops), byť někteří autoři nemusejí souhlasit, Karen Bassie-Sweetová jej např. identifikuje jako druh lesního sokola (micrastor semitoquatus).173 Vlastní PBD je pak pouze denní varianta, nikdy 169 David Stuart: The Great Bird’s Descent: Tracing the Legacy and Meaning of a Foundational Myth in Maya and Mesoamerican Religion, konferenční příspěvek prezentovaný na 11th European Maya Conference, Malmö, 2006. 170 Lawrence Bardawil: The Principal Bird Deity in Maya Art – An Iconographic Study of Form and Meaning, in: Merle Greene Robertson (ed.): The Art, Iconography & Dynastic History of Palenque, III, Pebble Beach, CA: Robert Louis Stevenson School, 1976; dostupné online na http://www.mesoweb.com/pari/publications/rt03/principalbirddeity.pdf, s. 195–209. 171 Karl Taube: A Representation of the Principal Bird Deity in the Paris Codex [online], mesoweb. com, 1987, dostupné z: http://www.mesoweb.com/bearc/cmr/RRAMW06-OCR.pdf, s. 3. 172 L. Bardawil: The Principal Bird Deity…, s. 13n. 173 Karen Bassie-Sweet: Maya Sacred Geography and Creator Deities, Norman: University of Oklahoma Press, 2008, s. 107. 3. PTÁCI, DÉŠŤ A POSVÁTNÍ KRÁLOVÉ – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257394
noční – opět bylo podniknuto množství pokusů identifikovat je se zcela konkrétním ornitologickým druhem (např. generický dravý pták či papoušek Ara podle Helmkeho a Nielsena,174 orel harpyje podle Erika Boota175 apod.). Ať už jde o jakýkoli druh, symbolický kontext tohoto ptáka jej jednoznačně spojuje s nebem, oblohou, deštěm a sluncem. Na pozdně předklasických maskách má PBD masivní zobák, oči ve tvaru čtverce nebo písmene L, obočí ve varu plamenů, zub ve tvaru J a dlouhé náušnice zakončené kruhy.176 Estrada-Belli vychází z klasické asociace tohoto symbolu či nadpřirozené bytosti s bohem D a považuje jej i v předklasickém kontextu za ztělesnění „aspektů“ tohoto božstva.177 Nicméně jak jsme viděli, prohlašovat nějaký motiv za „aspekt“ něčeho širšího je velice ošemetné – často to celou věc spíše zamlžuje, než objasňuje. Už proto, že v předklasické době stojí PBD primárně samo, bez explicitního kontextu boha D – na stélách v Izapě je pak najdeme vztažené k mýtu o lovu foukačkou a na freskách v San Bartolo zase souvisí s kukuřičným bohem a s „dešťovým tancem“.178 Mýtus o lovu foukačkou, respektive jeho pozdní podobu, máme dochovaný v pozdně poklasické verzi z Popol Vuhu. Vypráví o pyšném ptáku vyšňořeném šperky a drahými kameny, který se v Popol Vuhu nazývá Wuq‘ub Kaqix:179 mýtus se odehrává v době temného bezčasí před prvním úsvitem a zpupný papoušek se holedbá, že právě on je novým sluncem. Tato chvástavá pýcha pohněvá mocné mayské mytické hrdiny, kterým se v současné mayistice přezdívá Hrdinská dvojčata (hero twins, héroes gemelos – podrobněji o nich bude řeč v příští kapitole). Ti se vypraví, aby ptáka potrestali. V první fázi se ho pokusí sestřelit foukačkou, nicméně staršímu Hrdinskému dvojčeti při tom pták uklovne ruku a uletí. Proto ho nakonec božští mladíci lstí zbaví všech drahých ozdob, jimiž se pták honosí, a tím také jeho moci. Později navíc přemůžou a připraví o život jeho dva nestvůrné syny jménem Sipakna (vylíčeného jako netvor s obrovskou silou) a Kab‘raqan (který působí zemětřesení). Jak přesně vypadala předklasická podoba mýtu o lovu foukačkou, nevíme, nicméně existují dosti silné náznaky, že vyprávění v nějaké podobě existovalo už cca před rokem 200 př. n. l. Badatelé se domnívají, že několik stél z předklasického města Izapa, které se nachází na tichomořském pobřeží Guatemaly a které bylo v pozdně předklasické době jakýmsi amalgámem mayského a olméckého vlivu, vyobrazuje scény právě z tohoto mýtu. Na stéle 25 se nachází 174 Christophe Helmke a Jesper Nielsen: The Defeat of the Great Bird in Myth and Royal Pageantry: A Mesoamerican Myth in Comparative Perspective, Comparative Mythology 1 (2015), s. 26. 175 Erik Boot: At the Court of Itzam Na Yax Kokah Mut: Preliminary Iconographic and Epigraphic Analysis of a Late Classic Vessel [online], MayaVase.com, 2008, http://www.mayavase.com /God-D-Court-Vessel.pdf, s. 12. 176 F. Estrada-Belli: The First Maya Civilization…, s. 88–90. 177 Ibid., s. 88n. 178 Pěkný přehled bádání týkající se PBD najdeme v Julia Guernsey: Ritual and Power in stone: The Performance of Rulership in Mesoamerican Izapan Style Art, Austin: University of Texas Press, 2006, s. 95–102. 179 „Sedm papoušek“, tedy kalendářní jméno. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257394