„Teď konečně vidíte, že vám lhali. A proč? Protože vás chtějí mít porobené, vysychající, zoufalé. Protože jen díky tomu vás mohou ovládat!“ Udělal dramatickou pauzu. „Ale v Divočině povstal král! Král Lot, který se k vám bude chovat jako k sobě rovným, protože on sám je Hliněný!“ Tekh začal provolávat: „Lot! Lot!“ Dav se přidal a skandoval královo jméno s ním. Když se utišili, Mas pokračoval: „Naším cílem je život v míru a ve svobodě. Konec útlaku a chudoby! Založíme svoje vlastní města v Divočině, poblíž nekonečných vodních zdrojů.“ Další jásot. „Ale Kameny nás nenechají jen tak odejít a žít podle sebe. Nechtějí přijít o své otroky. Kamenná královna už teď vysílá vojsko, které má Lota a jeho armádu rozdrtit. Připojte se k nám! Pojeďte s námi ke králi a pomozte mu vybojovat svobodu pro všechny Hliněné!“ Jásot davu ještě zesílil. Když utichl, ozval se někdo: „Co když nechceme bojovat? Co ti, kteří chtějí odejít, ale ne do války?“ Z davu se ozvalo několik výkřiků, urážejících mluvčího. Vyslanec je pokynutím ruky utišil. „V naší nové, spravedlivé civilizaci je místo pro všechny pracovité Hliněné. Někdo musí vyrábět nástroje, zakládat vesnice a obstarávat zásoby pro armádu. Situace donutila řemeslníky, aby vzali do rukou zbraně, a vodohospodáře, aby se učili trhat Kameny. To ale nebude trvat navždy. Vy všichni, kteří nechcete do války, pojďte
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257347
také s námi! Usaďte se v Divočině a pomozte se zásobováním armády. Budeme bojovat i za vás!“ *** „Když jsem tě slyšel řečnit poprvé,“ řekl Tekh, když seděli s hostinským a dvěma mladými revolucionáři u stolu a popíjeli bažinu, „nevěřil jsem, že bys mohl být ještě lepší. Ale dneska to bylo dokonalý. Jestli jedinej z nich nepůjde s náma, tak ho ostatní sežerou.“ Zasmál se a notně si přihnul. „Nemáme vyhráno,“ odpověděl mu Mas, „Šutráci jsou už na cestě k Černýmu prstu. Musím teď hned vyrazit, abych je varoval.“ „Chceš předběhnout Kameny? Na Pláni?“ Mas se otočil na hostinského: „Říkal jste něco o voze. Co to přesně je?“ „Taková plošina,“ odpověděl, „dají se na ni naložit věci. Má dno do špičky, takže bruslí po povrchu. Nelepí se jako nohy. Ještě má někdy dvě ramena, takže klouže po třech nožích.“ „Takže dokáže jet rychleji než Kameny?“ „No, když ho pustíte z kopce, tak předjede leckterý Kámen, to jo. Ale na pláni vám to bude k ničemu. Rozumíte, vůz je rychlý tak jako Hlína, co ho tlačí. Neumí jezdit sám.“ „Jasně, takže to nám nepomůže...“ „No, možnost by tu byla,“ ozval se nejistě mladík, sedící vedle Tekha. „Ale ne,“ zakroutil hlavou jejich hostitel, „zase ty tvoje geozóny?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257347
„Jestli chce předběhnout Kameny, je to jediná možnost.“ „Co jsou geozóny?“ zeptal se Mas. „Taková pověra,“ řekl hostinský. „To není žádná pověra!“ bránil se mladík, „geozóny existujou! A dají se prakticky využít. Stačí správně připevnit magnetit k vozu. Pak už jenom musíte být citliví k tomu, jak vůz reaguje. Rychlost se tak dá zvýšit až na dvojnásobek. Naposled jsem zvládl cestu do hlavního města a zpátky za tři dny. Normálně to trvá minimálně čtyři.“ „Vždyť jsi na cestě vůbec nespal! Když ses vrátil, tak ses tady zhroutil!“ „Jasně, nespal, protože jsem jel na vlně! Zrovna tam byla super tektonická aktivita, toho nešlo nevyužít.“ „Obávám se,“ zamyšleně přerušil jejich debatu Mas, „že nemám moc na vybranou. Jak se jmenuješ?“ „Leth,“ odpověděl mladík. „Výborně. Lethe, dokážeš mě vést?“ „No jasně!“ nadšeně odpověděl. „Jak dlouho ti zabere připravit dva vozy?“ „Chvilku. Sto let, ani ne!“ „Výborně. Tak odlož bažinu a jdi na to. Vyrážíme okamžitě.“ „Okamžitě?“ Tekh byl překvapen, „nepůjdeme společně s poutníky? Vydávají se na cestu zítra.“ „Ty ano. Já ne.“ „Chceš se rozdělit?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257347