Kapitola 32.
Petr Vok popsal Ezrovi vše, co se toho večera stalo. Popsal mu sázku i to, jak se na desátou spolu vydali do kostela Nanebevzetí Panny Marie Sněžné. Také mu popsal, jak si Tycho sedl do třetí lavice vpravo a pak najednou zmizel v modrém světle. „Víte, pane Voku, vím o tom místě, které mi popisujete, ale řeknu vám otevřeně. Nevím, jak zjistit, kam se Tycho dostal a ani netuším, jak bych to měl zjistit.“ „Jen se nebojte, vy to dokážete. Učinil jsem určité kroky, které vám k tomu dopomůžou.“ „Jaké kroky?“ „Dokud nezjistíte, kde je Tycho a dokud ho nepřivedete zpátky, tak neopustíte Krumlov.“ „Jsem váš vězeň?“ „To netvrdím. Berte to tak, že jste na pracovní dovolené. Budete, mít k dispozici cokoliv si jen budete přát a budete moci volně chodit po hradě. A abych vám ulehčil práci, tak jsem z nedalekých Budějovic poslal pro známého okultistu Hanse Grossmana. Ten vám v tom pomůže.“ „Nikoho takového neznám.“ „Nevadí. Zítra ho poznáte. Pokud jste dovečeřel, můžete odejít do své komnaty.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257345
Ezra se zvedl od stolu, uklonil se svému novému pánu, respektive vězniteli a odešel do své komnaty. Pochyboval o tom, že dnes usne. Hans Grossman. Jeden z mnoha okultistů působících v Čechách. Tento Němec, jenž musel přesídlit do Čech ze svého rodného Norimberku, kde mu hrozila smrt kvůli obvinění z čarodějnictví, dorazil na krumlovský hrad hned ráno. Ezra byl zvědavý, jak vlastně takový pravý okultista vypadá. Viděl už hodně alchymistů, šarlatánů, ale člověka, který byl málem pro své vědění popraven ještě nikoliv. Výstřednějšího člověka ještě neviděl. Nosil dlouhou modrou sutanu se zlatými epoletami, své dlouhé zrzavé vlasy nosil svázané do copu a na tváři se mu křivila dlouhá jizva od ucha až ke rtu. Mohlo mu být kolem čtyřiceti. „Vy budete Ezra Ben Möss. Slyšel jsem o vás.“ „Já o vás ale neslyšel.“ „To se divím. Bojí se mě půlka Německa.“ „Byl jste seznámen, proč jste sem byl pozván?“ „Ano a řeknu vám, že je to zapeklitý případ, ale spolu to zvládneme.“ „A vy... Věříte, že se dá cestovat časem?“ „Jakby ne příteli. Všechno je možné.“ Oba učenci seděli v knihovně a snažili se někde objevit nějakou kloudnou zmínku o tom, jak správně vytvořit lektvar na cestování časem. Ezra Hansovi pověděl o jistém lektvaru, díky kterému objevil markýze v minulosti, ale ani známý okultista neznal jeho přesné složení. Také mu ukázal oněch devět nákresů, které pořídil 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257345
v Posekané, ale ani ty nedokázal rozluštit. Naštěstí byla Vokova knihovna dostatečně zásobená okultní literaturou, proto neztráceli naději v pátrání. Petr Vok seděl v salónku a upíjel víno. Chystal se k obědu a nudil se, když za ním přišel městský purkmistr s naléhavou žádostí. „Copak se děje, pane purkmistře? Objevil se snad další člověk, kterému dlužím peníze, nebo jsem mu snad obtěžkal dceru?“ „Ano, to by bylo ve vašem případě obvyklé, vaše milosti, ale máme zde mnohem horší problém. Stěžuje si na vás církev.“ „Církev? Proč proboha? Platím jim snad málo, vydřiduchům?“ „O to ani nejde, pane. Jde o to, že církev nabádá lidi, že si sem vodíte na hrad kouzelníky a antikristy.“ „Kdo konkrétně si stěžuje?“ „Jezuité.“ „Ach ano. Ti pomatenci, které do Krumlova přivedl můj bratr. Že zrovna oni si stěžují.“ Petr Vok vstal a šel do jídelny. „Ale pane, co jim mám vyřídit?“ „Vyřiďte jim, ať si hledí svého, jinak už jim na tu jejich kolej nepřispěji ani groš.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257345