nebeskou záfií se mu rozhostil v˘raz neãekané nûhy. „Snûhorádi vûfií, Ïe du‰e mrtv˘ch Ïijí dál v polární záfii. Jsou pfiesvûdãeni, Ïe za nocí, kdy svítí nejkrásnûji, jako právû dnes, se pfiízraky chodí procházet dolÛ na led.“ Hester mlãela a jen schoulila ramena. Nevûdûla si s jeho ‰ílenstvím a zármutkem rady. „Z ¤í‰e stínÛ se nikdo nevrací, pane Skabie,“ vyhrkla jen hloupû. „Ale vrací, sleãno Shawová.“ Skabius váÏnû pok˘vl hlavou. „Od chvíle, kdy jsme zamífiili do Ameriky, tu lidé leccos zahlédli. KaÏdou chvíli se tu mihne nûco nepostfiehnutelného. Z uzamãen˘ch místností se ztrácejí vûci. V místech, která jsou od moru uzavfiená, se oz˘vají kroky a hlasy. Proto chodím sem dolÛ, kdykoli mám chvilku ãasu a svítí polární záfie. UÏ jsem ho zahlédl dvakrát, svého plavovlasého chlapce. Díval se na mû odnûkud ze stínÛ a zmizel, sotva jsem si ho v‰iml. V celém mûstû uÏ Ïádn˘ plavovlas˘ chlapec není. Vidûl jsem Axela, jsem si jist˘, Ïe to byl on.“ Je‰tû chvíli zÛstal hledût na tfipytivou oblohu a pak se otoãil a ode‰el. Hester ho sledovala pohledem, dokud jeho vysoká postava nezmizela za rohem na konci chodby. Sledovala ho a v duchu si kladla jednu otázku za druhou. Vûfií Skabius, Ïe se jeho mûsto mÛÏe dostat aÏ do Ameriky? A zajímá ho to vÛbec? Nebo se markrabûnãin˘m uhozen˘m plánÛm podfiizuje jen proto, Ïe doufá, Ïe na nûj uprostfied Ledov˘ch plání ãeká duch jeho mrtvého syna? Zachvûla se. Teprve teì si v‰imla, jaká je na zádi zima. PfiestoÏe Skabius ode‰el, nepfiestávala na sobû cítit nûãí pohled. Vzadu na krku se jí zjeÏily chloupky. Obrátila se a tam, pfiímo uprostfied pfiístupové chodby, uvidûla, nebo se jí to aspoÀ zdálo, bledou skvrnu tváfie, která se rychle 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257225
skryla ve tmû a zbyl po ní jen dohasínající obraz svûtl˘ch, skoro bíl˘ch vlasÛ. Z ¤í‰e stínÛ se nikdo nevrací, to Hester dobfie vûdûla, ale to je‰tû neznamenalo, Ïe se jí v mysli neprobudila kaÏdá stra‰idelná historka, jakou kdy sly‰ela. Obrátila se a utíkala, utíkala tak rychle, jak ji nohy nesly, náhle dûsiv˘mi stíny zpátky do ru‰nûj‰ích ulic. A za jejími zády, ve spleti trubek a teplovodÛ zavû‰en˘ch pod stropem galerie, zarachotil kov o kov, ozvalo se krátké zacupitání a pak v‰echno ztichlo.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257225
12 ~ NEZVANÍ HOSTÉ Pokud ‰lo o pfiízraky, pan Skabius mûl i nemûl pravdu. Ve mûstû stra‰ilo, to ano, ale neobcházeli po nûm duchové mrtv˘ch. Zaãalo to pfiibliÏnû pfied mûsícem, a to nikoli v Anchoragi, ale v Grimsby, nanejv˘‰ podivném a tajemném mûsteãku. Nejprve se ozval nepatrn˘ zvuk, duté lupnutí, jako kdyÏ cvrnkne nehtem do napjatého balonku. Pak tichounce zakvílel v˘boj statické elektfiiny, zapraskalo to, jak kdosi zvedl mikrofon, naãeÏ ucho ve stropû oslovilo Caula. „Vstávej, hochu. Probuì se. Volá Str˘ãek. Má pro tebe práci, Caule, pfiesnû tak, hochu.“ Caul, malátnû se vynofiující z náplavy snÛ, si najednou s úlekem uvûdomil, Ïe je to skuteãnost. Skutálel se z kavalce a nejistû se napfiímil. Ob˘val pokoj jen o maliãko vût‰í neÏ skfiíÀ a kromû kavalce o ‰ífice bûÏné police a nûkolika pozoruhodn˘ch vlhk˘ch skvrn na stûnách v nûm nebylo víc neÏ zmûÈ drátÛ uprostfied stropu, mezi nimiÏ vyãuhovala kamera a mikrofon, Str˘ãkovy u‰i a oãi, jak jim ho‰i fiíkali. O Str˘ãkov˘ch ústech jakÏiv nesly‰el, ale teì k nûmu beze v‰í pochyby promlouval právû jimi. „Jsi vzhÛru, hochu?“ „Jsem, Str˘ãku,“ odpovûdûl Caul a doufal, Ïe se mu dafií vyslovovat dost zfietelnû. Mûl za sebou dlouh˘ den v Lupocviãnû, kde se pokou‰el dopadnout hejno mlad‰ích hochÛ plíÏících se bludi‰tûm chodeb a schodi‰È, které jim Str˘ãek zfiídil jako tréninkovou dráhu pro v˘cvik umûní nesly‰ného, nepostfiehnutelného loupení. Padl do postele 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257225