7
Příliš brzy
H
lavní štáb tajné služby, která zaměstnávala Hannu Relfovou, byl svým agentům znám jako Oakley Street z toho prostého důvodu, že tahle bezúhonná dopravní tepna v Chelsea od něj byla na míle vzdálená a neměla s ním vůbec nic společného. To ovšem Hanna nevěděla. V hlavním štábu nikdy nebyla, a jak byla přesvědčená, Oakley Street, ať ležela kdekoli, byla prostě a jasně obyčejná adresa. Kromě profesora Papadimitrioua byl jejím takřka jediným kontaktem s organizací onen žalud. Vyzvedla si ho s otázkou v jedné ze skrýší, kterým Oakley Street říkala úschovny zavazadel, a na jiném pak zanechala odpověď. Osoba, která jí ho přinášela a zase ho vyzvedávala, zesnulý pan Luckhurst, byl znám coby izolátor. Navzájem se neznali, což zaručovalo, že při případném výslechu nic neprozradí. Druhá ze dvou možností, jak se spojit s nadřízenými, bylo prostřednictvím správce katalogu v Bodleyově knihovně. V takovém případě měla vznést dotaz na katalogové číslo určité knihy, což pro něj byl signál, 101
Kniha prachu.indd 101
4.2.2019 17:25:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257103
že by Hanna chtěla poslat vzkaz Oakley Street. Na titulu knihy nezáleželo, podstatný byl autor, protože první písmeno příjmení fungovalo jako kód napovídající, o jaké záležitosti chce Hanna mluvit. Podle instrukcí zadala na oficiální formulář dotaz a následující den dostala pozvání na schůzku se správcem katalogu. Jmenoval se Harry Dibdin a pozval ji do své kanceláře na jedenáctou hodinu dopoledne. Byl to hubený mužík s pletí v odstínu světlého písku a jeho daemon měl podobu jakéhosi tropického ptáka, kterého Hanna neuměla určit. Zavřel za ní dveře, zvedl ze židle pro hosty hromadu knih a nabídl jí kávu. „Dotazy na položky v katalogu vyžadují obvykle delší čas,“ dodal. „A názorům význačných scholárů vždycky věnujeme bedlivou pozornost.“ „V tom případě bych si trochu kávy dala, děkuji,“ řekla. Zapnul anbarickou konvici a nachystal šálky. „Tady můžete mluvit bez jakýchkoli obav,“ ujistil ji. „Nikdo nás nemůže slyšet. Chtěla jste se spojit s Oakley Street. Kvůli čemu?“ „Mého izolátora zavraždili, tím jsem si jistá. Stojí za tím KDS. A já v tuhle chvíli nemám způsob, jak se se svými klienty spojit.“ Tím myslela ty čtyři nebo pět důstojníků, kteří se na ni pravidelně obraceli. „Zavraždili?“ opakoval Dibdin. „Jak to víte?“ Vypověděla mu celý příběh. Než domluvila, měl už kávu nalitou a podával jí šálek. „Kdybyste chtěla mléko, dojdu ho někde sehnat. Ale cukr tu mám.“ „Dám si černou, děkuji.“ „Mají vaši zákazníci naspěch?“ zeptal se a posadil se. Jeho daemon zamával exotickým ocasem a usadil se mu na rameni. „Kdyby měli naspěch, neobraceli by se na alethiometr,“ odpověděla. „Ale nerada bych to odkládala, když to není bezpodmínečně nutné.“ 102
Kniha prachu.indd 102
4.2.2019 17:25:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257103
„Pravda. Víte jistě, že Oakley Street o osudu vašeho izolátora neví?“ „Ne, s jistotou nevím vůbec nic. Ale když najednou přestane fungovat systém, který bez problémů šlapal rok a půl ‒“ „Máte obavy z toho, co mohl prozradit, než ho zabili?“ „Samozřejmě. Mě neznal, ale věděl o všech úschovnách zavazadel. Co když je teď sledují?“ „Kolik jste jich užívali?“ „Devět.“ „V pevně daném pořadí?“ „Ne. Řídili jsme se kódem, který ‒“ „Nic mi o něm neříkejte. Znamenalo to ale, že když jste si vyzvedávala nebo odevzdávala zprávu, šla jste rovnou k příslušné úschovně? A on také?“ „Ano.“ „Devět… Na to, aby sledovali devět míst čtyřiadvacet hodin denně nebudou mít dost agentů. Ale stejně by nebylo od věci najít nové úschovny. Dejte pak Oakley Street mým prostřednictvím zprávu, kde jsou. Jestli vás váš izolátor neznal, nic vám nehrozí.“ „Takže v tuhle chvíli…“ „… se podívejte po nových úschovnách, ale jinak nedělejte nic. Dám vám vědět, až Oakley Street ustanoví nového izolátora.“ „Děkuji,“ řekla. „I když, zajímala by mě ještě jedna věc.“ „Mluvte.“ „Je předseda Sněmovny lordů lord Nugent ‒ myslím bývalý předseda ‒ členem Oakley Street?“ Dibdin zamrkal a jeho daemon přešlápl z nohy na nohu. „To nevím,“ řekl. „Ale víte. A podle vaší reakce jsem přesvědčená, že je.“ „Já vám to neřekl.“ „Rozhodně ne slovy. A ještě jeden dotaz: proč tolik záleží na dítěti muže jménem lord Asriel a ženy jménem paní Coulterová?“ 103
Kniha prachu.indd 103
4.2.2019 17:25:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257103