98 w
Ve r o n i k a M o r e i r a • M á p a n í
a lásku svého lidu? Pro další bezcennou dceru, když jednu už má a neví co s ní? Pro dceru, kterou navíc dřív nebo později někdo nazve bastardem. Kdyby měl syna, neodvážili by se. Nikdo by nezapochyboval. Ale teď? Divná výhra za celé to martyrium. Jako by slyšel ten výsměch a to reptání, všechny ty hlasy špinavé a prostořeké lůzy stojící před branami. Vypil moc vína a propadl zasmušilosti, zatímco ona se bavila s pány z jeho družiny, nepokrytě laškovala s jeho největšími oblíbenci a v jednom kuse klábosila se svými dámami o Alžbětě. Poručila, aby se nahlas hrálo a vybízelo k tanci, pak na mě kývla, abych dolil víno a zamíchal karty. Na chvíli zůstali sami dva, bez povšimnutí druhých. Věnoval jí stejnou pozornost jako před svatbou, líbal její ruku v gestu pokory a lásky a někdy ji rozverně políbil na šíji. Teď položila svou ruku jemně na tu jeho a naklonila se k němu, zřejmě ve snaze rozptýlit jeho náhlou mlčenlivost, ale odtáhl se od ní a na to, co mu říkala, neodpověděl. Po chvíli se těžce zvedl a vrávoravým krokem mířil ke dveřím. Pokynul mi, a tak jsem ho podepřel, abych vyšel ven s ním a přišel zase jednou o tu zábavu, které se po jeho odchodu všichni oddají. Královna hbitě vstala a pohotově oznámila, že Jeho Veličenstvo je unavené, pak nenápadně naznačila sestře, aby nás následovala. V jeho pokoji jsem ho posadil do křesla blízko krbu, do kterého začal sluha ihned čile přikládat. Poručil si další víno a mísu s ovocem a mně bylo jasné, že tohle bude zase jednou dlouhá noc. Marie se přikradla dovnitř téměř neslyšně, a když ji král zpozoroval, chvíli na ní lpěl čímsi, co se dalo nazvat chlípným pohledem. „Její Veličenstvo královna se ptá, zda byste rád, aby později přišla,“ řekla téměř cudně a mně se zdálo, že v jejích tvářích, kdysi tak nestydatých, byl náznak ruměnce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256895
99 w
Ve r o n i k a M o r e i r a • M á p a n í
Chlípnost v jeho očích náhle vyhasla a on jenom mávl rukou, než dodal: „Chce mi snad předčítat francouzskou poezii? Zdá se, že to jí jde líp než plodit syny.“ Opilecky se uchechtl, pak se rozkašlal a chvíli nebyl schopen slova, než si notně přihnul vína, které jsem mu podal. Marie se rozpačitě uklonila a odšustila pryč, než mohl pronést cosi ještě nevhodnějšího. Byl jsem připraven čelit jeho sebelítosti a útokům namířeným nejdřív proti neznámým strůjcům jeho osudu, pak proti nám všem a nakonec proti neznámému a nepolapitelnému světu tam venku, který byl právě pro svou nepolapitelnost vždy vším vinen. Okolnosti té noci však ke mně byly milosrdnější. Usnul dřív, než usadil své mohutné tělo k ohni před dlouhou debatou, jež měla nastat. Zůstal v křesle, podivně sesunutý, s hlavou kleslou na prsa. Chvíli jsem ještě čekal a pak pokynul sluhům, aby začali se svou prací. Krále jsme nechali tam, kde si ustlal. Nikdo nechtěl riskovat jeho předčasné opilecké probuzení. Přes svoji pýchu a nedotknutelnost, které vyzařovala, když procházela mezi dvořany, se brzy jasně ukázalo, jak moc se snaží přehlušit zklamání a vlastní selhání, jež bylo od narození Alžběty patrné jako výčitka v očích všech Boleynů. O malou princeznu mělo být se vším přepychem postaráno v paláci Hatfield pod dohledem lady Sheltonové, Anniny tety, nesympatické osoby s krkavčím pohledem a orlím nosem. Tehdy došlo mezi Annou a králem k další roztržce, ze které poprvé vyšla skutečně poražená. Anna si neodpustila výčitku ohledně králova zalíbení v dámské společnosti v době, kdy ona sama, odulá těhotenstvím a uvězněná v neprodyšné tmě ložnice čekala na svou těžkou hodinku. Při takových obviněních se ji ještě snažil chlácholit, i když čím dál netrpělivěji. Ale když došlo na malou Alž-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256895
100 w
Ve r o n i k a M o r e i r a • M á p a n í
bětu a její převezení do Hatfieldu, daleko od matky a od dvora, už se nenamáhal krotit před ní svůj vztek. „Do toho nemáte co mluvit madam, chcete převracet svět naruby, ale nedovolím, abyste převracela zvyky a tradice králů!“ řval a byl rudý zlostí, když ho obvinila z nedostatku citu k ní i k vlastnímu dítěti. O několik dní později však krále přemluvila k malému zadostiučinění, totiž aby svou dceru, princeznu Marii, poslal do Hatfieldu také, jako jednu z Alžbětiných dvorních dam. Anna se rozhodla překonat odloučení od dcery rychlou snahou o další početí. Myslím si, nejspíš neskromně, že jsem to tehdy byl právě já, kdo poprvé prohlédl její tajemství. Celé dny byla středem pozornosti všech kolem, s rukou na břiše a tajemným úsměvem na rtech nechala všechny, ať se dohadují, ať si špitají, ať se v opilosti sází a ženské ať pukají zvědavostí… Viděl jsem je pak jedno ráno, jak spolu sledují ranní rozbřesk, v jarním mlhavém oparu, ještě studeném, ale už vonícím jehličím a pryskyřicí. Oba měli hlavu otočenou ke slunci, přitisknuti k sobě nevnímali mou přítomnost, jeho rozevřená dlaň spočívající pod jejími ňadry a níže, tam, kam pokládá ruku muž, aby poprvé nebo už po několikáté pocítil euforii otcovství. Ale co já o tom tehdy věděl…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256895