KAPITOLA DESÁTÁ
SPOLEČENSKÁ POPRAVA Druhý den dopoledne opravdu vyrazil Vladislav se svými syny, jak jim večer slíbil, na svazarmovské letiště. Petr s Davidem sedí v letištním klubu, na tom samém místě, kde před lety sedával jako kluk i jejich tatínek. Kreslí si – co jiného než obrázky letadýlek. Mladší David má dokonce na hlavě nasazenou tu samou leteckou přilbu, kterou měl na sobě Vláďa ten den, kdy se rozhodl, že se jednou stane pilotem. Když do klubu vejdou Pavel s Michalem, jsou oba kluci zabraní do malování. Pavel se rozhlédne, jestli jsou v místnosti jenom oni čtyři. „Nazdar, kluci, tak co, nechtěli byste letět s tátou?“ navrhne, když se ujistí, že je nikdo neposlouchá. David je z nabídky nadšený a hned by letěl. „Táta by chtěl, abyste letěli s ním,“ přesvědčuje je i Michal a přitom přátelsky potřese směrem ke klukům hlavou. Starší Petr je ale opatrnější: „To se přece nesmí, ne?“ Michal se ale nenechá rozhodit: „Nepovídej, no tak, pojďte.“ „Ale musíte bejt zticha, jasný? Nesmíte tátu rušit,“ vyjasňuje klukům po cestě k letadlu pravidla Pavel. Když chlapce odvádějí směrem do hangáru k letadlu, oba na sebe mrknou. To, co dělají a co se stane, jim sice není po chuti, ale rozkaz je rozkaz.
82
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256784
Vrtule letadla Antonov An-2, kterému se lidově říká Andula, se roztáčí. Za kokpitem je několik kulatých okýnek, za kterými se ještě nachází nákladní prostor. Za kniplem sedí Vladislav. Potřebuje ještě něco zařídit, než se bude naplno věnovat svým dětem, které na něj čekají v klubové místnosti. Motor se rozbíhá, pilot zapíná několik spínačů, aby bylo letadlo připraveno k odletu. Naposledy se rozhlédne z okna, jestli je všechno v pořádku. Vteřinu nato vstupuje Zdeněk do letištního klubu. Když vidí, že je místnost prázdná, povzdychne si, nasadí kyselý výraz, jako by si říkal, že ti kluci nedovedou chvíli posedět na jednom místě. Navíc jsou všude rozházené fixy a papíry. Rozhlíží se a přemýšlí, kam asi ti bordeláři zmizeli. Pak si ale ve zlomku vteřiny uvědomí, že tady něco nehraje. To není v pořádku. Kluci by přece sami jen tak neodešli. A najednou mu dojde, co se stalo. Prudce se otočí a vybíhá ven z klubu směrem k letadlu. Už je ale pozdě. Vláďa jde na vzlet. Zdeňkovi to všechno dochází. Padl do pasti a ví, že už nemůže pro Vláďu nic udělat. Jen zakleje a přemýšlí, co bude následovat. Ani si nevšimne, že o kousek dál se perou tři muži. Pavel s Michalem klečí na třetím člověku, který chtěl Vláďovo letadlo zastavit. Těm dvěma se podařilo srazit ho na zem, když běžel za letadlem, a mlátí ho. Vladislav mezitím nad zemí udělá zatáčku a těší se na klidný let. Vtom se z vysílačky ozve hlášení: „OK‑HLF, máte na palubě černé pasažéry. Okamžitě se vraťte na letiště.“ Šokovaný Vladislav se prudce otočí a nemůže uvěřit tomu, co vidí. „Ahoj, tati!“ vykoukne na něj nevinně mladší syn. Vláďa nemůže uvěřit svým očím a nechápe, kde se tam vzali.
83
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256784
„Kluci, co tady děláte, sakra? Měli jste sedět na zadku na letišti!“ křičí rozčíleně. Starší syn je ale obhajuje: „Když oni říkali, že s tebou máme letět.“ Vladislav po několika vteřinách letu stočí stroj zpět nad letiště a jde na spěšné přistání. Sedá na travnatou dráhu a pojíždí směrem k hangáru. Když už letadlo téměř stojí, Vláďa znovu, během několika málo minut, nemůže uvěřit tomu, co vidí z okénka letadla. Jeho kamaráda a kolegu Zdeňka odvádí Veřejná bezpečnost v poutech z letištní plochy a strká ho na zadní sedadlo policejního žluto‑bílého vozu s velkou modrou houkačkou. Příslušník ho za temeno hlavy bolestivě tlačí do sedačky. Zdeněk vypadá smířeně. Zato nepříčetný Vláďa vyběhne z letadla a křičí: „Kdo mi tam dal děti, vy volové? Co to má znamenat?“ Policista a jeden z přítomných agentů mu ale zatarasí cestu stejně jako Matějovi, který chtěl také zasáhnout. „Počkejte, co to má znamenat? Proč si odvádějí Zdeňka? Ten nic neudělal…,“ snaží se už smířlivěji oponovat. „Ale udělal, Vláďo,“ hlesne Matěj. „Přiznal se, že ti tam ty děti dal, abys z toho měl průser. Víš přece, že když někoho vezmeš do letadla, že se to považuje za protistátní činnost…“ „Ne, to není pravda… To sis vymyslel!“ nemůže Vláďa uvěřit tomu, co mu Matěj říká. „Nevymyslel, byl jsem u toho, když se přiznal. Já jsem se tě snažil zastavit, ale…“ Vladislav je naprosto šokovaný. Z očí mu vytrysknou slzy a začne se nekontrolovatelně třást. „Tomu nevěřím, nevěřím…,“ dostane ze sebe přiškrceně. „Možná mu ty dva vyhrožovali, že to musí udělat,“ snaží se Matěj Zdeňka ospravedlnit, ale Vláďa ho zastaví, aby už radši držel hubu.
84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256784