Tradiční trhy a jarmarky se v našich zemích konaly odpradávna. Lidová řemesla u nás měla vždy velkou tradici a umění našich řemeslníků bylo vyhlášené i daleko za hranicemi. Ne nadarmo se dodnes říká „zlaté české ručičky“. Dříve v podstatě nebyly žádné obchody, a když bylo potřeba něco koupit, muselo se jít na trh, na kterém se dalo sehnat v podstatě všechno. Ulice i náměstí lemovaly stánky, ve kterých trhovci prodávali zemědělské plodiny a nejrůznější výrobky. Hospodyňky kupovaly nejen ovoce a zeleninu, máslo, tvaroh, vejce, lesní plody, potřeby do kuchyně či hospodářství, ale také krásné krajky, pentle, nejrůznější látky, šperky z korálků nebo keramiku. Hospodáři zase pořizovali výrobky řezbářů, kovářů, sklářů, košíkářů, ševců. Na trhu se prodával i dobytek, koně, prasata, slepice a další hospodářská zvířata. Součástí trhů bylo také „pranýřování“, tedy veřejný soud se zloději, kacíři a podvodníky. Trestání nepoctivců probíhalo uprostřed náměstí na pranýři – místě hanby, ponížení a mučení. Hříšníci se přivazovali řetězy ke kůlu a přihlížející na ně mohli plivat a častovat je urážkami a posměchem. Návštěva trhu byla společenskou událostí, v místě jeho konání se to hemžilo velkou spoustou lidí. Trhy, které se zpravidla konaly každou sobotu, znamenaly skvělou příležitost k setkání obyvatel z celého okolí. Muži i ženy si na nich náruživě sdělovali novinky z jejich kraje. Velké výroční trhy – jarmarky – se pak vždy konaly u příležitosti nějaké významné události, jako například svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Tradiční pouť dříve znamenala dlouhou cestu na poutní místa, která byla často velmi namáhavá a nebezpečná. Lidé putovali k místům s velkou duchovní silou, aby našli spásu duše, učinili pokání, nebo také s prosbou o uzdravení svých blízkých. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256779
Výroční poutní slavnosti se každoročně pořádaly v den svátku patrona místního kostela nebo v den výročí jeho zasvěcení. U kostelů, kde tradiční pouť probíhala, se v tu dobu soustředil veškerý společenský život a scházeli se tam lidé z celého kraje. Také na pouti trhovci prodávali nejrůznější předměty a pochutiny, ale tato slavnost byla spíše místem zábavy. Po poutích kočovali divadelníci, loutkáři, kejklíři, akrobati nebo kolotočáři. Pro děti byly velkým lákadlem nejen houpačky a kolotoče, ale i tehdy vzácné pamlsky, jako třeba turecký med, cukrová vata, bonbóny, zmrzlina, marcipán nebo perníková srdce. V létě byla jednou z největších a nejznámějších poutí tradiční svatoanenská slavnost.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256779
26. července Svatá Anna byla podle staré legendy matkou Panny Marie, a tedy babičkou Ježíše Krista. V našich zemích byla sv. Anna jednou z nejoblíbenějších světic, a proto jí také bylo zasvěceno mnoho kostelů. Jméno Anna se často objevuje také v lidových písních. Svatá Anna byla ochránkyní šťastného porodu, matek a manželství. Stala se patronkou horníků, tkalců, švadlen, krejčích, mlynářů i čeledínů.
Lidové pranostiky Svatá Anna – chladna zrána. Svatá Anna pšenku žala. Prší-li o svaté Anně, bude sladká řepa.
Andulko, mé dítě, vy se mi tuze líbíte. Andulko, mé dítě, já vás mám rád.
Andulko šafářova, husičky nemáš doma. Husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je. Vyžeň je z ječmene ven, dřív, než bude bílej den.
Oni mi to lidi nepřejou, že chodím za tebou, oni mi to lidi nepřejou, že chodím k vám. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256779