STEVE BERRY „Nejsem z Floridy. Jsem z Georgie. Tam jsem se narodil a vyrůstal.“ „Hurikán se přihnal 16. září. Kategorie čtyři, rychlost větru 225 kilometrů za hodinu. Zasáhl jezero a zničil protipovodňové hráze, takže se okolní nízko položené komunity ocitly šest metrů pod vodou. Umíte si to představit? Pod šesti metry vody. Tyhle končiny tenkrát byly úplně segregované – východní břeh obývali běloši, jižní a západní, které jsou blíž k Everglades, černoši. Většinu obětí tvořili právě oni – černí sezónní dělníci, kteří bydleli v nízko položených domcích na západě. Zahynulo jich přes tři tisíce.“ Krátce se odmlčel. „Bylo to hrozné. Ale ještě mnohem horší bylo, co se dělo pak.“ Zvědavě jsem čekal, co přijde. „Bylo horko, takže se těla začala v bahně rozkládat. Běloši donutili černé přeživší, aby ty mrtvé vyprošťovali a odváželi. Těm, kdo pracovali, dali najíst; ostatní nechali buď vyhladovět k smrti, nebo je postříleli. Nebylo dost rakví, takže na hřbitovech se směli pohřbívat jen bílí. Černé mrtvé naskládali na hromady u silnic, polili je benzínem a zapálili. 674 černých obětí nechaly místní bělošské úřady zahrnout buldozerem do masového hrobu ve West Palm Beach. Hrob zůstal neoznačený. Pozemek, na kterém ležel, později úředníci prodali a vznikla tam skládka odpadu, jatka a čistička odpadních vod. Teprve nedávno ho vykoupili zpátky a poskytli té posvátné půdě patřičnou ochranu. Pomáhal jsem při tom.“ Nevěděl jsem, co na to říct. „Tady na hřbitově je další masový hrob sezónních černých dělníků.“ Odvedl mě k jednomu náhrobnímu kameni.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256751
OKAMŽIK PRAVDY
NA PAMĚŤ 1600 PIONÝRSKÝCH OSADNÍKŮ V TOMTO MASOVÉM HROBĚ, KTEŘÍ ROKU 1928 PŘI HURIKÁNU PŘIŠLI O ŽIVOT, ABY EVERGLADES VYPADALY TAK, JAK JE ZNÁME DNES „Tady odpočívají. Jako vzkaz pro příští generace. Ale zajímalo by mě, poručíku Malone, jestli se od té doby situace opravdu tolik změnila.“ „Samozřejmě, že ano,“ odvětil jsem. „Vy tomu věříte?“ „Vaši příbuzní teď bydlí na východním břehu.“ „A jak víte, že nejsou bílí?“ „Jestli ne, tak se situace doopravdy změnila.“ Usmál se. „Snad máte pravdu. Tragédie podobné té z osmadvacátého roku by se dnes už neopakovala. Přinejmenším ne ve stejné podobě. Společnost se naučila nedávat předsudky tolik najevo.“ Nechtělo se mi reagovat a Foster na chvíli ztichl. „Jsem vám vděčný, že jste mojí dceři pomohl uniknout z Fort Jeffersonu,“ řekl pak. „Chová se příliš zbrkle, až jí to škodí.“ Nahmátl jsem v kapse Dvojitého orla a podal mu ho. „Říkala, že tohle je vaše.“ „Nechte si ho prosím.“ „Patří přece vám.“ Odmítavě zavrtěl hlavou. „Patří ďáblu.“ Bylo to divné prohlášení, ale respektoval jsem jeho přání a strčil si minci zpátky do kapsy. Každopádně jsem mu ji aspoň nabídl. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256751
STEVE BERRY „Přečetla si moje dcera nějaké dokumenty z toho kufříku?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Neměla příležitost.“ „To je dobře. Chystám se je zničit.“ „Proto jste uzavřel dohodu o jejich výměně za minci?“ „Já ji neuzavřel, poručíku Malone. Valdez mě kontaktoval a požádal mě o to. Odmítl jsem.“ „Znal jste ho?“ Znova zavrtěl hlavou. „Nikdy jsme se nesetkali. Ale on znal mě, nebo toho o mně aspoň věděl dost na to, abych mu popřál sluchu. Šokovalo mě, že vůbec ví, že tu minci mám. Neuvědomil jsem si, že nás Coleen poslouchá. Za mými zády si zjistila Valdezovo telefonní číslo, zavolala mu a uzavřela tu dohodu sama.“ Události mi začínaly dávat větší smysl. „Poslední dobou jsme s dcerou probírali hodně věcí z mojí minulosti. Je jí třicet a je zvědavá. Nikdy jsem o starých časech moc nemluvil, ale i ta trocha v ní zřejmě probudila zájem.“ Odmlčel se. „Objevila, kde tu minci schovávám. Asi se v ní projevila policajtka.“ Viděl jsem na něm, jakou starost mu dceřina aktivita dělá. „Těm dokumentům bylo líp na Kubě,“ řekl. „Tam, kde strávily minulých třicet let.“ Znovu na chvilku umlkl. „Namouduši mě ani ve snu nenapadlo, že se tou věcí budu ještě někdy zabývat.“ „Smrtí Martina Luthera Kinga juniora?“ Pátravě se na mě zadíval. „Co dalšího vám Coleen prozradila?“ „Hrozně málo. Zahlédl jsem jen název operace. Biskupův pěšec. Řekla mi, že podle Valdeze asi nějak souvisí s atentátem.“ Foster se zatvářil ustaraně. „Tvrdil jste, že jste ty spisy nečetli.“ „Nic víc jsme neviděli. Jen ta dvě slova. Pak jsme museli rychle zmizet.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256751