E L I Z A B E T H P E T E R S • K N I H A M R T V Ý C H
Blížili se ke konci stezky a k příkrému sestupu z náhorní plošiny do východního Údolí. „V tom máš pravdu,“ souhlasila Nefret, „a já bych to ráda změnila. Mám je oba moc ráda, ale občas mě přivádějí v zuřivost. Jak můžou čekat, že jim budeme důvěřovat, když nám neřeknou, co potřebujeme vědět?“ • • • Stezka do Údolí je příkrá, ale ne obtížná, pokud je člověk v dobré kondici, což jsme všichni byli. Přesvědčila jsem Nefret, aby dala kocoura na zem a nasadila si na hlavu klobouk. Horus si sice stěžoval, ale dokonce i Nefret měla dost rozumu na to, aby se nepokoušela jít po příkré stezce s kocourem v náručí. Všude bylo plno turistů, sezona vrcholila a hrobky se zavírají v jednu hodinu. Někteří z nich impertinentně zírali na naši skupinu, zvlášť na Hora. Emerson se mračil. „Každým rokem je to horší,“ bručel. „Jsou všude, bzučí jako mouchy. Je nemožné najít místo dost vzdálené na to, aby člověk mohl v klidu pracovat a aby na něho někdo neustále nečuměl a nekladl mu neomalené otázky.“ „To postranní vádí, kde jsme loni pracovali, je relativně daleko,“ připomněla jsem mu. „Žádní turisté nás tam moc neobtěžovali.“ „To bylo proto, že jsme nenacházeli nic, co by stálo za zmínku,“ řekl Emerson. Turisti ho vždycky rozčilí. Bez dalšího vykročil po vyšlapané stezce, která vedla k hlavnímu vchodu do Údolí a úvazišti oslů. „Kam to jde?“ zeptala se Nefret. Samozřejmě jsem znala odpověď. Ramses také. „Chce se podívat na hrobky číslo tři, čtyři a pět. Nevzdal se naděje, že mu povolí je prozkoumat, především číslo pět. Ani já nemůžu tvrdit, že dokážu identifikovat všechny hrobky v Údolí podle čísel, ale tyto konkrétní hroby znal každý z nás. Až příliš často jsme o nich Emersona slyšeli 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256670
E L I Z A B E T H P E T E R S • K N I H A M R T V Ý C H
mluvit. Všechny byly známé už dřívějším archeologům, ale žádná nebyla řádně vyklizena a zdokumentována. Avšak podmínky Emersonova povolení mu nedovolovaly je prozkoumat, protože byly považovány za královské hrobky. Kartuše Ramsese III. se našly v čísle tři, ačkoli onen monarcha byl pohřben v jiné hrobce v jiné části Údolí. Číslo čtyři, přisuzované Ramsesovi XI., používali křesťanští Arabové jako stáj a předpokládalo se, že bylo dokonale vybrakované. Jméno Ramsese II. se objevilo v hrobce číslo pět, ale i on byl pohřben někde jinde a pokusy prozkoumat hrobku – poslední udělal náš přítel Carter před pěti lety – ztroskotaly na pevně upěchovaném štěrku, kterým byla komora vyplněna. Emerson by byl první, kdo by připustil, že možnost objevit něco zajímavého byla mizivá, ale rozčilovalo ho, že mu v pokusu brání svévolný, nespravedlivý výnos. Licenci na hledání nových hrobek měl pan Theodore Davis. Nařízení bylo striktně uplatňováno nejen monsieur Masperem, ale i místním inspektorem, panem Arturem Weigallem. „Radši bychom ho měli dohonit,“ navrhla jsem znepokojeně. „Kdyby potkal pana Weigalla, mohl by před ním říct něco hrubého.“ „Nebo udělat něco hrubého,“ dodala Nefret s úsměvem. „Když jsme posledně pana Weigalla potkali, hrozil mu profesor že…“ „Rychle,“ poprosila jsem je. Většina turistů šla opačným směrem, takže náš postup nebyl tak rychlý, jak bych si přála. Musela jsem souhlasit s Emersonovým hodnocením. Většinou to byl hloupý dav, nepatřičně oblečený a tupě zírající. Muži měli výhodu, protože nebyli zatíženi vysokými podpatky a korzety. Muži i ženy zírali na Nefret, která šla snadno jako chlapec v pohodlných botách a kalhotách. Na mé naléhání si vzala kabát, ale košili měla u krku rozepnutou, rudozlaté kudrny jí vykukovaly zpod tropické helmy a vlnily se jí kolem obličeje. Nevšímala si impertinentních pohledů – kritických ze strany žen a úplně jiných ze strany pánů. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256670
E L I Z A B E T H P E T E R S • K N I H A M R T V Ý C H
Jak jsem čekala, našli jsme Emersona stát před hrobkou číslo pět. Pouze tyto hrobky, obsahující malované reliéfy, byly opatřené zamčenými vraty. Bylo mi líto, že moje předtucha byla správná. Proti Emersonovi, zády k hrobce, stál mladý muž v pěkném tvídovém obleku a s velkou helmou na hlavě – pan Weigall, který teď zaujímal místo našeho přítele Howarda pozici inspektora Horního Egypta. Už jsem chtěla zapomenout na své předtuchy, protože postoje obou mužů ani jejich výrazy nevypadaly jako bojovné, když tu náhle Emerson zvedl ruku a udeřil pana Weigalla do prsou. Weigall se zapotácel dozadu, do zpola naplněného otvoru hrobky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256670