trmácela do Denveru na sjezd, jak jsou Rocky Mountains krásné a že Buffalo Bill a buvoli byli skuteční. Jaké jsem měla nerváky a ještě budu mít. To kufrování a stěhování, komplikované a na mnoho stran, je pro mě čiré zoufalství. Jak bych se ve všech těch negotiích mohla podívat do Washingtonu, nevidím. Ale kdož ví, možná, že tu na paní narazím a pak jako v té pohádce si na Vás vzpomenu. Pozdravy paní Jiřině. A napište mi zas jednou, třeba za dlouho; omluvím Vás, i když nebudete psát, ale budu si myslet, že už mě nemáte rád. Upřímně Milada
Milý Jindříšku,
3/VII/1971
jen se nebojte, že budou dopisy lítat sem a tam, to by bylo proti lidské nátuře. Ale hlavní, že na sebe nezapomínáme. Toho Weinera mi neposílejte, objednám ho pro Widener (Harvard College Library), jak vyjde, dokonce jak bude knihkupecky ohlášen.200 Ať se Vás radši víc prodá! Widener, to je „jako moje“ knihovna.201 S Harkinsem jsem mluvila na sjezdu v Denveru, v březnu, pár slov. Je jisté, že on je dobrý ambasador čsl. lit. zde. Neznám ho mnoho a z toho, co publikuje, je slušný člověk; že by jeho duch se vznášel nad vodami, to pochybuju. Gibiána mám ráda pro jeho gibiánovštinu, znala jsem jeho rodiče skrze Rykra a jeho jako dítko. Pro oba, pro Harkinse i Gibiána, mluví, že Vás oceňují. Jsem také staromilec i novomilec, mám své staro i novo. Teď třeba čtu Péguyho, jemuž jsem jako děvče nerozuměla. Jak Rykr říkal: řekni mi upřímně, myslíš vůbec někdy? Novo, když je to opravdu něco novo, ale na ty novo-hříčky mě neužije, moje instinkty jsou psí, a odporují aportovat. Já se Vám po těch undergroundech poohlédnu, ale nic neslibuju a za nic Oficiálně Chalupeckému žádná studie v sedmdesátých a osmdesátých letech o Weinerovi nevyšla, pouze v samizdatu v roce 1979 Richard Weiner a český expresionismus. Po roce 1989 Expresionisté. Richard Weiner, Jakub Deml, Ladislav Klíma, Podivný Hašek, Torst, Praha 1992. 201 Widener library, jedna z knihoven harvardovy univerzity. 200
99
Jindřichu Chalupeckému
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256635
neručím. Mně je to příliš destruktivní, nesmyslně destruktivní, jen tak okolo sebe tlučou. Při waiting for Godot se nudím. A Vy tím analyzujete situaci, ale nebyl byste Jindřich, kdybyste nepřidal slovo naděje. A v tom slově jste moje duše bratrská. Když už mluvíme o té animula vagula blandula, hospes comesque corporis202 – duše bratrská byla v módě v době šaldovské a já zas jsem náhodu a ze zvědavosti přišla na jeho korespondenci, kterou vydává Památník.203 Ať na to jdete, jak chcete, je to přece divné, že Šalda eventuálně sjel kde koho, od Mrštíka k Vrchlickému, od Karáska k Sládkovi. Jen na paní Svobodové nikdy nenašel smítko. Das stimmt nicht.204 A i kdyby to štymovalo, tak co to je za uměleckou pozici (progresivnost, proti zpátečnictví, proti bahnu českého intelektuála atd., atd.), která ideově se dá shrnout v slova jako „rytířství ducha“, „boj proti šosáctví“, „proti bahnu“ (co je to bahno rybníka, vím, ale co je to bahno české společnosti, to nevím přesně, jen přibližně) atd., atd. A dnešní kritik – Hellmuth-Brauner – zase stojí na sto procent při Šaldovi, když trhá „Maryšu“205 a „Zumry“206. Četla jsem „Zumry“ nedávno a říkám, že to je snad nejlepší český román. Rykr to taky říkával, snad se mi podaří Vás přesvědčit, alespoň trochu. Ale to svorně páni nadávají. Ale dost. Proč putuju? a) takový je život, b) musím pamatovat na stará kolena a ušetřit něco. Já vím, že to neobstojí před vyšším soudem, ale co mám dělat? Už to tak je. V Berkeley jsou ještě technicalities,207 a i když tam půjdu, půjdu na jeden rok (devět měsíců). A doufám, že budu mít dost mravní síly, abych odmítla, když by mi nabídli další rok. Jediné, co mě tam láká, 1) peníze, 2) a to hlavně, zima bez mrazu, bez sněhu, bez přezůvek, bez sněhových bouří a vichrů a naopak, zima s růžemi a citrony o Vánocích,
„dušičce toulavé milé, / společnici a návštěvnici mého těla“ – verše připisované císaři hadrianovi. Pravděpodobně J. Loužil, J. Mourková a J. Wagner (eds.), Tíživá samota. Korespondence F. X. Šaldy a R. Svobodové, Odeon, Praha 1969. 204 „To není v pořádku.“ 205 Maryša, drama bratří Mrštíků. 206 Vilém Mrštík, Zumři, J. Otto, Praha 1912. 207 „formality“ 202
203
Milada Součková / Élenty
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256635
s palmami atd., atd. Vy nevíte, co to je dlouhá půlroční zima v Chicagu a částečně i v Nové Anglii. To je hrůza, i když je v bytech příjemné teplo. Taky někdy myslím na Řím, ale pořád tomu něco stojí v cestě. Ten vydrancovaný, vlastně ne vydrancovaný, ale vloupaný byt, to už není pravda. Vidíte, to stojí mezi námi, ty nesdělené zážitky, místní a denní. Vy si třeba nedovedete, ani ve snu, představit můj byt – dirku, mou elegantní chudobu cti netratí. Teď jsem vygruntovala a Vy byste žasnul, jako já žasnu, když děláte kuře na paprice. A zas nevím, jak se u Vás kuře prodává, jistě jinak než tady. Já umím vařit, ale jen pro jednoho a výminečně pro dva. Tady nemám kuchyň, jen „kuchyňský“ kout. A možná, asi, by Vám nechutnalo, co já ukmochtím, jednoduchost je základ. Tady máme jednu dobrou věc, mořské ryby. Na to jsem si zvykla, Jindříšku, je to všechno divné, a kdo by to byl řekl. Ale hlavní věc, že jsme naživu a že víme, co to je mít rád život i lidi, i když jsou někdy pacholci. Mnoho myšlenek a pozdravů, Vaše Milada Pozdravujte Jiřinu, že jí tady ze známosti zvlášť hlídám sebrané spisy.
Milý Jindříšku,
28/VII/71
všechno by to šlo, i když s obtížemi, jen kdybyste nestonal! Kdybych byla v Praze, tak bych Vás navštívila a vyrážela, ale takhle píšu jen tu epištolu. Vy jste statečný, že tak rovnodušně zmáháte svou nemoc. Četla jsem právě ve Skácelíkových pamětech,208 že velcí duchové snášejí tělesné utrpení lépe než obyčejní lidé. Já naříkám, když mám opar (jako teď právě, uvnitř v ústech), jako babička Burdová, když se nadmula kráva, co říkám babička, prabába! ale ona to nemyslela doopravdy, jen tak, že se sluší a patří naříkat v určitých situacích a pro publikum.
208
František Skácelík, Krásná setkání, Vyšehrad, Praha 1970.
101
Jindřichu Chalupeckému
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256635