„Podepiš se, znalče Šušenského,“ požádal jsem ho rozjařeně. „Podepsat to teda budu muset, nesnažil ses přece zbytečně, a taky se nepodepisuju na radnici, co?“ Chladicí vůz se celý otřásal. Na naše řidiče zjevně opět padla únava a šněrovali si to po silnici. „Copak nestačilo to koupání se střelbou?“ pronesl jsem, „ještě musíme zažít obří slalom!“ Geška se ušklíbl: „Uklidňuje mě jenom to, že když se rozsekáme, ostraha zařve společně s námi.“ Tmavovlasý nesouhlasil: „Kvůli třem fízlům zdechneme všichni! Kdyby to bylo naopak – my tři a jich osmdesát, tak to by ještě šlo.“ a znovu začala hádka a obvyklé žvásty, kvůli kolika zabitým fízlům je přijatelné natáhnout brka a kvůli kolika to za to nestojí. Opět jsem se ponořil do myšlenek o záhadném zjevení Zrzky. Vypadalo to, že všechno do sebe zapadá – dopis ve verších a dnešní setkání s ní. a ještě k tomu dokonce jméno Lída. ale stejně nad tím zůstával rozum stát. Dokonce i ta nejhloupější detektivka dokazuje to, že by si člověk neměl všímat shody faktů, které hned napoprvé bijí do očí. a opravdu, kromě „Lídy“ a „stavby“ Zrzka nic neřekla. a navíc předpokládat, že dívka řekne své pravé jméno během přísně zakázaného pouličního striptýzu před vězněm, je téměř nemožné. Ta Zrzka musela mít elementární pud sebezáchovy. Co kdyby si ji policajti chtěli najít a pomstít se? Vždyť takové milosrdné představení se určitě klasifikuje jako výtržnictví v obzvlášť cynické formě, s trestem do w
99
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256633
pěti let, ale Zrzka nebyla od pohledu vůbec bláznivá. Připusťme, že se dokonce jmenovala Lída, a také připusťme, že pracovala na stavbě, ale Geška se sám nepředstavil. To znamená, že ho nemohla vypátrat, mohl najít jedině on ji, ale jak? Líd pracujících na stavbě v milionové Ťumeni je nepočítaně a zrzavých jakbysmet. Ten rok bylo zrzavých obzvlášť hodně. Štamgasti v královských lóžích na tuhle skutečnost upozornili už před měsícem. „Poslouchej, politickej,“ křičeli na mě, „proč jsou všechny holky zrzavý, co je to s nima?“ „No jasně, v noci jsou všechny kočky šedivý a u vás jsou všechny holky zrzavý!“ „Přesně tak, kočky jsou šedivý a holky zrzavý,“ bavili se kriminálníci. „Jo, je to záhada.“ „To je právě to, neměl bys moc mudrovat. My sami nevíme, co se stalo,“ křičeli kriminálníci, „dávno jsme už odvykli životu na svobodě, třeba tam teď zavedli takový pořádky – místo komsomolských odznáčků, nebo co. Nebuď smutnej, politickej, zítra se zeptáme řidičů, civilů.“ Druhý den, jen co vězeňský vůz zajel do pracovní zóny, se dali kriminálníci do řeči se šoféry. a ti se vzhledem k závažnosti otázky „proč jsou všechny holky zrzavý?“ vykašlali na zákaz velení a přišli k naší skupině. „Už je to skoro měsíc, co jsou zrzavý,“ pronesl mrzutě jeden z nich a rozmáchlým gestem nabízel otevřenou krabičku bělomorek, „jde o to, chlapi, že do naší Ťumeně přivezli nějakou barvu, nějakou hovadinu, taky na ,h‘ to začíná.“ „Není to hena?“ zeptal jsem se. w
100
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256633
„To je vono, dyť to říkám, henu, ať ji vezme čert. Přivezli teda henu. Těm, co jsou svobodný, je hej, ale co si máme počít my dva s Peťkou? Ženský nám kradou peníze na vodku, aby měly na tuhle henu.“ Peťka se ohradil, chtěl vypadat jako gentleman: „O vodku vůbec nejde, pro svou ženskou peněz nelituju, ty si vždycky přivydělám. Jenomže když přijdu domů, buď stojí ve frontě na tuhle henu, nebo si s kamarádkama poměřujou odstíny – která má hezčí. To je k vzteku. ale hlavně to je kvůli tomu, že v kině dávali nějakej západní film a v něm měla hlavní roli zrzka. Prý je to teď ve Francii největší elegance, ať jdou k čertu.“ „Počkej, počkej,“ zneklidněli kriminálníci, „co to bylo za francouzskej film?“ Peťka neochotně a zmateně začal vykládat obsah. Na něco jsem si vzpomněl a začal jsem ho opravovat. „Počkej,“ pochmurně se zarazil Peťka, „odkud to víš, u vás v lágru nic takovýho nedávali, vám vozej jenom filmy o Leninovi.“ „Vidíš skrz zdi, nebo co, politickej?“ podivili se kriminálníci. „ale ne,“ odbyl jsem je, „tenhle film dávali už před šesti lety v Domě filmu v Moskvě, no a do Moskvy se dostal taky po šesti letech od premiéry ve Francii. Sami dobře víte, že kontrola není předmětem buržoazní propagandy, takže počítejte s tím, že tomuhle filmu a módě zrzavých dam je už dvanáct let.“ Moje sdělení mělo nečekaný účinek. Kriminálníci jásali. „Tak co, civilové, mysleli jste si, že nám řeknete w
101
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256633