nakažlivé, snažím se to celé obrátit v žert: s přehnanou opatrností, jako kdyby to nebyl pes, ale časovaná mina, ho po špičkách obcházím a při tom se držím za podolek košile tak, aby mé tělo obepínala co možná nejtěsněji, a jen co minu nebezpečnou zónu, s vřískotem utíkám, vrhám se střemhlav do postele jako do vojenského krytu a přikrývám si hlavu peřinou – tak silný proud moči má jenom ředitel našeho ústavu – ještě dlouho poté, co opustí toaletu, se v záchodové míse drží pěna, jako kdyby tam někdo vylil vědro piva – dveře kabinky za sebou nikdy nezavírá, protože jeho pravá ruka je paralyzovaná kvůli nemoci prodělané v mládí, tehdy ho během expedice nakazil mikrob, kterého chtěl objevit, a tak má tu ruku zasunutou v kapse kalhot – někdy ji vytáhne zdravou levou rukou a položí na stůl jako cizí věc, zpola scvrklou, se zkroucenými prsty, které se nedají ohnout a něčím připomínají nedonošené dítě – v levé ruce drží aktovku, protože na záchod chodí obvykle cestou do své pracovny nebo když někam odjíždí, tu ruku má obrovskou, je ale celá sinalá – na vlastní oči jsem viděl, jak touhle rukou štípl při banketu do prsou novou spolupracovnici, když ji míjel – štípl ji za chůze, jakoby mimochodem a zároveň rádoby uličnicky, jako že o té nepřístojnosti dobře ví – kolegyně seděla dál za stolem jakoby nic – že by snad právě v tom tkvěl jeho úspěch u žen? – v té době už mu z koutku úst vytékal pramínek slin, následek prodělaného onemocnění a první příznak začínající opilosti – tančil vzpřímeně, s vypnutou hrudí mimo rytmus hudby, levou rukou k sobě tiskl partnerku, hlavu měl nepatrně nakloněnou stranou a z úst mu stékala slina, o přestávkách mezi tancem obvykle přistoupil k nějaké w
97
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256569
skupince spolupracovníků a začal do nich vrážet rameny jako ledoborec – zatímco se zdvořile rozestupovali, vydal nějaký pokyn, protože v tu ránu propukl shon a kolegové pobíhali od jednoho hloučku k druhému, dokonce někdy také přestala hrát hudba – i tím, jak byl vysoký a vzpřímený, se podobal Petru I., levou rukou si ochotně brával sklenku s koňakem, kterou mu vždycky někdo z kolegů úslužně přinesl, třebaže už v té době na stolech žádný koňak nebyl – hudba doznívala a on pronášel přípitek na počest některého ze zahraničních hostů – z jeho tváře vyzařovala blaženost a laskavost, obcházel stoly, nakláněl se ke kolegům, každému z nich něco řekl, poplácával je po ramenou, dokonce je někdy hladil po vlasech – v dvaapadesátém roce odmítl propustit lékaře, kteří byli považováni za nespolehlivé, a tak ho museli vyloučit ze strany, on však s vysoce postavenými osobami, ba i s ministrem nepřestával bojovat, až ho nakonec z místa ředitele odvolali a udělali z něj zástupce ředitele, ale dokonce i dnes, když jdu na záchod do kabinky, v které byl přede mnou, zažívám pocit sounáležitosti s vyššími sférami a nespláchnu, protože si představuju, že ta dole kypící pěna je naším společným, ba dokonce mým osobním dílem – obvykle mě pozdraví krátkým, sotva postřehnutelným kývnutím hlavy, až na naše poslední setkání, kdy mě zatáhl zpátky na toaletu – právě jsem z ní totiž vycházel, když vešel – při tomhle posledním setkání se mnou znenadání začal mluvit o mém povýšení – těžká aktovka mu stahovala rameno dolů, takže to vypadalo, že jeho druhé rameno, obrácené směrem ke mně, je ještě výš než obyčejně, díval se na mě shora, hlavu nepatrně nakloněnou stranou, jako kdyby si prohlížel w
98
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256569
nějaký neznámý hmyz, na který natrefil poprvé v životě – drmolil jsem slova vděčnosti a přikyvoval ještě dřív, než jsem vyslechl všechny jeho argumenty, a on mě táhl dál a dál, přičemž si začínal rukou, ve které držel aktovku, rozepínat poklopec, a já mu děkoval, jenže teď už není ředitelem… Jdu dolů po asfaltce, pes cupitá po náspu, očichává keříčky, jako kdyby v nich něco ztratil, a na dalších místech vypouští stejně silný, ale už kratší proud, jako by tím ukončil hledání toho, co ztratil, a přestal se o to zajímat – jeho pozornost už zcela zaujal další keřík – spojuje nás jenom vodítko, které není napnuté a courá se po zemi, pes má ale vynikající cit pro vzdálenost, a když se vodítko zachytí za keř, nesnaží se jít dál, nýbrž ten keř z mé strany obejde – žena mě ujišťuje, že náš pes je neobyčejně chytrý a hodný – bohužel je to pravda, protože psi se obvykle podobají svým pánům, i když já, pokud jde o schopnost vyznat se v lidech a v tom, co se děje kolem, si nejsem svým rozumem úplně jistý – intelektem ano – o něm nepochybuji, rozum a intelekt mají ovšem jistě něco společného, to znamená, že opravdový rozum je bez intelektu nemyslitelný, a proto jsem opět na pochybách, teď už ohledně intelektu, ostatně spíš z koketnosti, protože ve skutečnosti jsem o svém mimořádném intelektu přesvědčen a po své ženě žádám, aby mi to potvrzovala, tím spíš, že právě ona kdysi velmi dávno, hned poté, co jsme se vzali, na mě po naší hádce v návalu vzteku vychrlila, že moc chytrý zrovna nejsem – dobře si to pamatuju, šli jsme po ulici a ve chvíli, kdy jsme míjeli jámu naproti sklepnímu oknu – na jejím dně bylo dost tma a v okně byla podle všeho mříž proti zlodějům – v té době ještě nezačali ze sklepů w
99
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256569