Za sedm minut jedna a alarm se pořád nedařilo vypnout. Dav, který se kolem před čtvrthodinou srotil, se pomalu a jakoby zklamaně rozcházel. Nic zajímavějšího se už asi dít nebude. Míla se rozhodl. „Půjdeme se s Nikym najíst. Chceš něco přinést?“ „Ne, já si pro něco pošlu. Počkám, až přijedou ti opraváři, a pak musíme uklidit a nachystat ty důchodce. To je na hlavu!“ Johana bezmocně těkala očima kolem sebe, zkoušela si zacpat uši a úpěla na pokraji hysterie. Vydali se k nejbližší hospůdce, svižnou chůzí dobře čtvrt hodiny vzdálené. Celou cestu mlčeli. Míla nebral ohled na to, že mu Nikolas jen sotva stačí. Měli jenom guláš. Niky neprotestoval, dokonce ho spořádal se šesti. „Demy…“ „No?“ „Víš, že už to chvílema cejtím?“ „…?“ „Trošičku se mi jako i točí hlava.“ To je tak, když si člověk zahrává, pomyslel si Míla. Chlapec je velmi pravděpodobně psychicky nemocnej a já ho sprostě využívám. Bylo mu těžko od žaludku a nejenom po guláši. „Máš ještě na něco chuť? Dal by sis něco? Třeba něco sladkýho?“ „Jo, támhleto červený kolečko!“ Dostal Fidorku a pomalu se vraceli. Když byl Kulturáček na dohled, Míla uspokojeně zaznamenal, že poplašné majáky už nesvítí. Před vchodem v poklidu kouřilo pár starších lidí. Šedovlasí pánové, obličeje rozzářené odhodláním vyhodit si z kopýtka, vyfintění v oblecích, ve kterých se ženili nebo je schraňovali už od tanečních, dámy vrávorající na vysokých podpatcích, v mušelínu a s vyzývavými přelivy. Čím blíž ale přicházeli, tím zřetelněji cítil Míla, že něco není v pořádku. Zevnitř není slyšet hudbu. Pecháčkův dechový orchestr s repertoárem od bigbítu ke koncertním předehrám uměl všechno, jen ne hrát potichu. Cestou dovnitř potkali několik pecháčkovců se zabalenými nástroji. Za šálou v portále právě pan kapelník vybaloval ze zaprášeného pouzdra akordeon. 98
Vnitřek správný 130 x 195 mm.indd 98
1.9.2018 11:46:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256525
„Dobrý den, maestro, co se děje? Vy stávkujete?“ „Ale pane Guldo, je to k vzteku! Takovej krásnej den… myslel jsem, že otevřeme i ten arkýř do zahrady… Takovej kšeft to moh bejt… Podívejte se, babky celý natřesený!“ Měl pravdu. Dámy v separované frontě stolků nalevo od pódia štěbetaly u limonád a malých svijan, pánové, jako kdysi na prodloužené, stejně plní neurčitého, ale nesporně svátečního očekávání, pokukovali po nich ze řady na druhé straně, jen piva měli velká. „A co? Co se stalo? Proč nebudete hrát?“ „Ani se neptejte! Jděte se podívat do skladu. Už jsem to vyndal… ale bude to schnout nejmíň měsíc… jestli vůbec to ještě bude k čemu!“ „Co?“ „Noty! Muselo tam zatejkat nebo já nevím, proč by jinak byla v tý starý vaně, jak tam je, voda… a ke všemu ty šteláře na zdi se asi nějak seschnuly… no prostě se to sakumprásk sesypalo všecko a rovnou do tý vany… to by se člověk posral, pane Gulda… A jak na potvoru, ta naše parta, ta nedá bez not ani ránu! To víte, profíci!“ Slovo profíci starý pán s hladce ulíznutou přehazovačkou nevyslovil, ale vyplivl. „Tak to halt musím celý zmáknout sám, z koule a tady s držkama…“ Byl hotov s přípravou, akordeon na ramenou, a vyrazil doprostřed pódia. Bylo mu velké, ale nedal se. „Dámy a pánové, pokud se neznáme, já jsem Jiří Pecháček a přeju vám krásné a ničím nerušené odpoledne! Pánové, zadejte si dámy, pojedeme z kopce!“ Trádádádá, zasvištěla předehra k Chattanooga choo choo a pánové se opravdu nedali pobízet. Míla sotva stačil seskočit z pódia, už se málem neprodral parketem. Kde je Nikolas?! Už je zase v prachu! Jak ho na vteřinu pustíš z očí… uf, zaplaťpánbůh, támhle je! Jen o pár metrů dál, v lokále. Johana mu právě ukrajuje osminku gorgonzolové pizzy. Upřel na něj přísný pohled. Chlapec nasadil výmluvný, zřetelně provinilý výraz. Nemusel ani nic říkat. Celý se schoulil do sebe, jako domácí miláček, který ví, že něco provedl, 99
Vnitřek správný 130 x 195 mm.indd 99
1.9.2018 11:46:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256525
je mu to vlastně docela líto, ale prostě musel, bylo to silnější než on. Mílovo tušení se změnilo v jistotu. „Pojď, na něco se mrknem!“ Celý zbytek odpoledne věnovali přípravě na suchu. „Představení jsi viděl, takže to pro tebe nebude žádná novinka. Tam, jak herci přestavujou ty panely, mezi jednotlivejma obrazama a písničkama, nastoupíš vždycky ty a uděláš to místo nich. Napíšu ti takovej seznam, kdy co a kam a nakreslím ti plán. Jsou tam značky, ty musíš respektovat, kvůli světlům. A pozor, budeš to dělat takovou tou jako džžž džžž chůzí. Jasný?“ „Jasný…“ odpověděl Nikolas trochu zaraženě, ale s probouzejícím se zájmem. „Johanko,“ oslovil paní ředitelku, která si ve druhém koutě místnosti četla, „mohla bys prosím tě zavolat lidi? Teda Kláru a Hynka. Já se tam po včerejšku trochu bojím. Musíme si něco říct. Rory je u výčepu, tomu to řeknu zvlášť.“ „Já tam radši zavolám.“ Taky si asi nebyla úplně jistá.
100
Vnitřek správný 130 x 195 mm.indd 100
1.9.2018 11:46:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256525