„Všechno jsi slyšel?“ Kývne. „Jasně.“ Teď kývnu zase já. „Jasně.“ „Říkal jsem ti, že tě lhaní jednou přivede do pořádných sraček,“ prohodí Kyle. Proklouzne kolem mě a jeho plášť mě zlehka švihne přes obličej. „A teď se koukej chovat slušně. Musím přivítat ostatní hosty.“ Když odejde, zůstaneme spolu s Albertem chvilku nejistě stát, zatímco lidi proudí kolem nás, jako bychom byli kámen v řece. Nedokážu se mu podívat do očí a nenapadá mě nic, co bych mohla říct, abych tu situaci napravila. „Dáš si pivo?“ zeptá se Albert a nakloní se ke mně, abych ho slyšela přes hudbu. „Jo, prosím,“ odpovím vděčně. S láhvemi v ruce zamíříme k pohovce pro dva v tmavém koutě obýváku. Albert mi naznačí, ať se posadím, a mně jeho gentlemanské gesto kupodivu připadá spíš milé než rozčilující, což by byl případ, kdyby se s ním vytasil kdokoli jiný. „Takže ti Kyle zavolal?“ Zatvářím se zničeně s očima upřenýma na svá kolena. „Přesně tak, Maddy, a něco by mě zajímalo.“ Přihnu si z láhve a utřu si rty. „Co?“ „Proč sis vymyslela celou tu dost složitou historku místo toho, abys mu jednoduše řekla, žes mi nechtěla zavolat.“ Pokrčím rameny. „Je to složitý a těžko se to vysvětluje.“ „Jsem jedno velký ucho.“ Jenomže kde mám začít? Není to tak snadné, jak si myslí. Lidem trvá, než pochopí, v jakém světě žiju. Trvá jim, než poznají 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256290
B a pochopí její potřeby. Můžete ostatním klidně říct, že vaše sestra potřebuje péči dvacet čtyři hodin denně, ale z vlastních zkušeností vím, že lidi nechápou, co to všechno obnáší. „O mně už jsme mluvili dost,“ řeknu, abych změnila téma. „Jak dlouho už pracuješ v klubu?“ Vrhne na mě prohnaný pohled, kterým dává najevo, že ještě nechce tenhle rozhovor opustit, ale přistoupí na mou hru, a vrátí se k němu později. „Oficiálně? Moc dlouho ne. Ale předtím jsem tam skoro rok dobrovolničil, než jsem začal dostávat plat.“ „Ty jsi dobrovolničil? Oni ti neplatili?“ „Ne,“ potvrdí. „Páni.“ Usměju se. Když vím, že dobrovolně pracoval v klubu s lidmi jako moje sestra, najednou mi připadá o moc zajímavější.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256290
Albert Jsem zmatený. Nemám dojem, že bych Maddy odpuzoval, což je samozřejmě vždycky pozitivní, ale z nějakýho důvodu se zdá odhodlaná držet si mě od těla. Jasně že nechci být jeden z těch neodbytných borců, kteří neberou ne jako odpověď, takže kdybych měl třeba jenom na okamžik pocit, že ji obtěžuju, tak bych bez ptaní vycouval. Jenže podle toho, jak se na mě sem tam podívá, je něco, co naznačuje, že by o mě přece jen mohla mít zájem. Že bych pro ni mohl být aspoň trochu zajímavý. „Co ty?“ zeptám se. „Jak dlouho pracuješ ve výdejně fotek?“ Zaúpí a sveze se na pohovce ještě hlouběji. „Až moc dlouho.“ „Asi to nebude tvá práce snů.“ „Ani ne.“ „Co bys chtěla dělat?“ Pokrčí rameny a napije se piva. „To je jedno.“ „Ne, není. Řekni mi to.“ Dívám se, jak zvažuje, jestli mi věří dost na to, aby mi to řekla, nebo ne. Pak dojde k rozhodnutí a mně chvíli trvá, než se vzpama100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256290