98
roky“, je zvýšení veřejného dluhu přímo léčivé, protože vdechuje do stagnující ekonomiky alespoň trochu energie. Na závěr tohoto výkladu o veřejném dluhu chci, aby sis ho představila jako „fantoma ekonomického dramatu“. Podobně jako vědomí hýbe člověkem, činí ho lidským a odlišuje ho od robota, tak veřejný dluh funguje za scénou jako „fantom“ nebo „přelud“ ekonomického dramatu, které se kolem nás rozvíjí každý den. Základní funkcí veřejného dluhu je (společně se státní centrální bankou) stabilizace společností trhu, zajištění toho, aby mocní zůstali mocní (zatímco si tolik stěžují na stát i veřejný dluh) a role tlumiče, který tlumí nárazy krachů a krizí, jež následují.
DLUHY, BOHATSTVÍ, STÁT: SOUHRN Dluh představuje ve společnostech trhu surovinu. Co se z této suroviny vyrábí? Vyrábí se z ní zisk – což je podoba, kterou na sebe ve společnostech trhu bere přebytek, z něhož se stávají dvě věci: jednou je investice do nových technologií (například Michalisova technologicky modernější kola), pracovních míst, produktů. Druhou je pak bohatství v rukou těch, kteří mají přístup k zisku, který také hromadí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256166
99
Pokud představoval objev zemědělství před dvanácti tisíci lety revoluci, která vytvořila přebytky, ale i velké nerovnosti (vzpomeň si na první kapitolu), nástup společností trhu v kontextu průmyslové revoluce pak neuvěřitelným způsobem zvětšil jak přebytky, tak nerovnosti (v následující kapitole ti to vysvětlím podrobněji). Souběžně dal vzniknout současnému státu a poskytl mu nezbytnou kontrolní úlohu. „Zázrak“ společností trhu však závisí na magii bankovního systému, která sklouzává k černé magii se stejnou jistotou, s jakou jsou můry přitahovány ke světlu. Výsledkem jsou krachy a číhající ekonomické krize, které pak od státu vyžadují intervence obrovských rozměrů: – Intervence, které ale vůbec nejsou neutrální nebo nestranné. – Intervence, které ještě více posilují nerovnosti. – Intervence, které zvyšují moc bankéřů nad podnikateli a nad společností obecně. – Intervence, které systematicky oslabují společenskou moc těch, kdo nevlastní ani banky, ani firmy, ale jsou životně závislí jen na placené práci (nebo – přesněji – doufají, že za práci dostanou zaplaceno). Každá společnost má své mýty. Společnost trhu není výjimkou. Základní mýty naší doby jsou čtyři:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256166
100
1. Soukromý dluh je špatný a slušní lidé se mu vyhýbají jako Mefistofeles kříži. 2. Banky půjčují z vkladů vkladatelů. 3. Zisk produkují jednotlivci, soukromníci, a úlohou státu je přerozdělit ho ve prospěch těch nejslabších. 4. Stát je parazit a potenciální nepřítel soukromé sféry – podnikatelů. Jako všechny mýty, i tyto obsahují zrnka pravdy. Ale velká část pravdy v nich také chybí. Každému z výše uvedených mýtů odpovídá podle mého názoru zcela jiné, pravdivé tvrzení: 1. Soukromý dluh je nezbytnou surovinou pro soukromý zisk. 2. Soukromý dluh vede ke krachu a ke krizi, protože banky čerpají půjčky z ničeho (nebo, přesněji: čím větší směnnou hodnotu přečerpají z budoucnosti do přítomnosti, tím větší částky samy vydělají). 3. Ve společnostech trhu je přebytek vytvářen společně, pak si ho ale s pomocí státu přivlastní ti s největší společenskou mocí. 4. Banky jsou paraziti, zatímco stát hraje nezbytnou stabilizující úlohu při krizích, které vytváří soukromý sektor, a zároveň pomáhá mocným zůstat mocnými. Mocní by pak ve společnostech trhu vyžadovali, aby
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256166