Já jsem silnější. Vážně, opravdu jsem. To přece vím. Kdybych nebyla tak silná, jak jsem, nikdy bych se nedostala tak daleko. Pak přijedou domů a vzpomínají na mě, na tu nevábnou holku z autobusový zastávky, to jim totiž činí to největší potěšení, patlat se v neštěstí druhých lidí, co může být taky zajímavějšího v těch jejich nanicovatých živůtcích! Jen ať si to užijou. Povrchní rejpálci. A pak ať mi tedy laskavě sdělí, kam oni to dotáhli? Co oni sami udělali? Vždyť ta odpověď je naprosto zřejmá! Nesnesu je. Chci pryč. Ze školy letím hned domů a pak dělám, co můžu. Často už mi dochází síla, z očí mi vytrysknou slzy, všechno tak zkurveně moc bolí. Ale to je dobře, právě taková bolest je jediným skutečným důkazem, že jsem ještě živá. Nevzdám se. Ještě pár měsíců, vyplatí se to. Už zatraceně brzy. Takhle přežiju jen chviličku, chviličku. Vážně. Slibuju. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256138
Už brzy budu konečně šťastná. Tím si jsem jistá jako ničím jiným. Stačí jen vytrvat. Tik ťak tik ťak tik ťak. Parné léto. Jak já kdysi milovala ten letní žár! Jak jsem zbožňovala, když mě ze všech stran hřály paprsky slunce. Dneska už se nemůžu nechat hladit teplými slunečními prstíky, přestože je teď potřebuji víc než kdykoliv předtím. Protože ta, co připomínala ztělesněný žár, mě opustila, stejně jako Míša, stejně jako Ty. Ale Ignis se mnou vydržela nejdéle. Roztomilé, že? Tvoje malá sestřička dokázala víc než Ty. Žárlíš? Jen si žárli. A počkej si, jen si počkej, až se konečně stanu sama sebou! Padneš na kolena a budeš prosit o smilování! Loučení s Ignis nemohlo proběhnout jinak než bez Ignis. Nakreslila mi tenhle obrázek:
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256138
A mně se vryl do hlavy, přestože
jsem
nikdy
nepochopila, co vlastně tyhle jednoduché
znaky
měly
znamenat. Ignis, veliká umělkyně, malá pouliční kreslířka, stejně mi zanechá jen tři obyčejné znaky. Jak milé. Dokážu zavrhnout všechny, co mne kdy opustili. Rodiče mi nerozumí, to nevadí. Za rok konečně přijde klid. Míša se změnila, teď si mne už beztak nezaslouží. Mirka... copak jsme si kdy vůbec rozuměly? Ty... Ty... Žes to se mnou vzdal, to je pro mne akorát znamením, že jsem to měla já už dávno vzdát s Tebou. O Ignis jsem si myslela, že je mou jedinou přítelkyní. Ona jediná mě neodsoudí, ona jediná mi dokáže nějak porozumět, ona jediná mne dokáže brát takovou, jaká doopravdy jsem, přestože mezi námi vládne síla kontrastu. Ale tak jsem se spletla! Stejně jsem nikdy nedokázala říct slovo proti ní. Možná právě proto, že i přesto jak moc se od sebe lišíme, jsme vlastně úplně stejné. Stát se Sluncem znamená být hvězdou. Nechat na sebe Slunce 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256138