na oranžovo, oči obmalovaný bílou tužkou a na hlavu si narazila růžovou paruku ve francouzskym stylu z obdo bí vlády Ludvíka šestnáctýho. Vypadala jako hlavní cena v tombole, kterou si doopravdy nepřejete vyhrát. Sešla jsem dolů, abych si ji líp prohlídla. Po bližším pro zkoumání se ukázalo, že má na krku ještě modrý korále a v botách na vysokym podpatku fialový ponožky. Tahle holka dokonale maskovala svoji skutečnou podobu. Jestli se pod tim make-upem skrývalo něco pěknýho, tak to nebylo vidět. Bylo jasný, že tam na někoho čekala. Já mám spous tu času, a tak jsem si stoupla vedle ní a byla jsem zvědavá, jestli se dozvím, na koho tu číhá. Předpokládala jsem, že na nějakýho člena Nakadaiovy kapely. Holka tvrdla před zkušebnou dobrý dvě a půl hodiny, ale ten den kapela ne zkoušela, a tak se nakonec sebrala a odtáhla pryč. 5.
Během brouzdání po Šibuji jsem se dostala až někam, kde se to jmenuje Dógenzaka. Ulice se tu najednou zbláznily. Odevšad na mě zíraly hejna plastovejch plameňáků, nad mojí hlavou se kymácely umělohmotný palmy a domy připomínaly kulisy z příběhu Tisíce a jedné noci. Na vývěs ních štítech většiny z nich bylo výraznejma písmenama napsáno HOTEL. Mezi tím se pohybovaly mladý i starší páry, všechny ženský měly na obličejích roušky, na hla vách kapuce a mlčky zíraly do země. V takovejhle hotelech se přece nemůže nikdo seriózní ubytovat, říkala jsem si. A pak mi to došlo. Byly to hodinový hotely. Tak proto se ty ženský chovaly tak plaše! Asi se styděly, že se svejma milejma zašly na takovýhle místo. Určitě si nepřály, aby je někdo poznal. Rozhodla jsem se čtvrť pořádně prozkoumat. Jednoznačně tu převládala růžová barva. Před každym hotelem byla při bitá vývěsní tabule s cenou nejlevnějšího pokoje a infor macema o službách, který hotel nabízí. Pochopila jsem, že se nejedná o bordely, ale o hotely, kam můžou zajít mi lenci, když nemají vlastní byt. Jednotlivý hotely se pyšnily originálním interiérem v pokojích a samozřejmě absolutní
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256132
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256132
diskrétností. Zastavila jsem se před barákem obloženym stříbrnýma dlaždičkama. Zaujal mě nápis nad vstupem: „All, everything that I understand, I only understand because I love.“ Tolstoy To by mě zajímalo, co by asi tak Lev Nikolajevič říkal na to, že jeho citát zdobí vstup do hodinovýho hotelu. Šla jsem si zblízka prohlídnout třpytivý dlaždičky na baráku. Shledala jsem, že můj odraz se od včerejšího večera, co jsem si ho prohlížela v okně knihkupectví, nezměnil. Pořád ta stejná, lehce oplácaná, sedmnáctiletá Jana Kupková s blond vlasy a pihama. A potom jsem si v odrazu za sebou všim la něčeho, co mě donutilo se otočit. Ke vstupu do hotelu se plížil mladej pár. Holka na sobě měla žlutý letní šaty. Přišlo mi, že už jsem ji někde viděla. Ale nebyla jsem si jistá, protože japonský obličeje se mi pořád trochu pletou. Pak jsem se podívala na jejího kluka a bylo mi všechno jasný. Byl to Nakadai. A tu holku jsem několik dní nazpátek vi děla, jak na něj čeká před zkušebnou. 6.
Tentokrát zvolila mnohem střídmější outfit než posledně. Pořád si zachovávala něco ze svý praštěnosti (v uších se jí houpaly dvě fialový mrkve), ale rozhodně nepřitahovala tolik pozornosti jako ve svý růžový paruce. „Tak pojď,“ vybídla Nakadaie, když došli před vstup. Potom rychle zapluli dovnitř. Šla jsem za nima. V chodbě hned za vstupníma dveřma byla na zdi nain stalovaná obrovská světelná tabule, na který svítily fotky pokojů, který hotel nabízel. Některý fotografie byly za tmavený, což signalizovalo, že je pokoj zrovna zabranej. Pod fotkama byly uvedený dva údaje. První informoval o ceně pokoje za dvě hodiny, druhej o ceně za pokoj na celou noc. Všimla jsem si, že místnosti jsou seřazený od nejdražší k nejlevnější. Nakadai mlčky zíral na nabídku pokojů a nebyl schopnej si vybrat. V hale nebyl vůbec
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256132