a jak se s tím dovleče, vše mi názorně předvádí. „Toto je můj bývalý počítač, mám teď nový a je mi líto ho vyhodit, určitě ho využiješ,“ pronášela, ale já na to zírala jen jako na bednu. „Další věc, na kterou se bude jen prášit. Mně to vážně k ničemu nebude, nechceš to dát někomu, kdo to využije?“ „Co blázníš, víš, co tu najdeš věcí a kolik zábavy zažiješ? Nebuď praštěná, žiješ tu jak sto let za opicemi, kdo nemá počítač, jako by nežil.“ „Hele, něco ti ukážu.“ A připojí k tomu nějaké věci a internet funguje, hned na to mě nutí, ať si založím profil na jedné sociální síti, ale já vůbec netuším jak. Neumím s tím pracovat, a tak mi vše ochotně vysvětluje. „Dívej, to je myš a tou klikáš, toto je prohlížeč, tady se to zapne a tímto vše vypne. Používej křížky a teď jedno tajemství, taková brána do nebes – „anonymní režim“ – v něm si můžeš dělat, co chceš, aniž by někdo zjistil, co jsi dělala, nač ses dívala, klidně se můžeš dívat i na péčko a nikdo to nezjistí,“ dodává s takovým šibalským výrazem ve tváři a je mi jasné, co sestřička ve svém volném čase na internetu provádí. Když společně provedeme registraci a já nějaké základní úkony zvládnu, otestuje mě, abych pak doma nepanikařila. „Přihlas se! Odhlas se! Přihlas se a napiš mi zprávu. Když si nebudeš vědět s něčím rady, ihned mi zavolej. Je to snadné, zvládneš to, a ne že na tom budeš studovat recepty! Najdi si radši chlapa.“ A ukáže přitom na políčko, kde jsem byla zaregistrovaná – „chat“. „To je místo k seznámení, komunita lidí, s kterými si můžeš psát 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256102
anonymně, pokud jim nesdělíš nějaké informace navíc, samozřejmě.“ Já tak půjdu na chat, pomyslela jsem si, ale zpětně vzato, myslela to dobře. Byla v takových věcech zběhlá, ne jako já asi vážně sto let za opicemi, a jak vypadla, hrála jsem si na počítači jako ti dnešní puberťáci. Podívala jsem se všude a měla z toho takový dobrý pocit, že s počítačem umím pracovat. Není to těžké. Přes den jsem jí napsala pár zpráv a pomaličku ale jistě, vplouvala do virtuálního světa plného věcí, o kterých se mi ani nesnilo. „Před staříkem to ani nezapínej a řekni, že je to dárek pro kluka do školy.“ Zasvěcená, ponaučená se držím všech rad a víceméně funguji jen v anonymním režimu. Nikdo nikdy nezjistil, kam máma chodí a nač se dívá. A po pár dnech mi to nedalo a vlezla jsem i na ten chat. Jen tak se rozkoukat, zvědavost mi nedala. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala a víceméně si jen četla sklo, až další návštěva sestry mi zas rozšířila obzory. Mezitím však stařík opět zklamal...
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256102
DÁMA S BÝČÍM OCASEM
Když mi nejstarší syn oznámil, že má stařík kurvu, tak mi vyskočil tlak. „Jak to mluvíš? Jakou kurvu? Tak snad se říká milenku! Ty máš ale chování, to jsi pochytil od fotříka, nebo co? To se mi snad jen zdá, bavíš se jako prase!“ Na což hned synek kulil očima, ale takhle se přede mnou bavit nebude – asi se projevuje puberta v plné síle, napadá mě vzápětí... A uklidňuji syna slovy, že na tu nemá, ale on mě skálopevně přesvědčoval o tom, že se v tomto mýlím. „Mami, já ho viděl. Opravdu se tahá s nějakou šlápotou... promiň, milenkou,“ dodává hned po mém zděšeném pohledu, když už mám na jazyku ho opět okřiknout. Však já ho naučím vyjadřovat se slušně a hned na to s ním probírám jeho podezření. „Nespletl ses? Byl to skutečně náš táta?“ „Tak snad mám oči a poznám ho na dálku.“ Nechtělo se mi tomu věřit, že by stařík byl vážně taková svině a začal se znova kurvit. Já mu vážně v tu dobu věřila, že mě nepodvádí, ale začala jsem ho hned na to víc hlídat a ptala se, co dělá, kam jde... Až mu možná svědomí nedalo a začal se doma chovat vážně příjemněji. „Nechceš s něčím pomoct?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256102