Pojednou jsem si uvědomil temný hukot a rázem jsem setřásl se sebe ospalost. Mahlohláne klímal s hlavou svěšenou na prsa a divoký proud unášel naši loďku, otočenou přídí ke břehu. Před námi se tyčily z řeky veliké balvany a skaliska, přes které se řeka valila s divokým hukotem a šuměním vody.7 Probudil jsem se právě ještě včas. Zoufalým veslováním podařilo se nám dostati se k břehu, ještě než nás proud řeky smetl do divokých peřejí, ze kterých bychom se asi živi nedostali. Na břehu byla osada rybářů, kteří nás přívětivě přijali. Dostali jsme od nich za lesklý mosazný knoflík velkou zásobu sušených ryb a když jsme se podivovali množství ryb, které sušili na břehu, vyzvali nás posunky, bychom se šli na něco podívat. Po balvanech, vyčnívajících z vody, dostali jsme se až k peřejím, kde řeka stékala prudkým tokem o stupeň níže. Mezi balvany měli tito černoši pevně zabodané silné kůly a k nim připoutali vrše, tj. pasti na ryby. Byly to vlastně košíky tvaru velikého sudu. Ryby, které chtěly proplouti skalisky, dostaly se malým otvorem do pasti a nenalezly již východ. Jednou denně vytahovali černoši vrše pomocí provazů, ke kterým byly připoutány, a celkem bez námahy se zmocnili velkého množství ryb. Následujícího dne přenesli nám rybáři náš člun za peřeje až k místu, kde řeka zas tekla klidným tokem. Opět jsme mohli pokračovati v cestě, ale nyní jsme byli pozornější. *** 7
7. – P. 168
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256101
Jiné dobrodružství jsme zažili brzo po tom, co jsme byli málem zahynuli v peřejích. Plavili jsme se po řece v místech, kde proud byl skoro neznatelný. Břehy občas ustupovaly, takže řeka se podobala jezeru. Pojednou mne upozornil Mahlohláne na nějaký předmět, plovoucí ve vodě. Brzo jsme rozeznali hada, který měl zřejmě namířeno k protějšímu břehu. Pomalu jsme se blížili. Nic zlého netuše, liboval jsem si, že si jej dobře prohlédnu. Plaval docela lehce elegantními vlnovitými pohyby těla a ocasu. Hlava vyčnívala vysoko nad hladinu. Rozeznával jsem již krk za hlavou rozšířený a obrátil jsem se proto ke svému černochovi, abych mu řekl, že to je krásný exemplář brejlovce, když se had pojednou obrátil k nám, a než jsem si uvědomil co se děje, objevil se na přídi našeho člunu. Byli jsme tak polekáni, že jsme oba, já i Mahlohláne, okamžitě sklouzli do vody. Byli jsme přesvědčeni, že had nás přišel připravit o život. Plavali jsme v opatrné vzdálenosti za člunem, ale myšlenky na krokodýly nás přiměla k tomu, abychom něco podnikli. Opatrně jsem se přiblížil k zádi loďky a nahlédl jsem přes okraj: had ležel stočen na mé lovecké brašně vedle pušky a zdálo se, že nemá zlých úmyslů. Snad se spokojil vědomím, že nás zahnal, a možná že do loďky vnikl bez zlého úmyslu jen proto, že plování se mu přestalo líbit. Pomalu jsem zkoušel přehoupnouti se přes okraj člunu. Had vztyčil trochu hlavu, zasyčel a já jsem se okamžitě přestal pohybovat. Had se uklidňoval a já opět popolezl o decimetr. Trvalo mně to alespoň pět minut, než jsem konečně seděl v člunu. Pak následoval Mahlohláne pomaličku mého příkladu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256101
Nějakou dobu jsme tak seděli a pozorovali jeden druhého: na jednom konci brejlovec, na druhém konci my. Při každém našem neopatrném pohybu zvedl se brejlovec rozzlobeně a varovně rozšířil krk, takže byl mnohem širší než hlava. Konečně mne napadla spásonosná myšlenka. Pomaličku, po milimetrech jsem lezl pro veslo, které leželo na dně člunu. Konečně jsem byl u něho a stejně opatrně jsem se vracel na záď. Nyní jsem řídil loďku k nejbližšímu břehu. Trvalo to dlouho, neboť jsem se musil vyvarovati náhlých pohybů, ale konečně dotkla se příď svahu zarostlého křovinami. Zdálo se, že brejlovec na to čekal: pozvedl hlavu a pojednou zmizel neslyšně mezi hustým rostlinstvem na břehu. ***
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256101