skleněné haly roste živý bambusový les. Je zavřeno a Diplomatův krok rázně a bez skrupulí projde kolem ozbrojených stráží. Má otevřeno. To je Čína. Diplomat se podrbe na hlavě. Na příkaz prezidenta, ministerstva zahraničí, velvyslance musí od těla českého velvyslanectví a těl všech oficiálních delegací držet nepřevychovatelné Čechy a nepřevychovatelné Číňany. Hovory v Číně probíhají v oboustranné atmosféře družby a přátelství a disidenti jsou přece mimo realitu. Diplomat má problém. Musí si definovat, co znamená slovo nepřevychovatelný. Sepsat si seznam jmen. Velvyslancova píseň zpívá a nápěv varovně dotírá do levého ucha: sekáme topůrka, sekáme topůrka, vzor není daleko, vzor není daleko. Havel prosakuje do čínské společnosti jako jed; čínští disi denti si jméno vztyčili jako prapor, zalézají s českým havířem do podzemí. Velvyslanec čeká na seznam a záleží mu na tom, aby dal veřejně najevo, že proti nikomu nic nemá a s nikým se nechce rozkmotřit. Ke každému se chová s okázalou laskavostí. Lidé si musejí uvědomit, jak je šlechetný, dobromyslný, velkorysý; to jim hne žlučí. Leží v krásných červených teplácích s vyboulenými koleny v pravé poledne před televizní obrazovkou. Sleduje oblíbený německý televizní seriál, jak si navykl v předchozí štaci. Upíjí čtvrté pivo. Uděluje Diplomatovi rozkazy. Diplomat stojí v pozoru a nezaclání televizní obrazovku. Kdo má jako on tu smůlu, že musí mužům s politickou autoritou naslouchat, zakusí, jak ze svých posluchačů vyrábějí méně cenné lidi a jak se bojí jakékoli myšlenky kromě svých klišé a sebeklamů. „Především držte na uzdě nepřevychovatelného Přítele. Zneklidňuje. Chci mít klid.“ „Provedu.“ „A teď do toho ještě ta Spisovatelka. Večírek uspořádáme. A pak ji nespustíte z očí. Nepotřebujeme další blechu v kožichu tygra.“ „Rozumím.“
98
radka denemarková
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256094
„Počkejte, ještě něco. Manželka říkala, že se v zahradě potuluje nějaká cizí, tlustá a zrzavá kočka. V tlamě držela vránu černou. Zbavte se jí.“ „Zařídím.“ Diplomat je bezradný. Ačkoli je Přítel mnohde přítomen, nikam opravdu pevně nepatří. Pro mnoho lidí je zdrojem vnitřní naděje, která není odkázaná na prognózy prognostických ústavů. Netváří se, že jde o vrozenou moudrost. Rozhlíží se a má úctu k minulosti. Poučuje se z dobrého a špatného, a co ví, dá dál. „Být vlídný a dobrý se vyplácí.“ Řekne Přítel Diplomatovi. „Nikdy se nestalo, aby byl někdo schopen jít příkladem ostatním, když v sobě nechová toleranci k druhým.“ Diplomat marně hledá na území doby políčko pro společnou řeč; neexistuje. Přítel reaguje Konfuciovými slovy a říká, že Mistrovi kladl stejnou otázku pokaždé jiný mluvčí. Strategie různých mluvčích souvisí s Konfuciovým přesvědčením, že v odpovědi je podstatnější situovanost a motivovanost než odtažitá pravdivost. Žádná otázka není tatáž otázka, i když třeba stejně zní. A tak ani odpověď nemusí, dokonce ani nemůže být stejná. Paradox stejně správných zcela protichůdných odpovědí zdůrazňuje podmínky, za jakých se ptáme. „I podle Václava Havla pravda není jen to, co si člověk myslí, ale i to, za jakých okolností, komu, proč a jak to říká,“ provokuje Diplomata. Na velvyslanectví hrají hru na slepou bábu. Přítel černou pásku na oči a uši odmítá. Má ještě v živé paměti, jak dobrou diplomacii mívaly Rakousko a Maďarsko; pozůstatky rakousko-uherské monarchie. Vídeňská diplomatická akademie je dodnes výběrová a několikastupňová. Úroveň vzdělání i postupy jsou přehledné; vždycky musí být někdo silnější, rychlejší, mít větší slovo, aby se cítil spokojený. Dnes platí hodnost a množství těl, kterým se cítí být nadřazení, ne skutečný výkon. Maďarskému prezidentovi se podařilo výtečnou diplomacii rozmetat během několika posledních let. I ve Městě Praze existovalo na ministerstvu zahraničí nepsané pravidlo, že tažní koně, pracovití a spolehliví, občas
pod olověným nebem
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256094
dostanou jako úlitbu post v zahraničí, kam jinak míří chovní koně. Dnes existují jenom koně chovní; loajální, s neprůhledným politickým krytím. Ale dokonce ani to už neplatí. Když země nemá jasnou zahraniční politiku, rozhoduje jenom klientelismus; rojí se nejen kolem velvyslanců, zdar, Lubošu, mám tu pěknou roštěnku, nemůžete ji u vás uplacírovat, někde. — To víš, že můžem, Bohušu. Diplomat je v úzkých. Velvyslancův první tah, jak Přítele vystrašit, nevyšel. Velvyslanec je odchovaný Městem Moskvou. Zavolal si na pohovor krásnou čínskou ženu z recepce. Je chytrá, ale na skromném místě trvá. Velvyslanec se s ní často radí mezi čtyřma očima a jejím prostřednictvím žádá o radu místní zákulisní rádce. Ti se s Přítelem sešli v čajovně Purpurová réva. Místní kádry se ptát umějí a seznam nepřevychovatelných vedou v pečlivé složce Cyanopica cyana. Nikoho nepodceňují, dobře vědí, že i tygra pozlobí nepřevychovatelná blecha v jeho kožichu. Přítel jim řekl, že celý jeho život je odpovědí na všechny jejich otázky, i na otázku, proč se člověk snaží chovat zodpovědně. Nic na svém životě měnit nehodlá. Velvyslanec seká topůrko a jen těžce se vzchopí zpátky ke své obvyklé bezstarostnosti a póze upřímnosti s chlapácky přímým pohledem. Jen ztěžka nasadí úřední úsměv. O co mu vlastně jde? Dokáže tomu zasranému Příteli, jak jsou otázky i odpovědi zbytečné. Každý má nějaké slabé místo. A teď do práce. Státní delegace je předem povinna věřit všemu, co o sobě místní režim tvrdí. Dostanou od Diplomata černé pásky s diamanty na oči a na uši. Zdejší hra na slepou bábu je těší. Mají radost z místní podoby demokracie. Zrovna probíhají demo kratické volby do místních výborů. Pod dohledem komunistické strany. Ve škole děti přezpívají českou písničku, ukloní se a pozdraví česky. Hamáčkové světa se na děti usmějí; nezajímá je, že slavnostní uvítání dostala škola jako stranický úkol. Děti cvičily píseň i pozdravy do úmoru ve volném čase. Hodiny drilu, do umdlení, hlas se jim chvěl, za trest stály o hladu v dešti.
100
radka denemarková
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS256094