Následné hlášení slečně Brodieové nereprodukovalo tento rozhovor v úplnosti. „Řekly jsme slečně Mackayové, jak máte ráda umění,“ uvedla ovšem Sandy. „To nepochybně,“ odvětila slečna Brodieová, „ale ,mít rád‘ tu není vhodné slovo, výtvarné umění je moje vášeň.“ „Přesně tak jsem to řekla,“ ubezpečila ji Sandy. Slečna Brodieová se na ni podívala, jako by tím chtěla říct to, co už předtím skutečně dvakrát řekla: „Jednoho dne, Sandy, to na můj vkus přeženeš.“ „V porovnání s hudbou,“ dodala Sandy a zamrkala na ni prasečíma očkama. Koncem velikonočních prázdnin se rok nabitý sexem završil tím, že Jenny při osamělé vycházce natrefila na chlapíka radostně se obnažujícího na nábřeží u Water of Leith. Oslovil ji: „Pojď se podívat.“ „Na co?“ otázala se Jenny a přistoupila blíž v domnění, že třeba na zemi našel ptáče vypadlé z hnízda nebo tam objevil nějakou zvláštní rostlinu. Když se dozvěděla pravdu, unikla z místa bez újmy – ač též bez dechu – a nepronásledována, načež ji vyděšená rodina okamžitě zahrnula útěchou a přiměla ji srkat čaj dostatečně oslazený na to, aby zahnal protrpěný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255913
šok. Jelikož byl incident nahlášen na policii, dostavila se ještě téhož dne nesmírně sympatická policistka a Jenny vyslechla. Všechny tyto události v sobě zahrnovaly tolik vzrušujících možností, že se velikonoční prázdniny vířivě roztočily jak káča a slibovaly, že vzrušení vydrží po celý letní trimestr. První dopad, který událost pro Sandy měla, byl negativní: předtím se totiž schylovalo k tomu, že bude mít povoleno chodit sama přesně na taková odlehlá místa, jako bylo to, kde došlo ke zmíněnému setkání, a teď měla Sandy osamělé vycházky zakázané. To ale byl jen vedlejší dopad celé záležitosti. Všechny ostatní důsledky byly pozitivní. Téma se členilo na dva aspekty: prvním byl sám dotyčný a povaha toho, co nastavoval zraku, druhým byla policistka. První aspekt byl vyčerpán poměrně rychle. „Byl to hrozný netvor,“ uvedla Jenny. „Zvíře,“ dodala Sandy. Téma policistky ale bylo nevyčerpatelné, a i když ji Sandy sama neviděla a ani v té době žádnou jinou policistku neznala (bylo to v dobách, kdy ženy v policejních řadách teprve začínaly), naprosto na celý letní trimestr opustila Alana Brecka i pana Rochestera a všechny hrdiny smyšlených příběhů a zamilovala se do 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255913
nespatřené policistky, která vyslýchala Jenny, a tímto způsobem se jí podařilo udržet při životě i Jennino nadšení. „Jak vypadala? Měla přilbu?“ „Ne, měla čepici. A pod čepicí se jí kroutily krátké a světlé kadeřavé vlasy. A měla tmavomodrou uniformu. ,Tak mi pověz, jak to bylo,‘ řekla mi.“ „A cos jí řekla?“ vyptávala se Sandy počtvrté. Načež Jenny počtvrté odpověděla: „No, řekla jsem jí: ,Ten člověk chodil po nábřeží mezi stromy a cosi držel v ruce. A když mě uviděl, nahlas se zasmál a řekl mi, ať se jdu podívat. A já řekla, na co? A popošla jsem o kus blíž a uviděla…‘ – ale nemohla jsem té policistce říct, co jsem viděla, no ne? A tak ta policistka řekla: ,Vidělas něco odporného?‘ A já řekla, že ano. A ona se mě zeptala, jak ten člověk vypadal, a…“ Ale to byla znovu od začátku celá ta historie. Sandy se chtěla o policistce dozvědět nové podrobnosti a hledala stopy. Slovo „odporný“ Jenny vyslovila „odperný“, což u Jenny bylo nezvyklé. „Řekla ,odporného‘, nebo ,odperného‘?“ zeptala se Sandy při čtvrté repríze. „Odperného.“ To u Sandy vyvolalo nepředstavitelně odporné pocity a na mnoho měsíců ji to odradilo od úvah o sexu. Pod vlivem toho, jak s touto 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255913