98
tajnosti a skandály starověku
•
sławomir koper
Ionií. Alkibiadova činnost v této fázi války byla příkladem mimořádné vypočítavosti. Na jedné straně nechtěl, aby jeho rodné město utrpělo naprostou porážku, ale na druhé straně se Athéňanům snažil ztěžovat život na každém kroku. Pravděpodobně usiloval o to, aby jej jeho rodáci, vyčerpaní válkou, odvolali z vyhnanství. A dělal, co mohl, aby konflikt prodlužoval; jako politik byl výjimečně talentovaný.
Politická akrobacie Se Sparťany však nebyly žádné žerty. Tak omezení, jak si Alkibiades myslel, zase nebyli. Zorientovali se v jemných odstínech jeho politiky a rozhodli se zbavit se stratéga jednou provždy. Svoji roli zde určitě hrál také Agis, který nezapomněl na ponížení. Nová peloponéská flotila plavící se do Ionie s sebou vezla rozkaz k zavraždění Athéňana. Sparťané to sice drželi v tajnosti, ale Alkibiades měl v Lakonii přátele, ostatně není ani vyloučeno, že dostal varování od zamilované Timei. Athéňan utekl na Tissafernův dvůr, poněvadž došel k názoru, že mu perský satrapa zajistí bezpečí. Tam prošel další metamorfózou – zahodil spartskou prostotu, obklopil se luxusem a ze všech kratochvílí se mu nejvíce líbil Peršany ceněný lov. Choval se jako chameleon. Na dvoře perského satrapy nebylo místo pro spartskou jednoduchost, špinavé pláště a studenou vodu, ani na filozofické disputace a řeckou lásku od Akropole. Neměla by však být primární rysem úspěšného politika dovednost přizpůsobit se jak situaci tak zvyklostem hostitelů, jejichž pohostinnosti užíval a na nichž byl závislý? Alkibiades poskytl Tissafernovi neocenitelné služby, když mu vysvětlil, že v zájmu Persie jsou slabé řecké státy, zredukované do postavení klientů. Také satrapovi objasnil,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255896
99
tajnosti a skandály starověku
•
sławomir koper
že rozhodná podpora Sparty bude mít za následek, že tato někdy rozpoutá válku s Persií, zatímco mocné a vítězné Athény nikdy neustoupí z Ionie. Těžko bychom Alkibiadovi mohli nepřiznat předvídavost. Neuplynulo mnoho let, když Sparta skutečně začala válčit s Persií, a o necelých sto let později Alexandr Makedonský vyrazil na své slavné tažení, aby zasadil konečnou ránu monarchii Achaimenovců. V Tissafernových očích měl Athéňan ještě jednu přednost. Běžným nástrojem perské politiky bylo podplácení a Alkibiades znal obě strany konfliktu. Dobře věděl, komu je třeba dát úplatek, a v jaké výši, což byly drahocenné vědomosti. Alkibiades si nepochybně připravoval podmínky pro návrat do Athén, když přemluvit satrapu, aby rezignoval na plány podmanění ostrovů Egejského moře. Vysvětloval, že to není v zájmu Persie, neboť to vždy bude příčina konfliktu s Athénami. Pod Akropolí snadněji snesou perskou nadvládu pobřeží Ionie než ztrátu ostrovů a všechny problémy vyřeší uzavření příměří s Athénami. Alkibiades kontaktoval velitele athénské flotily operující v Ionii. Navrhl svůj návrat a finanční pomoc krále králů, výměnou však žádal změny v athénském zřízení. Demokracie měla být svržena a místo ní by byla zavedena oligarchická vláda. Taková prý byla podmínka perské strany. Achaimenovci skutečně nechovali k demokracii vřelé city, jenže Alkibiades si opět vyřizoval soukromé záležitosti. Nebyl protivníkem demokracie ani horlivým příznivcem oligarchie, jednoduše se jen chtěl zbavit lidí, kteří zapříčinili jeho vyhnanství, a v novém zřízení by měl větší vliv na osud státu. Athénští stratégové v Ionii rovněž demokraty nemilovali, pozice ve flotile nejčastěji zastávali lidé zámožní a mající konexe. Alkibiadův nápad se jim hodil, objevila se totiž šance vyhrát válku a při té příležitosti uspokojit osobní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255896
100
tajnosti a skandály starověku
•
sławomir koper
ambice. Rozhovory s perským satrapou však nepřinesly žádoucí výsledek a athénští poslové dospěli k závěru, že Alkibiades to hraje na dvě strany. Jenže jeho návrh udělal dojem a v Athénách začaly přípravy k převratu. Změna zřízení sice skončila s úspěchem, ale vlády se ujalo seskupení oligarchů, kteří cítili vůči Alkibiadovi nepřátelství. Vyhnancova intrika se nezdařila.
Půvaby života kondotiéra Tissafernes nebyl člověk, který by sebou nechal mávat. Poradcovy nápady považoval za příliš novátorské a nebezpečí ze strany věčně rozhádaných Řeků za čistou abstrakci. Z hlediska satrapy se jako účinnější jevila výhradní podpora Sparty, jejíž zřízení bylo snáz akceptovatelné než athénská demokracie. K tomu ještě měli Lakonové slabší flotilu a byli považováni za horší námořníky než Athéňané, což je vylučovalo z aktivní politiky v Ionii. V Attice se mezitím ozývaly hlasy, že příčinou neštěstí země se stalo vyhnání Alkibiada, jediného člověka, který dokáže vyhrávat. V jedné Aristofanově komedii, plnící funkci aktuální politické publicistiky, autor ironicky sděluje:„Nejlepší je lvíče nechovat. Leč, když už jsme ho vychovali, musíme se mu podřídit.“ K podobnému názoru došli athénští vojevůdci pobývající v Ionii. Stratégové uznali, že bez perské pomoci válku nevyhrají, naopak Alkibiades měl kontakty s Tissafernem. K tomu se oligarchové v Athénách chovali nepochopitelně, králi králů nepředložili žádný návrh, ani neomilostnili občany vyhnané demokraty. A ve flotile operující v Ionii se nezdařil oligarchický převrat, což se tentokrát Alkibiadovi hodilo. S oligarchy to nevyšlo, a tak politik opět změnil stranu a stal se stoupencem demokracie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255896