98
P h i l i ppa G r e g o ry
•
T řI k r á l ovn y
jící moje věci, dosáhnou délky několika mil. Dvořané uvidí nádherné šperky, které mi Jakub věnoval, a budou obdivovat moje róby. „A také jste dědila,“ poznamená můj muž. „Já?“ „Ano. Nevím přesně co, ale váš otec zemřel nesmírně bohatý. Bude to dostatečná suma.“ „Budu ji mít celou pro sebe?“ užasnu. „Nemusím se s vámi dělit?“ Skloní hlavu. „Smíte si ji celou nechat, moje malá hamižnice. Všechno bude jenom vaše.“ Do očí se mi zase hrnou slzy. „Bude to útěcha v mé ztrátě. Velké ztrátě.“ „Ach, a tomu byste nikdy nevěřila,“ řekne můj muž a něžně mi hřbetem ruky stírá slzy z očí. „První, co váš bratr udělal, bylo, že potrestal otcovy rádce, kteří uvrhli na poddané přemrštěné daně.“ „Skutečně?“ Daně mě nezajímají. „Za druhé oznámil sňatek s ovdovělou princeznou. Konečně se ožení s Kateřinou Aragonskou. Sedm let čekala u jeho dveří, ale teď se dočká během několika dní. Nejspíš jsou už dávno svoji. Cesty jsou tak špatné, že je tenhle dopis starý několik dní.“ Cítím něco jako hrozbu. „Ne. Určitě ne. S ní se neoženil. Musel jste to špatně pochopit. Ukažte mi ten list.“ Podá mi ho. Je to formální přípis od herolda. Stručné oznámení otcovy smrti střídá prohlášení o Jindřichově nástupnictví. Dívám se na jeho titul, jako bych tomu stále nemohla uvěřit. Následuje sdělení, že se Jindřich ožení s ovdovělou princeznou. Stojí to tu černé na bílém, vyvedené krasopisem. Na spodku listu visí pečeti, takže o pravosti není pochyb. „Bude královnou Anglie,“ prohlásím. V tu chvíli mě opustí veškeré sympatie, které jsem k ní chovala. Už mě nedojímají její osamělé roky u dvora, kdy ji všichni ignorovali
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255894
99
P h i l i ppa G r e g o ry
•
T řI k r á l ovn y
a ona se pokoušela přežít tím, že prodávala talíře. Nemůžu si vzpomenout na lítost, již jsem cítila k ubohé ovdovělé švagrové. Místo toho přemýšlím o tom, že rozpoutala obrovskou hru, která se jí nakonec vyplatila. Dala v sázku svoje zdraví a bezpečí a zvítězila. Vsadila na to, že vydrží déle než můj otec. Porazila ho tím, že ho přežila. Prakticky mu přála smrt. „Falešnice vyhrála.“ Jakub se baví opovržením v mém hlase. „Domníval jsem se, že ji máte ráda.“ „Mám!“ vykřiknu, ale zaplaví mě žárlivost. „Měla jsem. Jenom jsem ji měla radši chudou a nešťastnou než teď, kdy nade mnou triumfuje.“ „Proč? Vždyť na svou odměnu čekala dost dlouho. Bohatě si ji zaslouží. Ke konci prý už hladověla.“ „Vy to nechápete. S Arthurem pohořela a já jsem se domnívala, že ji otec potrestá tím, že jí nikdy nedovolí provdat se za Jindřicha, ani jí nepovolí návrat do Španělska. Kateřina je o hodně starší než Jindřich. Ten vztah je dočista nevhodný.“ „Starší je o pouhých pět let.“ „Je to vdova po jeho bratrovi!“ „Mají povolení od papeže.“ „Ona ne…“ Zatnu ruce v pěst. Tohle mu nemůžu vysvětlovat. „Vy ji neznáte. Je ctižádostivá. Jde jí o trůn, a ne o Jindřicha. Je pyšná. Není hodna postu královny. Moji matku nikdy nenahradí.“ Něžně mě vezme za ruce. „Jindřich bude muset zaujmout místo svého otce a ona převezme postavení vaší matky. Ne ve vašem srdci, samozřejmě, ale na trůně. Anglie potřebuje krále a královnu a budou jimi Jindřich a Kateřina Aragonská. Bůh jim žehnej.“ „Amen,“ hlesnu trucovitě, ale nemyslím to vážně. Nemůžu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255894
100
P h i l i ppa G r e g o ry
•
T řI k r á l ovn y
HRAD STIRLING, SKOTSKO, LÉTO 1509
S
níh se drží na vrcholcích skotských kopců a ledový vítr rve květy z ovocných stromů, a já myslím na ty dva v Anglii, jež čeká zázračné léto. Užívají si titulů, které získali rozmarem osudu. Profitují ze smrti těch, kteří je převyšovali. Myslím na Kateřinu a vzpomínám, jak mi říkala, že pro tohle se narodila. Čekala na příležitost. Byla vytrvalejší než můj otec. Nyní dosáhla svého cíle. Domnívám se, že tady nejde o upřímnou lásku, ale pouze o ambice a marnivost. Jindřich ukradl bratrovi manželku. Kateřina ulovila anglického následníka trůnu. Podle mě jsou oba opovrženíhodní. Domnívám se, že nikdy nejde o opravdový zármutek, když mladší hoch obuje boty staršího bratra a vdova odhodí smutek. A pak z Anglie přijíždí další posel a přináší naléhavý vzkaz. Moje urozená babička zemřela. Prý se přejedla na svatební hostině. Utápěla zármutek tím, že spořádala mladou labuť. Ale podle mě už neměla pro co žít. Dosadila vnuka na trůn a veškeré úsilí, jež Tudorovcům prokázala – veřejné i to tajné – se naplnilo. Odešla s vědomím, že už nám trůn nikdo nevezme. Snažím se v sobě vykutat pocit ztráty a truchlit pro babičku, která na mě bývala velmi přísná, ale dokážu myslet jenom na to, že když je teď pryč, Kateřina se stane neomezenou vládkyní dvora a nebude tam nikdo, kdo by ji předčil. Ani moje matka nesměla do královniných komnat – vždycky byly rezervovány pro Mylady královu matku. Avšak Kateřina na tom bude mnohem lépe. Bez babičky za zády si může dělat, co si zamane. Jindřich zajisté nebude vědět, jak ji ukočírovat. Jeho žena se bude chovat, jako by byla panovnice s vlastními právy jako její neženská matka Isabela Kastilská. Bude triumfovat. Čistě z Jindřichova rozmaru se stala z vyžírky královnou. Bude se považovat za vítězku a miláčka
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255894