HUSÍ TRH
ubalila někomu jednu na sanici a už jsme se v tom vezli. No, nakonec ji tady Willy chytnul kolem pasu –“ „Heleď, sklapni už!“ křikl otráveně Will. Jack na něho pohlédl, nevesele se zasmál a pokračoval: „A řekli jsme jí, že ty husy od ní koupíme. Tak jsme každý popadli jednu – a bylo co držet, to mi věř – a vydali jsme se kolem trhu. Willy šel před námi s tou holkou. Ty zatracený husy kejhaly a štípaly. Fakt psina – myslel jsem, že se potrhám smíchy. No, a potom jsme chtěli, aby si ta holka vzala husy zpátky – a ona se rozparádila. Sehnala nějaký chlápky, aby se jí zastali, a strhla se pravá regulérní mela. Holka šla po Willovi jako saň – byla na něj děsně naštvaná. Vyrobila mu ten monokl, přisámbohu, tak jsme šli do toho, to bys koukala. Zápas ve volným stylu, nádhera, a nakonec nás sebrali. Co se stalo s tou holkou, nevím.“ Lois si oba zkoumavě prohlížela. Na její tváři se neobjevil ani náznak úsměvu, třebaže se služka za ní pohihňávala. Will se zahořklým úsměvem pohlédl na svou milou a na zničenou továrnu. „Jak to vzal táta?“ zeptal se kousavým, téměř pokorným tónem. „Nevím,“ odpověděla chladně. „Můj otec vypadal hrozně. Podle mě si všichni myslí, žes to zapálil ty.“ Lois se napřímila a vztyčila hlavu. Zasadila svou ránu. S výrazem chladného opovržení si chvíli vychutnávala svou dokonalou pomstu. Takhle zbědovaný – neupravený, znetvořený, nemytý – jí připadal přímo zavrženíhodný. „No jo, tak to se pro jednou spletli,“ opovržlivě ohrnul ret. Přesto spolu kráčeli bok po boku, jako by k sobě patřili. V tu chvíli nad ním mravně zvítězila. Nehodlala mu hned tak odpustit, ale také ho nehodlala hned tak pustit k vodě. A on kráčel po jejím boku jako kluk, který musí být trestán, než bude obvinění zproštěn. Podvolil se tomu. Ale z jeho ohrnutého rtu čišelo ryzí trpké pohrdání.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255888
V Midlands provozují jednokolejnou tramvajovou trať, která odvážně opouští venkovské město a vrhá se do černé industriální krajiny, vzhůru do kopců a dolů do údolí, projíždí dlouhými ošklivými vesnicemi dělnických domků, nad kanály a železnicemi, kolem kostelů trůnících majestátně vysoko nad kouřem a stíny, uhání pustými, špinavými malými tržišti, svižně projíždí klopené zatáčky kolem kin a obchodů dolů do kotlin s uhelnými doly, pak zase vzhůru kolem malého venkovského kostelíku, prosviští pod jasany a přižene se na konečnou stanici, do posledního ošklivého průmyslového městečka, studené malé osady, která se chvěje zimou na okraji divoké, ponuré země. Tady jako by si zelenobílá tramvaj dopřála oddech a se zvláštním uspokojením přede. Ale už za několik minut – hodiny na věžičce Co-operative Wholesale Society’s Shops určují čas – se znovu vydává za dobrodružstvím. Opět opakuje riskantní sešupy ze svahů, opět kodrcá ve smyčkách, opět vyčkává na studeném tržišti nahoře na kopci, opět téměř bez dechu proklouzne kolem strmého srázu pod kostelem, opět trpělivě čeká ve smyčkách, až projede tramvaj z protisměru. A tak dál, a tak dál, dlouhé dvě hodiny, až se za baculatou plynárnou vynoří velké město, blíží se úzké továrny a naše tramvaj kličkuje umouněnými ulicemi a opět se vplíží na konečnou, zastíněná velkými červenobílými městskými vozy. Přesto je pořád ještě živá, veselá, poněkud přidrzle smělá, zelená jako zářivý list petržele z černé hornické zahrádky. Jezdit touhle tramvají je pokaždé dobrodružství. Protože se náš příběh odehrává v době války, řidiči jsou muži nevhodní pro aktivní vojenskou službu – mrzáci a hrbáči. A ti v sobě mají ďábelského ducha. Cesta se mění v překážkovou dráhu! Hurá! Právě jsme se skokem přenesli přes mosty na kanálu – a rovnou do křížení čtyř tratí. Jiskry srší, kola piští, a už jsme z toho zase venku. Tramvaj pochopitelně často vyskočí z kolejí – ale to nic! Sedí v příkopu, dokud nepřijedou další tramvaje a nevytáhnou ji. Běžně se stává, že vůz, nacpaný jednolitou masou lidí, zůstane v pusté končině zničehonic stát uprostřed černočerné tmy 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255888
JÍZDENKY, PROSÍM!
a řidič i průvodčí volají: „Všichni ven – vůz hoří!“ Ovšem místo toho, aby se všichni cestující v panice vyřítili do polí, apaticky odpovídají: „Jeďte dál – jeďte dál! Nevystupujeme. Zůstaneme, kde jsme. Šlápni na to, Georgi!“ Dokud skutečně odněkud nevyskočí plameny. Tato neochota vystoupit pramení z toho, že noci jsou zoufale studené, temné a větrné a tramvaj skýtá bezpečné útočiště. Horníci cestují od vesnice k vesnici, aby viděli jiné kino, jiná děvčata, jinou hospodu. Tramvaje jsou beznadějně přecpané. Kdo hodlá riskovat život v temné tůni venku, čekat možná hodinu na další tramvaj a pak zoufale koukat na ceduli „Vůz jede do vozovny“, protože se někde něco rozbilo! Nebo se dívat, jak kolem projíždějí tři jasně zářící vozy, tak přeplněné, že jen s posměšným kvílením prosviští kolem. Tramvaje, které projíždějí nocí. Na této nejnebezpečnější tramvajové lince v Anglii, jak odpovědné úřady s pýchou samy prohlašují, slouží jako průvodčí výlučně dívky a řídí je zbrklí mladí muži s menší tělesnou vadou, nebo křehcí mladí muži, kteří se plíží vpřed s hrůzou v očích. Průvodčí jsou nebojácné mladé žabky. V ošklivých modrých uniformách se sukněmi ke kolenům a s beztvarými starými lodičkami na hlavách mají všechny sang-froid starého rotmistra. Tramvaj nacpaná vyjícími horníky, kteří dole vyřvávají kostelní písně a nahoře, v jisté antifonii, sprosté písničky, nechává dívky zcela v klidu. Odchytávají mladíky, kteří se pokoušejí vyhnout jejich mašince na jízdenky. Vyhazují jiné chlapy na stanici, kam mají zaplaceno. Tyhle ženské nic nevyvede z míry – a nikdo. Nikoho se nebojí – a všichni se bojí jich. „Ahoj, Annie!“ „Ahoj, Tede!“ „Au, dávejte pozor na moje kuří oko, slečno Stoneová. Určitě máte srdce z kamene, protože jste mi na ně už zase šlápla.“ „Měl byste si ho nosit v kapse,“ odpoví slečna Stoneová a ve vysokých botkách tvrdě šlape nahoru. „Jízdenky, prosím!“ Je neústupná, podezíravá a připravená udeřit první. Dokáže se ubránit deseti tisícům. Stupátko tramvaje jsou její Thermopyly. Proto se v těchto tramvajích odehrává jistá divoká romantika – a také v pevné hrudi Annie samotné. Čas na něžnou romantiku přichází dopoledne mezi desátou a jednou, kdy je provoz spíš volnější – kromě 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255888