MEZI TANIDOU A THÉBAMI
Siamunův současník Pinodžem II. patřil k úspěšným a horlivým pokračovatelům záchrany královských mumií. Za jeho působení byly restaurovány a znovu pohřbeny další významné královské mumie, především do známé skalní hrobky TT 320. FARAON:
PASBACHAENNIUT II.
Trůnní jméno:
Tutcheperure Setepenre (Obraz proměny Rea, Vyvolený Reem)
Jméno Reova syna:
Hor-Pasbachaenniut Meriamon (Hor-Zjevení hvězdy nad městem, milovaný Amonem)
Časové údaje:
967–941 (26 let vlády)
Rodiče:
Pinodžem II. a Esemchebi D
Sourozenci:
Itaui (ž), Nesitanebetašru (ž), Masaharta B, Hennutaui (ž)
Manželky a děti:
?
Maatkare B – manželka Osorkona I.
Řecké peripetie za Třetí přechodné doby
Kontakty Egypta s jeho severním sousedem, mykénskou kulturou achajských kmenů na Peloponésu s jejími předřeckými paláci, byly doposavad spíše ojedinělé. Síly, které okolo přelomu 13. a 12. století smetly z historické scény říši Chetitů a za raných Ramessovců nebezpečně ohrožovaly samotný Egypt, zamíchaly výrazně etnickou skladbou obyvatelstva východního Středomoří. Způsobily zhroucení mykénské palácové civilizace tak dokonale, že se následující éra pro svůj kulturní propad, absenci písemných záznamů i chudobu materiálních nálezů začala v novověku nazývat „temné období“. Mezi směsicí tzv. mořských národů se pak z předřeckých kmenů objevili především Dórové, ale také jsou zaznamenáni Iónové nebo tzv. Hérakleovci, odvozující svůj původ od mytického hrdiny, a též zřejmě Achajové či Danaové jako předchozí mykénští obyvatelé Peloponésu, vytlačení ze své domoviny. Migrující kmeny opouštěly houfně svá původní osídlení v hornaté oblasti severního Řecka, Épeiru, Illyrii a Makedonii, aby rozprostřely svou působnost na egejských ostrovech, pevninském Řecku, maloasijském pobřeží, Krétě, Rhodu, a dokonce i v tzv. západním Řecku na jihu dnešní Itálie. Zatímco Dórové položili základy především peloponéským městským státům (poleis), z nichž nejvýznamnějším se jednou stane Sparta, ión-
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255751
LABUTÍ PÍSEŇ FARAONŮ – KAPITOLA 2
ská vlna se zastavila na východních egejských ostrovech a západním pobřeží Malé Asie, pro něž se později ujal název Iónie. K iónskému původu se hlásili obyvatelé dalšího klíčového městského státu, Athén. Temné období se zhruba kryje s průběhem 21. dynastie v Egyptě a přibližně s první polovinou 22. dynastie. Poté, asi tak od přelomu 9. a 8. století, lze zaznamenat růst významu a sebevědomí nových městských států, založených často na troskách někdejšího achajského osídlení, což je případ Sparty i Athén. Z doby egyptské 21. dynastie a vlastně celého Třetího přechodného období není známo mnoho dokladů o významnějších stycích s bouřlivě se měnícím řeckým světem, který se pomalu, ale jistě zabydloval ve své nové tvářnosti a chystal se sebevědomě uchopit svou novou významnou roli ve formování politické, ekonomické i duchovní podoby východního Středomoří. S pádem mykénské kultury sice například zcela zaniklo původní lineární písmo B, nikoliv však mluvená řeč. S tím souvisí i absence písemných dokumentů do té doby, než se příchozími kmeny modifikovaná řečtina začala opět zapisovat pomocí písma, přejatého od Foiníčanů jako základ budoucí alfabéty. V druhé polovině 10. století narůstá ekonomické propojení řeckých sídel s nově zformovanými státními útvary na východě. Exotické hrobové nálezy na řecké pevnině vypovídají o stále větších kontaktech s Blízkým východem. V egejské oblasti se objevují zlaté šperky, luxusní zbraně nebo bronzové nádoby, dovezené do Řecka foiníckými obchodníky. O sílícím pravidelném styku vypovídají i napodobeniny blízkovýchodní keramiky. Narůstající konflikty ve vnitrozemí Syropalestiny a oblasti Předního východu obecně se často nesou právě ve znamení soupeření o přístup ke zdrojům a trhům, tedy především ke Středozemnímu moři, které bylo logickou a nejsnazší vstupní branou k Řecku, středomořským ostrovům i Egyptu. Velká éra bohatých kontaktů egyptského a řeckého světa i jejich vzájemné průniky a všestranné ovlivňování již tehdy dřímala v nepříliš daleké budoucnosti. Doba individuálně vyhraněných izolovaných říší s minimálními, převážně jen obchodními styky, začala tehdy, začátkem 1. tisíciletí, stále výrazněji ustupovat propojenému a otevřenému svě-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255751
MEZI TANIDOU A THÉBAMI
tu. Tento radikální proces proměny jednou dovrší nadnárodní celosvětové říše pod taktovkou perských velkokrálů a pak Alexandra Velikého.
Egypt sice sjednocen, ale jen krátce
Syn velekněze Pinodžema II. a jeho manželky-sestry Esemchebi (D), Pasbachaenniut (označovaný často jako III.) zastával pravděpodobně po otci asi dva roky úřad velekněze v Thébách jako regulérní nástupce. Když poté roku 967 zemřel v Tanidě faraon Siamun bez mužského následníka, nabízelo se jednoduché řešení. Velekněz Pasbachaenniut přesídlil z Théb do Tanidy a dal se korunovat na faraona, známého jako Pasbachaenniut II. (dlouho se mělo za to, že jde o dvě odlišné osoby). Obdobná situace již nastala dříve u Hrihora nebo Cheperkaurea Pinodžema, jen s tím rozdílem, že Pasbachaenniut úřad Amonova velekněze v Thébách po sobě zřejmě nikomu nesvěřil a ponechal si jej. Tím se stal ve své dynastii jediným, kdo sjednotil nakrátko Horní a Dolní Egypt pod svou vládu a byl také posledním panovníkem 21. dynastie, zvané tanidská, byť následující faraoni Tanidu jen tak snadno a definitivně neopustili. Pasbachaenniut II. byl také králem, jehož smrtí tzv. tanidská dynastie zřejmě vymřela po meči. O dětech Pasbachaenniuta II. se totiž příliš neví. Ověřeným potomkem je princezna Maatkare B, jejímž osudem je vstoupit do následující, libyjské dynastie jako Velká královská manželka faraona Osorkona I., aby skrze ni tato dynastie upevnila svou legitimitu. Někdy se uvažuje, že onen Pasbachaenniut III. v Thébách byl paralelně vládnoucím faraonovým synem, ale vzhledem k tomu, že by oba odešli ze scény současně v témže roce 941, je to málo pravděpodobné. Svědectví o vládě Pasbachaenniuta II. podávají nejen grafitti z chrámu Setchiho I. v Abydu, ostrakon z Umm el-Kabu nebo z přístavu v Karnaku, ale i jeho pohřeb. Velká nedotčená hrobka na nádvoří Amonova chrámu v Tanidě, kde spočinuli již jmenovaní Pasbachaenniut I., Amenemopet a Siamun, poskytla v předsíni prostor i pro pozlacenou dřevěnou rakev tohoto krále. Agresivní vlhkost Delty však vykonala své, a tak se i tento tanidský panovník navzdory nedotčenému pohřbu přiřadil k mumiím, z nichž zůstaly jen poničené kosterní pozůstatky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255751