MICHAEL CONNELLY „Chtěla jsem se přijet podívat na RDX, ale trčím v zácpě, tak nevím, za jak dlouho se k vám dostanu,“ řekla Ballardová. Typ auta přečetla z čelního skla SUV, které stálo na podstavci hned u vchodu. „Bez obav!“ uklidnil ji Trent nadšeně. „Jsem tady až do zavíračky. Jak se jmenujete, drahá paní?“ „Stella.“ „A chtěla byste auto koupit hned, nebo ho vzít na leasing?“ „Koupit.“ „No, tak to máte štěstí. Tenhle měsíc máme na nákup za hotové slevu jedno procento. Vezete mi něco zajímavého na protiúčet?“ „Ehm, ne. Asi budu jen kupovat.“ Ballardová přes sklo viděla, jak se v jedné z pracovních kukaní u zadní stěny postavil muž. Držel u ucha sluchátko na šňůře. Opřel se rukou o příčku kukaně a hovořil. „To záleží jenom na vás, jsme připravení na všechno,“ odpověděl. Ballardová slyšela slova ve stejném okamžiku, kdy je muž v showroomu říkal. Byl to Trent, třebaže se od zatčení na Sepulveda Boulevardu trochu změnil. Teď měl oholenou hlavu a brýle. Podle toho mála, co z něj viděla, hádala, že taky zesílil. Košili s krátkým rukávem měl na ramenou úplně napnutou a vypadalo to, že přes silný krk není schopen zapnout poslední knoflíček za kravatou. V tu chvíli si Ballardová něčeho všimla a rychle sáhla do přihrádky ve středovém tunelu. Vytáhla z ní dalekohled. „A za jak dlouho tu asi budete?“ zeptal se Trent. „No…,“ natahovala Ballardová čas. Položila si telefon na klín a dívala se dalekohledem. Zaostřila a poprvé si mohla Trenta pořádně prohlédnout. Připadalo jí, že kotníky na ruce, kterou si u ucha držel sluchátko, má zhmožděné. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255748
NOČNÍ SMĚNA Znovu zvedla telefon. „Za dvacet minut,“ odpověděla. „Tak zatím.“ „Dohodnuto,“ řekl Trent. „Připravím vám to RDX, abyste s ním mohla hned odjet.“ Ballardová zavěsila, nastartovala a odlepila se od obrubníku. Jela dva bloky po Van Nuys a pak zahnula doprava do čtvrti domů postavených v době druhé světové války. Zabrzdila před domem, v němž nesvítilo ani jedno světlo, a vlezla si do zadní části dodávky. Sundala odznak, pistoli i vysílačku a uložila všechno do uzamykatelné skříňky přivařené k podběhu kola. Z kabelky vytáhla peněženku a schovala ji tam taky. Ať už se v autosalonu stane cokoli, řidičák Trentovi v žádném případě do ruky nedá. Stejně už se představila falešným jménem, a i kdyby ne, prozradit mu své pravé jméno a adresu by bylo příliš velké riziko. Rychle ze sebe shodila kostýmek a vzala si k halence džíny. Ty byly hodně volné, aby mohla nenápadně nosit v pouzdru u kotníku záložní pistoli. Pak si ještě obula tenisky a přelezla zpátky na sedadlo řidiče. Vrátila se k autosalonu, ovšem tentokrát projela bránou a zaparkovala přímo před showroomem. Ještě než stačila vystoupit, připlulo za ni stříbrné RDX a zastavilo – klasický prodejní trik. Nebude moci odjet. Z auta vystoupil usmívající se Trent a namířil prst na Ballardovou, která zůstala stát u dodávky. „Vy jste Stella, že?“ Vůbec nečekal na souhlas a už natahoval ruku, aby jí představil Acuru RDX. „Tak tady ho máte.“ Ballardová přešla k zadní části dodávky. Podívala se na nabízené auto, i když se chtěla dívat spíš na Trenta. „Pěkné,“ odpověděla. „Máte ho jenom v téhle barvě?“ „Teď zrovna ano,“ odpověděl. „Ale jsem schopen vám sehnat jakoukoli barvu. Maximálně do dvou dnů.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255748
MICHAEL CONNELLY Ballardová se konečně podívala na Trenta a podala mu ruku. „Jo, a dobrý den,“ řekla. Přijal podávanou pravici a pevně ji stiskl. Prohlížela si jeho tvář a dala si záležet, aby mu stiskla klouby na prstech. Úsměv prodejce mu ani na chvíli nezmizel z obličeje, ale viděla, jak mu tváře cukly bolestí. Modřiny musely být čerstvé. Ballardová věděla, že když se boxer nasadí moc volně, může ošklivě pohmoždit i ruku majitele. „Chcete se projet?“ zeptal se Trent. „Jasně,“ přikývla Ballardová. „Skvělé. Budu si akorát potřebovat ofotit váš řidičák a pojistku.“ „V pohodě.“ Otevřela kabelku a začala se v ní prohrabovat. „Ale sakra,“ vykřikla. „Nechala jsem peněženku v kanclu. Dneska jsem byla na řadě a platila jsem v Starbucks. Určitě jsem ji nechala ležet na stole. Do pytle.“ „To není problém,“ odpověděl Trent. „Tak se svezeme erdé ixem k vám do kanceláře a doklady ofotíme tam.“ Ballardovou už dříve napadlo, že by jí něco takového mohl navrhnout, a měla připravenou odpověď. „Ne, pracuju ve Woodland Hills a bydlím v Hollywoodu,“ řekla. „To by trvalo moc dlouho. Žena už na mě čeká, máme jít na večeři. V pátek se vždycky chodíme někam najíst.“ „Vaše…,“ vyhrkl Trent, než se zarazil. „Aha, no…“ Podíval se oknem do showroomu, jako by někoho hledal. „Mám nápad,“ řekl. „Jestli se chcete kousek projet, uděláme protentokrát výjimku. Já pak všechno nachystám na zítřek a vy přijdete s řidičákem, pojistkou… a šekovou knížkou. Souhlas?“ „Dobře, ale já si ještě nejsem úplně jistá, jestli to auto chci,“ namítla Ballardová. „A stříbrná se mi nelíbí. Chtěla jsem bílou.“ „Bílou tu můžu mít v neděli, nejpozději v pondělí. Hele, jedeme!“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255748