S orlem i lvem
válečném knězem, působnost jeho pak není tu nikterak zbytečnou, nýbrž nanejvýš užitečnou, prospěšnou a vítanou!“155 Všichni vojenští duchovní měli konat nejen povinnosti uložené církevními ustanoveními, nýbrž také projevovat ve svém povolání přiměřenou úctu před příslušnými vojenskými předpisy tak, aby s ušlechtilou horlivostí důstojně spojovali zvláštní stav duchovní a vojenský. Byli nabádáni k tomu, mají‑li skutečně zdárně plnit své úkoly, aby vedli bezúhonný život, byli celými muži, nehleděli na sebe a svůj prospěch, osvojili si pokoru a poslušnost, pastorační moudrost a všechny ostatní kněžské ctnosti. Podle předpisů se bohoslužby konaly každou neděli a svátek a skládaly se ze mše svaté, při níž vojáci zpívali vhodnou píseň, z kázání a modlitby před vystavenou nejsvětější svátostí, při které se kněz pomodlil předepsanou modlitbu za nejvyššího velitele císaře, udělil požehnání a bohoslužba byla zakončena císařskou hymnou. Služební předpisy přímo stanovovaly, že se má dovolit vojínům, aby mohli splnit v patřičný čas své náboženské povinnosti, pokud to služba umožňuje. Zejména, aby mohli v neděli a svátky být přítomni na mši. Doba konání měla být ohlášena v rozkaze. Nejméně jednou v měsíci vojáci ve svátečním úboru byli v útvaru vedeni do kostela. Při bohoslužbách určených pro vojáky se mělo v kázání přihlížet ke zvláštním povinnostem vojenského stavu. Na chování vojáků v kostele dohlížel k tomu ustanovený důstojník. V době, kdy k plukům nastupovali nováčci, konali pro ně vojenští kněží dle pokynů polního superiora zvláštní promluvy v kasárnách nebo v kostelích. Při nich byli mladí vojíni seznámeni se svým novým postavením, obeznámeni se svými povinnostmi, potěšeni v náročných hodinách výcviku a varováni před nebezpečími, na která si mají dát pozor. Předmětem promluv byl vojenský stav, láska k vlasti, císaři a panovnickému rodu, vojenská přísaha, poslušnost, bratrství, láska a svornost, trpělivost, poctivost, pravdomluvnost a další. Těchto promluv duchovní rovněž využili k tomu, aby mladé muže varovali před špatnou společností, nemravností, sebevraždami, zběhnutím, zoufalstvím a dalšími negativy vojenské služby. 155
ZHÁNĚL R., Nový branný zákon 4, in: Časopis katolického duchovenstva, roč. 54, č. 10, 1913, s. 763.
98
S orlem i lvem_tisk.indd 98
20.11.2018 10:58:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255744
V císařském kabátě – vývoj vojenské duchovní správy v rakouské armádě od 17. do 19. století
Plukovní rozkaz 54. pěšího pluku z 8. října 1828 uvádí k dennímu řádu nováčků, že „v neděli a ve svátek jest kostelní paráda. Rekruti vřaděni buďtež mezi mužstvo. Podle toho, jsou‑li služby boží dříve či později, čte se o povinnostech vojínových hodinu před nebo po mši. Čte se před kostelem a střídají se stráže o jedenácté hodině. Odpoledne od druhé do třetí hodiny čtou se válečné artikule, o třetí hodině vydá se rozkaz a pak je prázdno“.156
Mezi jednu z typických činností vojenských duchovních patřily návštěvy nemocných. Na snímku neznámý kněz s československými legionáři v nemocnici ve Florencii (VHA).
Za osoby, kterým se má duchovní obzvláštním způsobem individuálně věnovat, byli podle služebního předpisu A-16, c považováni duelanti účastnící se soubojů, které byly civilním i církevním právem přísně zapovězeny. Dále sebevrazi, kterým bylo překaženo nebo se nepodařilo vykonat svůj úmysl. A konečně vojíni, kteří se mají na radu lékaře
PERNES, J. a kol., c. d., s. 238.
156
99
S orlem i lvem_tisk.indd 99
20.11.2018 10:58:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255744
S orlem i lvem
podrobit těžké operaci.157 Ty měl kněz napomenout k důvěře v pomoc boží a přimět k tomu, aby si zachovali život, byla‑li operace spojena s velkým utrpením, nebezpečím a nejistým výsledkem. V důvěrném rozhovoru s pacientem kaplan rozebral, že odmítne‑li pomoc, nemá žádnou naději na přežití. Podrobí‑li se operaci, bere na sebe nejen nebezpečí, že se nepodaří, ale má také naději na záchranu. Nemocný měl vždy být pravdivě zpraven o svém skutečném zdravotním stavu, konečné rozhodnutí však bylo ponecháno na něm.
Polní mše pro nemocné a zraněné na dvoře kasáren v Jindřichově Hradci (VHA).
Velká důležitost byla přisuzována přijímání svátostí. V době postní se ve všech posádkách konala postní kázání, zpravidla některý všední den dopoledne. Následně byla pro jednotlivé pluky určena doba, kdy mužstvo může přistoupit ke zpovědi a k svatému přijímání. Den a hodina byly
VHA, f. Předpisy R, k. 15, sign. A-16, c, Dienstvorschrift für die Militärgeistlichkeit, s. 47.
157
100
S orlem i lvem_tisk.indd 100
20.11.2018 10:58:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255744