(¨ w à ½ÀvÛ¨vÃÈ O¨³Ûv®Ú
L §³®ÃÈÀ˧ è³Ûv®Ã§ ³ ³ â ¨ çǂ Àâ _ ¨§ ǂ9³ÀvÛâ ÛǂvÀ ³Ã§v®ç ®Ë 9³ Àw
hybu. O východních a západních Slovanech víra a zvyky typické pro pozdější Slovany ještě zatím pořád ještě nejsou zprávy, zatímco jižní nebyly ustálené. Dokonce můžeme předpokládošli až k hranicím Byzantské (Východořímdat, že některé části těchto Praslovanů sídlily ské) říše, s níž začali válčit. A nemilosrdné vái na našem území, kde se stýkaly s Kelty (či spílečné výpady vůči této velmoci pak probíhaly se še Protokelty), ale ve střední Evropě se jim spíš střídavými úspěchy celá staletí. Tolik tedy k hoříká Protoveneti. V této fázi je vývoj celého lubičí mírumilovné povaze Slovanů, kteří svým evropského lidu (pozdějších Keltů, Germánů bezpochyby agresivním způsobem v podstatě a Slovanů) daleko za hranicemi Řecka a Říma zaplavili celou východní Evropu a velkou zahalen do závoje tezí, domněnek a teorií část té střední. stojících na vratkých důkazech. Slované Teprve v 5. století př. n. l. mů® ⨠žeme mluvit o skutečných KelOÈ۳ ¨ O¨³Ûv®â ÀË ¨³Û®ã âçv®È ® Ƣ tech a někdy před přelomem ®wÀ³ Ɯ v¨ ³ǂÃÛÚ¦ letopočtu o skutečných GermáTím se ovšem dostáváme k zanech. Jako poslední se kolem jímavé teorii, jejímž autorem je é ۳Ȯ ½À³ÃȳÀ roku 400 pravděpodobně zforamerický historik Florin CurËà ¨ ÈÛÀ movali Slované. A zároveň s tím se ta, který se narodil v Rumunsku, ³¦³ÛvÈ začali výrazně hýbat. Jejich migraci a o dějiny východní Evropy má velký můžeme zhruba rozdělit do tří zmínězájem. Ve své knize The Making of the ných směrů: západ, východ (či spíše severovýSlavs (Stvoření Slovanů) rozvíjí myšlenku, že chod směrem do dnešního Ruska) a jih. Prakpůvodní Slované vlastně neexistovali, a teprticky však putovali všude, kam jen bylo možné. ve Byzantinci, kteří se s nimi v 6. století tvrdě Podstatné je, že velkou část své kultury a zvyků střetli, je ve skutečnosti stvořili, když se o ně zautvářeli pravděpodobně až během tohoto počali zajímat a popisovat jejich zvyky a způsoby.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255676
®â èvÛ® ® ç®w
?ǂȳƜ é O¨³Ûv® ® ⨠ÀË ¨³Û®ã ³¨Ë ®wÀ³ Ɯ ÃÛ ǂ³½ Û® ® ¦ ¦ Àv ÅÊƛ L §³®ÃÈÀ˧ Àw®â ÛǂvÀ ³Ã§v®ç ®Ë ³È ËçưI³ ³ ³Àv
I³¨Ã§ã ½Àv³È 4 Ɯ ÚÛ ÀvÈÀƜ ®v Ûâ³ Àvç ® çǂ§À³® §â ¨ áv® Àv %Ëv ® ® ³ çǂŭŲƛ Ãȳ¨ È
V 6. století také byli poprvé zmíněni jako Slované (Sclavini) gótským historikem Jordanem žijícím v Konstantinopoli: „Dácie se rozprostírá v podobě věnce, obklopená strmými Alpami [Karpaty], podél kterých na levém břehu [svahu], jenž směřuje na sever, a to od pramene řeky Visly, se na nesmírných prostorech usadil početný kmen Venetů. I když se teď jejich jména mění podle rodů a sídlišť, nazývají se především Sclavini a Antové.“ Tak došlo ke ztotožnění již dříve zmiňovaných Venetů se Slovany a Anty. Mezi těmito dvěma větvemi Venetů došlo později ke konfliktům, v nichž zvítězili Slované, zatímco Antové zmizeli z dějin. Vraťme se ovšem k oné Curtově teorii. Jak si může dovolit tvrdit, že Slované v podstatě před 6. stoletím neexistovali? Jednoduše proto, že veškeré důkazy o slovanské genezi kvůli ne-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255676
(¨ w à ½ÀvÛ¨vÃÈ O¨³Ûv®Ú dostatku jiných pramenů vychází z příbuznosti slovanských jazyků a různých dodnes dochovaných názvů. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že čeština vychází ze stejného základu jako polština, ruština, bulharština, srbština, ukrajinština či chorvatština, takže logicky tyto národy musely mít nějaké společné předky. Jenže podle Florina Curty je to jako důkaz málo. Dokládá také, že se archeologické nálezy interpretovaly tak, aby tuto jazykovědně vytvořenou teorii podpořily, protože je to snazší než konstruovat nějakou novou hypotézu. Podle něj se tedy tyto zatím nezformované hordy střetly s Byzancí, byly nazvány Slovany (Sclavini) a teprve pod byzantským vlivem se začaly utvářet do podoby slovanského etnika.
S ³À ³ǂ½ÀvÛ¨vÃÈ Pro naše účely to však představuje poměrně zanedbatelný rozdíl. Podstatné je, že zhruba od 5. století se po obrovském území východní a střední Evropy rozšířil lid, jenž mluvil společným jazykem (praslovanštinou) a velmi pravděpodobně měl společné i nějaké kulturní rysy. Minimálně můžeme vysledovat společná jména některých bohů (Perun, Veles, Svarožic). Výrazné rozšíření Slovanů po Evropě, z nějž je zaznamenán jen proud směrem do Byzance, je však také důvod, proč se velmi těžce určuje slovanská pravlast. Její lokalizace kolem Dněpru vlastně vychází jako logický střed této oblasti, přičemž na východ směrem do Asie nešli, protože odtud asi přicházely jiné kočovné kmeny.
O¨³Ûv®Ã§ã ³¨ çǂŲƛ Ãȳ¨ È ³ ¦ Û ®ãǂÛǂ® § ¨È À Ãv §Ë
kační stezka dnes ležící mezi Ostravou a Olomoucí. To by znamenalo směr z Polska. Dnes ale předpokládáme, že putovali i ze směru jihovýchodního, tedy ze Slovenska. Osídlení bylo každopádně postupné a není vůbec pravděpodobné, že tento prostor byl zcela volný, takže Slované našli panensky neosídlenou půdu. Kdysi výrazná moc Germánů upadla, i díky rozpadu říše Durynků na západě, a zbytky Germánů tak nebyly dostatečně organizované, aby mohly vlně slovanských kolonizátorů vzdorovat. Jestli Germáni se Slovany splynuli, nebo byli vyhnáni na západ, se můžeme jen dohadovat. Druhá vlna Slovanů přišla na naše území někdy na přelomu 6. a 7. století, když byli Slované od „původních“ sídel na Dunaji vytlačováni kmenem Avarů. S nimi se sice nejdříve spojili v boji pro Byzanci, ale nakonec se byzantským politikům podařilo obrátit bývalé spojence proti sobě a Avaři začali Slovany zotročovat, takže ti se raději pohnuli dál na západ či severozápad. Odtud pak vytvořili kmenový svaz známý jako Sámova říše (cca 626–658) a společnými silami Avary porazili a zatlačili zpět. To už je však jiný příběh. Jindřich Kačer
O¨³Ûv® Ûǂ çã ç A jak to bylo s osídlením našich zemí, tedy Čech a Moravy? Slované sem přišli ve dvou vlnách, přičemž ta první se tu objevila zřejmě někdy v první polovině 6. století. Dříve se uvádělo takřka s jistotou, že přišli takzvanou Moravskou branou, což je důležitá komuni-
4 È ÀvÈËÀvƝ ®v §³ÛwƜ 2ƛ vǂ§³¨ƛƝ OÈ ³Ûw® ®wÀ³ Ú vǂÛã ³ ÛÀ³½âƛ IÀv v ŮŬŬŲ ËÀÈvƜ $ƛƝ S 9v§ ® ³ È O¨vÛÃƛ v À ŮŬŬŭ 3³ÃvÈ §Ɯ IƛƝ ç î ® ƛ IÀv v ŮŬŭŬ
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255676