Společná pánevní žíla (v. iliaca communis) vzniká v úrovni křížokyčelního kloubu spojením vnější pánevní žíly (v. iliaca externa), jež je pokračováním společné stehenní žíly (v. femoralis communis) z dolní končetiny, a vnitřní pánevní žíly (v. iliaca interna), jež odvádí krev z malé pánve. 10.3.6 Žíly malé pánve
Většina žilní krve z malé pánve se nakonec sbírá do vnitřní pánevní žíly. Její přítoky odvádějí krev jednak ze stěny pánve (nástěnné přítoky) a jsou upraveny stejně jako příslušné tepny, vyjma dvou pletení za stydkou sponou (ohanební pleteň – plexus pudendus) a před křížovou kostí (křížová pleteň – plexus venosus sacralis), jednak z pánevních orgánů, kolem nichž vytvářejí jemné husté žilní pleteně (měchýřopředstojnicová, dělohopoševní a vnější konečníková pleteň – plexus venosus vesicoprostaticus, uterovagi nalis et rectalis externus). Klinický význam těchto pletení tkví v nebezpečí, že v nich u ležících pacientů může dojít k oblenění (zpomalení) průtoku krve a k vytvoření krevních sraženin (trombů), které jsou po svém uvolnění vmeteny po průchodu pravou polovinou srdce do plic (embólie). 10.3.7 Žíly dolní končetiny
Žíly dolní končetiny se dělí na hlubokou soustavu, která jako zdvojené žíly (až do úrovně zákolenní jámy) doprovází odpovídající tepny, a povrchovou soustavu, která se nachází v podkoží a nemá odpovídající tepny. Obě soustavy obsahují chlopně. Povrchovou žilní soustavu dolní končetiny tvoří: ‣ Rete venosum dorsale pedis (hřbetní žilní síť nohy) je žilní pleteň na hřbetu nohy, z níž se sbírají dva hlavní povrchové žilní kmeny: • V. saphena magna (velká skrytá žíla) běží před vnitřním kotníkem, po vnitřní straně bérce a stehna až do tříselné krajiny, v níž proniká skrz stehenní povázku (fascia lata) do hloubky a vlévá se do společné stehenní žíly (v. femoralis communis). • V. saphena parva (malá skrytá žíla) běží za vnějším kotníkem, po zadní straně bérce a v zákolenní jámě proniká povázkou do hloubky a vlévá se do zákolenní žíly (v. poplitea). Povrchové žíly obsahují chlopně a mají četné spojky s hlubokými žílami – prorážející žíly (vv. perforantes; perforátory), prorážející povázku a opatřené v těchto místech chlopněmi. Za normálních poměrů odtéká – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255675
krev z podkoží do hlubokých žil uvedenými spojkami, ale při nedomykavosti chlopní v prorážejících žílách se krev hromadí v povrchovém řečišti, jehož žíly se přetlakem krve rozšiřují, a vznikají tzv. městky (varices, varixy). 10.3.8 Vrátnice; vrátnicová žíla (vena portae hepatis)
Zvláštní nepárová žíla sbírající krev z nepárových orgánů břišní dutiny (žaludek, slezina, střevo, slinivka, žlučník) nemá chlopně. Vzniká soutokem slezinové žíly (v. splenica) a horní okružní žíly (v. mesenteri ca superior) za hlavou slinivky a odtud běží v pobřišnicové řase – lig. hepatoduodenale (játrodvanáctníkovém vazu) do jaterní branky. V ní se větví na pravou a levou jaterní větev (ramus dexter et sinister) a dále do stále menších a menších větví, jejichž sinusoidy (druh širokých vlásečnic s velkými otvory ve stěně) nakonec přivádějí krev k jaterním lalůčkům, v nichž se zpracovávají vstřebané živiny. Vrátnice představuje funkční oběh jater, neboť do nich přivádí krev bohatou na živiny vstřebané ze střeva. Vzhledem k velkému průtoku podporuje přítok krve zásadním způsobem okysličování jaterní tkáně. 10.3.9 Portokavální anastomózy (anastomoses portocavales)
Portokavální anastomózy (dutovrátnicové spojky) jsou žilní spojky, většinou v podobě jemných pletení, ze kterých se krev při přetlaku (portální hypertenzi) ve vrátnicovém (portálním) řečišti (např. při jaterní cirhóze) převádí do žil ústících do horní nebo dolní duté žíly díky chybění chlopní v určitých žílách. Jedná se o spojky v oblasti podsliznice česla žaludku a jícnu (odtok do liché žíly), kolem pupku (spojky mezi malými žílami v oblém jaterním vazu a v podkoží pupku – odtok krve nahoru do podpaží nebo dolů do třísla), a kolem konečníku i v jeho podsliznici (vnitřní konečníková žilní pleteň; hemoroidální pleteň – plexus venosus rectalis internus; plexus hemorhoidalis – odtok do pánevních žil). Portokavální anastomózy mají velký klinický význam: v podsliznici jícnu se mohou rozšířit jako tzv. jícnové varixy (městky) a prasknout s nebezpečím vykrvácení pacienta; v podkoží pupku mohou vytvořit velkou spleť prosvítající pod kůží, tzv. hlavu Medúzy (caput Medusae); v podsliznici konečníku se mohou rozšířit jako tzv. vnitřní hemoroidy. Nakonec je však nejvíce ohrožen mozek dusíkatými látkami obcházejícími tímto způsobem játra. – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255675
10.3.10 Kavokavální anastomózy (anastomoses cavocavales)
Kavokavální anastomózy (dutoduté spojky) jsou žilní spojky, ze kterých se krev při přetlaku v řečišti jedné z dutých žil přetlačuje do druhé, díky chybění chlopní v určitých žílách. Jedná se o spojky v přední břišní stěně, lichou a pololichou žílu a páteřní žíly a pleteně.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255675