Kapitola 14 Scéna, ve které se siru Walterovi radí, aby omezil výdaje na svůj extravagantní životní styl, byla natočena, a Teresa se chtěla posunout k další interiérové scéně – ve které se Anna Elliotová a kapitán Wentworth vidí poprvé od jejich rozchodu před lety. Měla se točit v jednom z pokojů v přízemí Marlcombe Manor, obloženém dubovými kazetami, s nádhernými okny se sloupky a mohutnými dveřmi, kterými měl Wentworth vejít. Jako vždy, i u této scény bylo těžké správně nastavit osvětlení. Teresa ho chtěla mít tlumené a jemné, ale ne zas tak slabé, aby nebylo vidět obličeje herců, jak se to stalo u prvního záběru. Beth a Sophie vypadaly teď, když byly nalíčené, o trochu víc jako sestry. Ale když kamery netočily, tak se ani v nejmenším jako sestry nechovaly. Beth byla, jak se zdálo, pořád ve špatné náladě, a Sophie si z ní strašně ráda utahovala, a to jejich vztahu moc neprospívalo. Konečně bylo všechno připraveno. Gemma udělala několik dechových cvičení, aby se dokázala lépe soustředit. Byla to jedna z nejdůležitějších scén s Annou a Gemma začínala cítit tíhu zodpovědnosti. Anna byla ženou, která šetřila slovy – jak se tedy projeví její vnitřní zmatek? Ten pocit, ve kterém se mísila bázeň i touha zároveň, když znova uviděla Wentwortha, musí vyjádřit velice citlivě. Anna nebyla tím typem hrdinky, která by lapala po dechu nebo se chytala za hruď. „Všechno to má napsáno v očích,“ řekla jí Teresa. Gemma to chápala, ale bude to umět i zahrát? „Tisíc různých pocitů zatím zaplavilo Annu“ – napsala Jane Austenová – když si uvědomila, že je navštíví kapitán Wentworth a Gemma měla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255671
101
pouze pár sekund ukázat tyto emoce v celé jejich složitosti. Stiskla malý zlatý křížek, který jí visel na krku. Když byla nervózní, vždycky si s ním pohrávala. To byl jeden z důvodů, proč bylo pletení tak užitečné – zaměstnávalo její vyděšené prsty. Ale pletení měla odloženo v jednom z karavanů venku. Najednou, po utrpení z čekání, bylo vše připraveno a Gemma už nebyla Gemmou, byla teď Annou. 21. století se změnilo v 19., Beth a Sophie se staly Louisou a Henriettou a Oli kapitánem Wentworthem. Byl to pokaždé zvláštní, ale i nádherný moment. Gemmě to připomínalo nějaký druh alchymie. Byl to zázračný moment, když scénář ožil a všechno ostatní přestalo existovat. Když Kay a Adam odcházeli z bylinkové zahrady, většina herců už byla pryč. „Myslím, že už nás tady moc nechtějí,“ řekl jí Adam. Kay si povzdechla. „Asi máš pravdu.“ „Můžeme jet?“ „Ano,“ řekla Kay, ačkoli by s radostí zůstala celý den a celou noc. „Vždycky se drží u svého vlastního druhu,“ řekl Adam. „Cože?“ „Herci. Drží vždycky spolu.“ Kay svraštila čelo. „Jak to myslíš?“ „No, ty jsi příliš citlivá, abys vůbec pomýšlela na románek s hercem, nemyslíš?“ Kay nad nestoudností jeho otázky zalapala po dechu. A pak, nemyslel on sám na románek s Gemmou? „Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla Kay a mířila k jeho autu. „Myslím, že víš,“ řekl a zrychlil krok, aby ji dohnal. „Viděl jsem mnohokrát, jak se ženy chovají, když je nablízku Oli Wade Owen, a viděl jsem také, jak je on v tom povzbuzuje.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255671
102
„Co má s tím vším společné Oli?“ zeptala se Kay trochu defenzivně. „Mluvilas s ním zrovna teď, ne?“ „No a?“ zeptala se Kay. „Co je na tom špatného? Nestává se často, že se potkám s filmovou hvězdou.“ „Já vím,“ řekl Adam, „a v tom to právě je. On s tím počítá. Už jsem to viděl v minulosti. S takovými, jako je on, jsem pracoval celých deset let a pro dívku, která se s nimi zaplete, to vždycky končí špatně.“ „Nejsi pod vlivem obsazování charakterových rolí?“ „Obsazování rolí dle typu má svůj velice dobrý důvod – okamžitě je rozpoznáš.“ Kay došla k autu a čekala na Adama, aby jí otevřel, ale najednou ji napadlo, že by mohla zjistit, jestli tady nejezdí nějaký autobus, kterým by se mohla dostat zpátky do Lyme Regis. Nelíbilo se jí, že ji takhle vyslýchá. Má o jejím vztahu k Olimu nějaké své domněnky. Ale co když má naprostou pravdu? Ona však jeho varování nepotřebuje. Je dospělá žena a umí se sama o sebe postarat. „Adame – nemluv se mnou jako s dítětem, prosím.“ Na chvilku vypadal uraženě a pak si povzdechl. „Promiň mi to,“ řekl „Já bych jenom nerad viděl, jak ty – jak Oli...“ zadrhl se. „Ale nic mi do toho není.“ Kay chvilku váhala a přemýšlela, co se teď stane. „Musím se vrátit,“ řekla nakonec, když Adam našel klíče a odemkl auto. „Poslouchej,“ řekl, když oba nastoupili. „Teresa říkala, že tady budou ještě celé hodiny, takže nemusíš spěchat domů připravovat večeři.“ Kay na něj pohlédla, ráda by byla věděla, nad čím teď přemýšlí. „Tedy můžeš samozřejmě odmítnout, pokud nechceš.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255671