Toxicita a příznaky otravy: Cikutoxin patří do skupiny křečových jedů, buněčných toxinů. Predominantní symptom cikutoxinové otravy u všech savců je prudká svalová aktivita. Toxin je silné, rychle nastupující konvulzivum (cikutoxin se intenzivně vstřebává) působící na CNS i skeletální svaly. U zvířat byly popsány tři stupně intoxikace. Během 1 hodiny (někdy jen několik minut) po konzumaci se objevuje nauzea, zvracení, tuhnutí a záškuby svalů pysků, nosu, tváří a uší; může nastat mydriáza. Poté se záchvat zvýrazňuje hlasitým drsným žvýkáním, skřípáním zubů, groteskním, zpětným zkroucením hlavy a krku a někdy rozechvělostí. Mohou být pozorovány zvláštní křečovité stahy bránice, které provázejí začínající záchvat. Následují častější a delší záchvatové epizody tak, že zvířata upadají do tonicko-klonického záchvatu. Mohou být doprovázeny zpěněným krvavým sliněním, zvířata jsou nafouklá, jazyk může být výrazně poraněn drsným žvýkáním. Smrt se může dostavit během 1.–8. hodiny od konzumace v důsledku anoxie a kardiopulmonálního selhání. Přežití 8 hodin je dobrým náznakem překonání intoxikace, jestliže nejsou komplikace z následných křečí. Zvířata, která přežijí, by měla vykazovat signifikantní zvýšení sérového LDH, AST a CK enzymů 1–2 dny po konzumaci. Při menším množství pozřeného materiálu se mohou dostavit pouze svalové záškuby, nikoli silné křeče. Také u člověka se první příznaky objevují někdy již za několik minut po požití. Smrtelnou otravu může způsobit i jeden oddenek. Při otravě vzniká palčivá chuť v ústech, dilatace zornic, kolikovité bolesti v břiše a zvracení. Intoxikovaný při chůzi vrávorá, trpí závratí a upadá do mdlob. Objevují se epileptiformní křeče se skřípáním zubů a pěnou u úst, které se opakují až k vyčerpání a udušení v častých záchvatech. Prognóza je vážná. Mezi 8. a 12. hodinou trvání otravy podléhá až 45 % postižených. Někdy trvá průběh otravy i přes tři dny, ale pak také může končit smrtí. Otrava rozpukem byla pozorována u dospělého člověka i dítěte (záměna za petržel), koně a skotu. Léčení otravy: Při první pomoci je třeba vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí a síran sodný (Glauberova sůl) a pečovat o dýchací cesty. Snažit se o co nejrychlejší kontakt s lékařem, ten v závislosti na stavu pacienta provede výplach žaludku, podá aktivní uhlí, v případě křečí intravenózně thiopental nebo diazepam. Poznámka: Podobnou otravu, ale menšího rozsahu, mohou způsobit i další rostliny: Phellandrium aquaticum L. (haluchovec vodní – haluchovka vodná). Rostlina se vyskytuje ve stojatých, převážně mělkých vodách, zpravidla zastíněných, také na močálovitých loukách, od nížin po pahorkatiny. 1–2letá bylina s oddenkem mrkvovitým, houbovitým, s niťovitými výběž-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255659
ky v uzlinách. Lodyha je přímá, 30–100 cm vysoká, dutá, oblá, rýhovaná, rozkladitě větvená. Listy jsou řapíkaté, střídavé, 2–3krát peřenosečné. Okolíky jsou četné, ploché s 8–12 okolíčky. Obal chybí, obalíčky jsou vyvinuté a mají šídlovité listence. Koruny jsou bílé, slabě paprskující. Kvete v červnu až srpnu. Plody jsou dvounažky nazelenale hnědé, kořenně páchnoucí, ze strany smáčklé. Toxickou látkou je polyin oenanthotoxin, který se vyskytuje v celé rostlině, zejména v kořenech. Otrava se projevuje podobně jako u rozpuku. Léčení otravy vyžaduje stejný postup jako u rozpuku. Oenanthe fistulosa L. (halucha dutá – halucha dutá). Rostlina má podobný areál výskytu; habitus je též velmi podobný. Liší se ztlustlým kořenem, menším počtem okolíků (2–4), květy mohou být obojaké, i jednopohlavné. Toxickou látkou je polyin oenanthotoxin. Biologická účinnost a případné léčení intoxikace je podobné jako u Cicuta virosa. Sium latifolium L. (sevlák širolistý – potočník širokolistý). Roste místy v teplejších oblastech na březích stojatých vod, v bažinách a vodních příkopech, od nížin po pahorkatiny. 50–150 cm vysoká vytrvalá rostlina s přímou lodyhou, která je rýhovaná a dutá, s listy chudě lichozpeřenými, lysými. Lístky jsou vstřícné, 2–3 peřenosečné. Okolíky jsou velké, koncové, obal z kopinatých listenů, obalíčky ze 4–7 listenců. Koruny jsou bílé. Kvete v červenci a srpnu. Dvounažky jsou smáčklé, s hlavními žebry tlustými, napuchlými, vyniklými. Jedovaté jsou hlavně kořeny a plody. Rostlina obsahuje pryskyřičné látky a silici působící dráždivě a slabě halucinogenně; směs polyacetylenů. Malá až střední toxicita. Projevy intoxikace jsou podobné rozpuku, ale v menším rozsahu. Léčba otravy viz Cicuta virosa. Polyalkiny (polyiny, polyacetyleny) Více než 1000 sloučenin obsahujících jednu nebo více trojných vazeb a jejich derivátů bylo dnes již izolováno a popsáno, podstatná část z nich je zastoupena v druzích čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), miříkovitých (Apiaceae), aralkovitých (Araliaceae) a zvonkovitých (Campanulaceae). Jejich tvorba v organismu rostliny nebyla zatím popsána, nicméně je prokázán jejich cytotoxický efekt vůči mikroorganismům, a to daleko širšího spektra druhů, než tvoří rostlinné patogeny. Rostlinné alkiny (polyalkiny) jsou často lineární (alifatické nenasycené alkoholy), ale mohou být též částečně cyklizované, přičemž obsahují jednu nebo více dvojných vazeb a heteroatom. Biologicky aktivní jsou thiofenové, furanové a disulfidové deriváty a zvláště významný chemotaxonomický znak – terthiofen; tyto deriváty mají omezený výskyt, nacházejí se především v čeledi Asteraceae. Projevují se především jako fotosenzibilizátory, ale jejich toxicita může být komplexnější, zahrnuje i nefotodynamické mechanismy působení.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255659
Přestože fototoxicita byla prokázána především na mikroorganismech a lidských erytrocytech, lze předpokládat, že patogeneze kožních defektů zvířat a člověka po kontaktu s některými zástupci Asteraceae se bude rozvíjet stejnými mechanismy. Rozvoj fototoxické reakce je podmíněn řadou faktorů, mnohé dermatitidy popisované jako výsledek kontaktu s rostlinou nemusí být důsledkem fotodynamického působení. Toto se rozvíjí v případě polyinů dvojím mechanismem: typ I – zahrnuje tvorbu aktivované látky při působení UV záření, pravděpodobně volného radikálu, který pak poškozuje buňky; typ II – polyiny přenášejí energii k molekulárnímu kyslíku a mění jej v toxický singletový kyslík působící v cílové buňce. První typ je typický pro acyklické řetězce, biologická aktivita je závislá na počtu konjugovaných trojných vazeb. Cyklické části v molekule garantují průběh II. typu. Projevy poškození jsou popisovány jako anomálie buněčného dělení, změna permeability membrán a s tím související změny v aktivních transportních procesech, poruchy glykolýzy a buněčného dýchání, porušení syntézy bílkovin a DNA a buněčná smrt. Klinické projevy fotosenzibilizace závisí na typu fotodynamické látky, jaké množství se dostalo periferním oběhem do pokožky, jak dlouhé bylo působení aktivního UV záření (stupeň poškození ovlivňuje ochrana pokožky před působením záření). Počáteční svědění, pálení a celkový neklid vystřídá erytém a edém, časté sekundární infekce mohou vést až k nekrotizaci velkých ploch pokožky. Z celkových projevů se může objevit žloutenka. Podle dosavadních znalostí fototoxické metabolity rostlin čeledi Asteraceae nedosahují takové toxikologické významnosti jako fotosenzibilizátory přítomné v jiných čeledích cévnatých rostlin. Polyalkiny čeledí miříkovitých a aralkovitých nemají pouze fotodynamické vlastnosti, ale jsou také křečovými jedy. Cikutoxin: Alifatický nenasycený alkohol. Zdrojem jsou druhy rodu rozpuk (Cicuta) z čeledi miříkovitých. Látka patří mezi křečové jedy s podobnými projevy intoxikace jako pikrotoxin. Cikutoxin a oenanthotoxin svými konjugovanými nenasycenými vazbami působí jako nekompetitivní antagonisté γ-aminomáselné kyseliny v CNS, což se projevuje neuronální depolarizací vedoucí k záchvatu křečí. Působí velmi rychle, již několik minut po požití se dostavuje podráždění sliznice ústní dutiny, kolikovité bolesti v břiše, zvracení a epileptiformní křeče opakující se v kratších periodách. Úmrtnost při plně rozvinuté otravě je velmi vysoká (u domácích zvířat, kromě prasete, až 45 %). Aetusin: Zdrojem jsou tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium), smldník (Peucedanum spp). a bedrník (Pimpinella spp.) z čeledi miříkovitých. Intoxikace je popisována hlavně u zvířat. Projevuje se podrážděním sliznice ústní dutiny, zvracením, mydriázou, křečemi až obrnou. Falkarindiol: Alifatický nenasycený alkohol. Zdrojem jsou mrkev obecná (Daucus carota) a srpek obecný (Falcaria vulgaris) z čeledi miříkovitých.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255659