100
ji Posy s Ninou tak strašně podporovaly a držely jí palce, ať jí ten nový „románek“ vzkvétá. A to ještě nebylo nic ve srovnání s tím, co vyváděly její sestry. „Verity si vyráží s Mužem s velkým M. Na minidovolenou,“ ohlásila Merry ostatním Loveovic sestrám – Con, Immy a Chatty, když se jejich pětice sešla v úterý večer každá před svou počítačovou obrazovkou na telekonferenci ohledně předsvatebních příprav. Verity dala Merry, která s ní seděla na pohovce a měly společnou obrazovku, štulec. „Nejde o minidovolenou a neodjíždím s mužem. A hlavně se to vůbec netýká tématu, kvůli kterému tady jsme!“ „Ale jo!“ trvala Merry na svém a štulec jí vrátila, takže ji odsunula od obrazovky. „Vážně?!“ vypískla Con a hleděla zblízka do telefonu, takže všechny dobře viděly, jak si vytvořila z role kuchyňských papírových utěrek elegantně upravený závoj. „Z naší malé holčičky se konečně stane žena,“ dodala Immy poměrně přehnaně blahosklonně vzhledem k faktu, že byla o dva roky mladší než Verity. „Dobře ty, Very!“ „Takže tohle je už třetí oficiální rande? Myslíš, že se s ním vyspíš? To se přece na třetím rande dělá, ne?“ chtěla vědět Chatty, ale Verity si v tu chvíli položila hlavu do dlaní a zasténala. „Panebože… nemohly bychom prosím mluvit k tématu?“ žadonila. Aspoň že Nina přispěchala s pomocí praktické povahy. „Půjčím ti svůj víkendový kufr,“ nabídla se, jakmile se dozvěděla o Veritiných plánech. „Je starožitný. Vypadá daleko dražší, než ve skutečnosti je, což mi připomíná, že ti musím ukázat, jak se dělá kouřové líčení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255609
101
Verity si od své provinilostí příliš dlouho neodpočinula, protože Nina hned začala označovat Veritin krátký výjezd z města na venkov slovy „hříšný víkend“. „Nejde o žádný hříšný víkend,“ opakovala unaveně Verity. Až příliš unaveně. „Strávím mimo Londýn jen jedinou noc.“ „Na třetím rande, co? Budeš se s ním muset vyspat, pokud to je třetí rande. To je klasický standard,“ zvolala Nina, protože stála u pokladny a Verity mezitím zapadla do své kanceláře vzadu. Všichni jejich zákazníci tudíž slyšeli informace o Veritiných osobních záležitostech. „Říkalas páté rande, pokud nastanou nějaké závažné okolnosti.“ Posy připomněla Nině: „Verity je vikářova dcera. To se určitě jako závažná okolnost počítá.“ „Po kolika schůzkách ses vyspala s oceánografem Peterem Hardym?“ křikl Tom přes celý obchod, protože doplňoval poličky s nejnovějšími výtisky úplně vepředu. „I když teda musím říct, že jsem z toho nikdy neměl ten dojem, že byste to s tím oceánografem Peterem Hardym měli takhle navážno.“ „Už konečně zmlkněte a vraťte se všichni ke své práci!“ ozvala se Verity, jenže Nina pořád přemítala o možné sexuální aktivitě na třetím rande. („Řekla bych, že do toho nemusíš jít úplně natvrdo, ale aspoň napůl. Orální sex mi přijde odpovídajícím způsobem zdvořilý, ne?“) Tom pořád teoretizoval o nepřítomnosti, respektive neexistenci Petera Hardyho („Pro Verity bylo až moc příhodné, že je pořád mimo, ale podle mého to je právě odvrácená strana vztahu s oceánografem. Proč by se s ním právě kvůli tomu rozcházela?“). Navíc si zrovna tento den a tuto chvíli vybrala pro návštěvu knihkupectví Wallis. Vplula dovnitř, když byla zcela výjimečně u kasy právě Verity. Práci pokladní vykonávala zásadně pod velkým nátlakem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255609
102
a jen proto, aby zaskočila za Ninu, která byla na obědě, a protože pořád cítila výčitky, že zneužívá Posyiny dobroty. „Tak jsem tě přece našla!“ zvolala vítězoslavně Wallis a bez okolků zamířila k Verity, o kterou se pokoušely mdloby. Momentálně byl v obchodě jako jediný obsluhující personál Tom a Verity bylo jasné, že špicuje uši. Wallis se naklonil přes pult, aby Verity stiskla ruku. „Jsem moc ráda, že se s Johnnym vídáte. Není rozkošný? Všichni si myslíme, že je rozkošný.“ „Ano, opravdu mi připadá milý,“ pronesla statečně Verity. „Taky jsem hrozně ráda, že tenhle víkend přijedete na Lawrencovy čtyřicátiny, tam se konečně seznámíš se všemi,“ pokračovala Wallis a rozhlížela se kolem sebe. Zřejmě si sem odskočila v pauze na oběd, protože na sobě měla překrásně padnoucí šedý kalhotový kostýmek a blonďaté vlasy s melírem si stáhla do drdolu. Johnny říkal, že je právnička. „Víš, mám kancelář hned za rohem na druhé straně High Holborn, ale o tomhle krámku jsem neměla vůbec tušení. Je kouzelný.“ Verity neměla čas opěvovat kouzlo knihkupectví Navěky šťastni. „Takže v neděli tam nebyli všichni?“ vypískla. „Ani zdaleka! Tak polovina. Máme červen, spousta lidí přece na léto odjíždí z Londýna.“ Wallis se usmála. „Ti mají kliku. Ne jako my, otroci svých mezd. Víš, když už jsem tady, možná bych toho mohla rovnou využít a porozhlídnout se. Pořád ještě nemám svatební dárek pro Riche a Carlottu. Tam přece budeš taky, ne?“ „No, víš… Ještě netuším. Hrozně těžko se uvolňuju z práce. Teď nám začíná sezóna. Léto. Turisti. Člověk se nezastaví.“ Verity v šílené hrůze, že se musí setkat se všemi, téměř nedokázala skládat celé věty. Ještě že někdy v daleké budoucnosti nebude muset na svatbu neznámé dvojice Riche
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255609