Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255365
99
Kapitola 5
ČTYŘI ULTRAMARATONSKÉ DISCIPLÍNY Mnohé ultramaratony se běhají v náročném terénu. Některé trati mají brutální převýšení a průměrný sklon kopců přes 10 procent. Ve většině ultramaratonů se kombinuje běh po rovině, běh do kopce, běh z kopce a chůze. Nemusíte být génius, aby vám došlo, že běh po rovině, běh do kopce, běh z kopce a rychlá chůze jsou principiálně odlišné druhy pohybu. Podobně jako plavec může trénovat různé styly, tyto druhy pohybu můžeme vnímat jako čtyři různé disciplíny, na něž běžci mohou trénovat, přičemž každý má určitou sadu specifik. Poznáte-li některé biomechanické rozdíly mezi těmito formami lokomoce, můžete si lépe přizpůsobit trénink na jakýkoli závod. Když si je srovnáme vedle sebe, snáz uvidíte, proč dávám přednost intervalům do kopce, vyhýbám se intervalům z kopce a doporučuji běžcům, aby se v přípravě snažili napodobit průměrný sklon a pohybovou specifičnost trati, na níž poběží.
Biomechanické rozdíly Čtyři ultramaratonské disciplíny lze nejlépe rozdělit podle následujících dvou faktorů: • Rozdíly v reakčních silách podložky • Jak vás úhly svalů a kloubů pohánějí vpřed nebo zpomalují Nechť tě provází (reakční) síla (podložky)! Pokaždé, když vaše chodidlo dopadne na zem, zem vás stejnou silou odtlačí. Odborníci na biomechaniku tyto síly označují jako reakční síly podložky. S kaž dým běžeckým krokem na rovném, hladkém podkladu dopadnete na zem silou rovnající se přibližně 2,5 až 3násobku své tělesné váhy ve vertikální rovině (Cavanagh a Lafortune 1980; Kram a kol. 1998; Yack a kol. 1998; Chang 2000). Při rychlejším běhu se tyto síly zvětšují (Munro, Miller a Fuglevand 1987; Nilsson a Thorstensson 1989; Hamill a Knutzen 2006). Běžíte-li do
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255365
10 0
ZÁKL ADY ULTR A M AR ATONSKÉHO TRÉNINKU
kopce nebo z kopce, tyto síly se ve vertikální (normální) rovině opět mění, jak velikostí, tak svým rozložením (Gottschal a Kram 2005b). Jak ukazuje obrázek 5.1, maximální vertikální síly se při výběhu kopce i seběhu při stejné rychlosti liší jen nepatrně, přičemž síly působící při seběhu jsou mírně vyšší (Gottschal a Kram, 2005b). Jenže ve skutečnosti běháte z kopce mnohem rychleji než do kopce, že? Při stejném úsilí generuje běh z kopce mnohem větší síly než běh po hladkém rovném podkladu či běh do kopce, protože běžíte rychleji (obrázek 5.2). (a)
Procento tělesné váhy Normální GRF Paralelní GRF
300
(b)
200
100
0
–9° klesání
–6° klesání
–3° klesání
rovina
–3° klesání
rovina
+3° stoupání
+6° stoupání
+9° stoupání
60 30 0 –30 –60 0
–9° klesání
–6° klesání
+3° stoupání
+6° stoupání
+9° stoupání
Sklon svahu
Obrázek 5.1 Normální (a) a paralelní (b) reakční síly podložky v čase u typického subjektu (73 kg) běžícího rychlostí 3 m/s v různých sklonech Zdroj: Gottschall a Kram 2005b.
S chůzí se věci mají úplně jinak. Jak je vidět na obrázku 5.2, síly působící při chůzi (ve svižném ultramaratonském tempu) jsou ve srovnání s těmi běžeckými naprosto neškodné. Vzorce silového působení se ani v nejmenším nepodobají běhu a maximální reakční síly podložky se s rezervou vejdou pod 1,2násobek tělesné hmotnosti (Margaria 1976; Browning a Kram 2007). Tyto rozdíly v reakčních silách podložky představují jeden z aspektů, v němž se čtyři ultramaratonské disciplíny podstatně liší. V každé disciplíně dopadáte na zem jiným způsobem a s jinou maximální silou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255365