V našem ovzduší nejsou ale jen toxiny ze spalování, i když tvoří velkou část. Potřebujeme energii, a proto spalujeme uhlí, naftu a benzin v autech, odpadky ve spalovnách… Ve vzduchu se tak nachází prach, smog, radioaktivní a chemické látky, těžké kovy… Jsou oblasti, kde je koncentrace těchto toxinů velmi vysoká. Některé průmyslové země jako Čína, průmyslové aglomerace v Evropě či v Americe jsou toxickými místy pro život. Jenže bohužel tyto toxiny nezůstanou jen těm zemím, které si je vyrobily, ale postupně ničí celou naši planetu. Díky atmosférickým proudům se prostřednictvím srážek dostávají do všech koutů země. A nejsou to jen toxiny ze spalování a z průmyslové činnosti. Je to i vzduch z kancelářských prostor, z prostředí obchodních a jiných center, výrobních hal, který může být prosycen výpary s toxiny. Jsou to lepidla z koberců, nábytku, nátěry, zpomalovače hoření z počítačů, prach a toxické látky z tiskáren, strojů, vzduch ze znečištěných klimatizačních jednotek. Ve městech jsou to výfukové plyny a další látky a prach z automobilového průmyslu. Už sice nelijeme do aut olovnatý benzin, ale z katalyzátorů se uvolňuje cis-platina, obrušují se pneumatiky, asfalt, do ovzduší se dostává jemný prach s dieselových motorů… To vše dýcháme.
Umělá vlákna Ve vzduchu jsou mikročástice plastů, které vznikají opotřebením plastových výrobků, uvolňují se z vláken syntetických tkanin, umělých koberců a podobně. Problémem všech těchto syntetických a chemických produktů je, že příroda a ani naše buňky neumí tyto odpady rozložit na základní prvky. Když budeme nosit oblečení z bavlny, hedvábí nebo jiných přírodních vláken a někde ho na procházce ztratíme, za pár let se doslova rozpadne na základní prvky. Pomohou tomu plísně a hnilobné bakterie. Svetr ztracený v lese bude po roce už většinou plesnivý a nenositelný. Když ale ztratíme mikinu z polyesteru, můžeme se na místo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255243
vrátit po několika letech, mikinu sebrat, vyprat a dále nosit. Jinak tam bude ležet ještě řadu let. To samé se děje s mikroplasty. Úlomky budou přírodou kolovat dlouho a musíme jen doufat, že příroda vyřeší problém za nás. Že vznikne bakterie nebo plíseň, která si s umělou hmotou dokáže poradit. Že se naučí podobně jako přírodní materiály (jako dřevo) rostlinná vlákna rozkládat na základní prvky a navracet zpět do přírody pro další využití. Prach a úlomky z přírodních vláken se rychle rozkládají. I naše tělo a buňky si s ním umí mnohem lépe poradit než se syntetickými úlomky. Imunitní buňky sice syntetický prach požerou, ale co dál? Neumí ho rozložit na základní složky a znovu použít k výstavbě, jako třeba rozkládají bakterie nebo jiné přírodní toxiny. Někdy dokonce, když je materiál špičatý a ostrý, dochází k jejich poškození a narušení tkání, ve kterých se nacházejí, a vzniká zánětlivé ložisko. Pokud je organismus zdravý, dokáže naštěstí menší množství těchto toxinů vyloučit skrze své vylučovací orgány. V případě toxinů ze vzduchu jsou vylučovacím orgánem dýchací cesty, plíce, hlenotvorné a řasinkové buňky dýchacího traktu. Hlen na sebe toxiny nalepí. Řasinkové buňky hlen s toxiny postupně přesunou nahoru do dýchacích cest. Buď hlen vysmrkáme, vykašleme, ale většinu ho mimoděk spolykáme a toxiny v ideálním případě projdou trávicím traktem a vyloučíme je stolicí z organismu pryč. Je-li toxinů hodně, aktivně nebo bohužel i pasivně kouříme, nebo v dýchacích cestách a plicích máme infekci, řasinkové buňky jsou zničené. Nesvědčí jim ani chladný, hodně vlhký vzduch, v podstatě vodní mlha s teplotou okolo bodu mrazu, která je silně podchlazuje a paralyzuje. Naopak suchý, ledový vzduch, který je na horách, jim nevadí, protože se na rozdíl od vlhkého dokáže průchodem skrze dýchací cesty ohřát. Pokud je v mlze navázán prach a škodliviny, anglicky mlha – frog a kouř – smoke, vzniká smog, který je zabijákem řasinek. Hlen díky zničeným řasinkám zůstává dole v dýchacích cestách a nutí nás, abychom ho vykašlali. Proto kuřáci, zvlášť ráno, úporně kašlou. Potřebují
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255243
hlen z dýchacích cest odstranit, aby mohli dýchat. Na sliznici bez řasinkových buněk se také snáze uchytí kapénková infekce. Zároveň řada bakterií a virů také řasinky ničí. Potřebují se na sliznici uchytit, a řasinky jim v tom mohou bránit. Také pohárkové buňky, produkující hlen, jsou pro úklid organismu důležité. Existují dva typy. První produkují hlen spíše hustější konzistence, ty druhé zase více vodnatý. Hleny se spolu mísí a vytvářejí tu „správnou“ hustotu, aby dobře nalepovaly toxiny a snadno se posunovaly pomocí řasinek z dýchacích cest pryč. Zdravé dýchací cesty mají přibližně stejné množství buněk obou typů. Problém nastává ve chvíli, kdy na sliznici začne probíhat zánětlivý proces. Může ho způsobit infekce, kdy se imunita snaží pomocí zánětu mikroby odstranit z napadené tkáně. Záněty ale mohou být také projevem chronických onemocnění i imunopatologických pochodů, jako je například alergie na pyl nebo na potraviny, autoimunitní onemocnění, imunitní reakce na některé potraviny, často třeba na mléko. V tu chvíli začnou převažovat mucinózní buňky, které produkují hustý hlen. Je moc hustý a těžký na to, aby ho řasinky mohly uklidit. Hustý hlen stagnuje v dýchacích cestách a je živnou půdou pro různé respirační infekce. Ty mají dost času se pomnožit a skrze nalepený hlen proniknout přímo k buňkám dýchacích cest. Začnou je napadat, ničit, pronikají hlouběji do organismu a vzniká akutní onemocnění. Alergii způsobují přemrštěné imunitní reakce na běžné látky. Mohlo by se zdát, že alergické děti vzhledem k tomu, že jejich imunita pracuje velmi intenzivně, budou spíše zdravé a snáze budou odolávat různým infekčním onemocněním. Jenomže alergické děti bývají častěji nemocné, trpí především na infekce horních cest dýchacích. Je to proto, že jejich sliznice kvůli změněnému poměru sekrečních buněk nedokáže rychle a účinně odstraňovat proniklé infekce. Naopak, v usazeném, hustém hlenu infekce v dýchacích cestách dlouhodobě přežívají, vytvářejí mikrobiální ložiska a při jakémkoli oslabení, například při
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255243