První krok: „Ježíšovi jich bylo líto.“ Má s nimi soucit, protože jsou dezorientovaní a z nedostatku sil by na cestě zahynuli. Musím se tedy přestat motat kolem sebe a vlastní nenasytnosti a mám začít soucítit s druhými. Řecké slovo pro soucit je splan chnizomai, a znamená to: být až do ledví zasažen, pohnut. Připustím-li, aby se mě dotkla bída těch druhých, přestanu kroužit jen kolem vlastních potřeb. Má chamtivost musí složit zbraně. Druhý krok je patrný z Ježíšových slov: „Vy jim dejte jíst!“ První reakcí na lidskou bídu, na hlad po chlebu, na touhu po Bohu, je bezmoc a bezradnost, jakou můžeme pozorovat na učednících. Pochybujeme o tom, jestli máme druhým co dát, jestli jim naše slova dokážou poskytnout obživu, jestli skutečně dokážeme oslovit jejich srdce. Ježíš však naše výmluvy „nebere“. Mnozí ospravedlňují svou chamtivost tím, že přece nedokážou zachránit celý svět. Ježíš ale odzbrojuje tyto pokusy o sebeospravedlnění jasným pokynem: „Ty jim dej jíst! Přestaň si naříkat. Neodkazuj je na jiné pomocníky. Ty sám těm lidem pomoz. Zapátrej po tom, co by mohlo skutečně nakrmit jejich duši.“ Mnozí lidé budou odpovídat na tuto výzvu pochybnostmi a říkat: „Vždyť já přece nemám co dát. Nedokážu nalézt ta správná slova, která by je dokázala nakrmit. Vždyť sám trpím hladem.“ Podobné výmluvy však Ježíšova výzva nepřipouští. Jestliže se Pán na mě obrací pokynem: „Ty jim dej jíst“, přidává mi k tomu i schopnost krmit je a živit na cestě jejich touhy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255195
Třetí krok následuje po pochybnostech o tom, jestli skutečně dokážu druhým pomoci. Na tuto otázku Ježíš odpovídá protiotázkou: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Nemám Ježíšovo nadání, chybí mi nadání dobrého organizátora. Ale mám s sebou chléb, dokonce pět chlebů. Číslo pět symbolizuje člověka otevřeného Bohu, jak už jsme zmínili. Dívám-li se na své lidské bytí, zjistím, že mám dostatek toho, z čeho mohu rozdávat druhým. Podívám-li se pořádně do svého nitra, objevím spoustu věcí na rozdávání. Mám jednoduše sdílet s druhými své lidské bytí i s jeho zápasy, otázkami a odpověďmi. Mám rozdělovat z toho, co jsem přijal od rodičů a od Boha. Mám se sdílet s tím, čím jsem, se svým lidským bytím. Pětka je zároveň i číslem lásky. Řekové spojují číslici pět s bohyní lásky Afroditou. Máme v sobě dostatek lásky, kterou můžeme předávat dál. Lásky neubývá, darujeme-li ji druhým. Ježíš přikazuje: Jděte se podívat! Řecký pojem pro „dívat se“ je idein, míní vnitřní zrak. Máme se zahledět do sebe a zjistit, co v sobě objevíme. Podívám-li se do sebe, dokážu nahlížet do srdcí druhých. Kdo totiž zná sebe, naučí se poznávat i lidi kolem sebe. V tom nejniternějším jsme si totiž podobní. To, co se dotýká mě, bude se dotýkat i druhých. Čtvrtý krok spočívá v tom, že začneme rozdávat chléb druhým. Ježíš nás pověřuje úkolem. Ukládá učedníkům práci. Mají rozdávat lidem chléb, který mají u sebe. Přitom učiní zkušenost, že chléb vystačí pro všechny. Jakmile jej začnou rozdělovat,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255195
nijak je to neochudí, nebudou mít méně. Mnozí z těch, kdo dnes pomáhají druhým, se cítí vyčerpaní a vyhořelí. Často to bývá právě z toho důvodu, že nerozdávají z toho, co přijali, ale že dávají proto, aby sami dostali. Dávají, aby sklidili uznání a potvrzení. Kdo však dává z tohoto důvodu, brzy se vyčerpá. Kdo naopak dá na svůj vnitřní hlas, čerpá z vlastního vnitřního pramene. V tom případě dokáže rozdávat, aniž by se mu tenčily zásoby. Přestává kontrolovat, jak to všechno probíhá. Nesnaží se tím nic předstírat. Prostě dává, protože je to jeho úkol. Z Ježíšova pověření nám nikdy nedojde chléb, který rozdáváme. Pátý krok je patrný z Ježíšova příkazu učedníkům, aby rozsadili lidi do skupin po stu a padesáti. Zkušenost společenství – zde konkrétně společného jídla, kde všechno společně sdílíme – je důležitou pomocí k překonání chamtivosti, kdy se staráme jen o sebe samé a točíme se kolem vlastních potřeb. Naším posláním je přivádět lidi do společenství. V našem anonymním světě, ve kterém se lidé stále více izolují a cítí osamělí, je naším úkolem budovat společenství. Oba uvedené počty sto a padesát nám ukazují, jakou kvalitu mají vykazovat naše společenství: sto představuje úplnost neboli celek, padesát představuje otevřenost vůči Bohu a jeho Duchu. Máme předávat lidem zkušenost uzdravujícího společenství, v němž je uzdravována vnitřní rozpolcenost a my se stáváme integrálními osobnostmi. Číslo sto
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255195