a vydal se dozadu k velkému oknu. Bílá obloha se pomalu barvila do sytě modré, což ale nemohlo zakrýt skutečnost, že se spolu hádají kvůli malichernostem. „Dobře, tak já si ji k sobě vezmu!“ důrazně zakončil hovor Innes. „Agot? Ty se s ní nechceš vidět?“ zeptala se spontánně Flora, než si uvědomila, že to nebylo úplně rozumné. „Samozřejmě že chci,“ ohradil se Innes. „Ale zítra jdeme orat pole. Dítě by se nám tam jen motalo.“ „Má ráda traktory,“ podotkl Hamish. „Já vím,“ odpověděl Innes. „Má je tak ráda, že by jim klidně vlítla pod kola.“ Innes nervózně chodil sem tam a pak se podíval na Floru. Flora se o svou neteř nikdy v životě nestarala. Viděla ji naposled na pohřbu své maminky. Tehdy byla Agot ještě miminko. Rychle se snažila všechny vzpomínky na pohřeb vypudit z hlavy. Neměla s dětmi vůbec žádné zkušenosti. I když se zdají být milé, je to s nimi pěkně náročné, alespoň soudě podle toho, jak její přátelé na své haranty často nadávali. Navíc se museli pořádně uskromnit a odstěhovat z Londýna, takže bylo stále těžší se s nimi vídat. No, a když je pak náhodou člověk vytáhl na jedno, obvykle po půlhodině padali únavou. Eck zvedl hlavu od svého dočista vylízaného talíře. „Naše Flora by se o ni mohla postarat, ne?“ řekl a nasazoval si při tom brýle. „Stejně se tady nudíš.“ „Ale tati, vždyť přece víš, že tady jako právnička řeší vysoce důležitý případ,“ utrousil jízlivě Fintan a Flora ho zpražila pohledem. Nemohla přece za to, že tu musí čekat na multimilionáře. Ale i tak to bylo od nich pěkně nefér, že si o ní všichni upřímně myslí, že se tu jen tak fláká; ostatně totéž si mysleli i o její práci v Londýně. Zhrozila se při pomyšlení, jakou hromadu papírování tam musela opustit a co ji po návratu čeká.
– 102 –
KAVARNICKA NA POBREZI.indd 102
6.11.2018 16:57:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255040
A navíc, Flora posilněna úspěšným úklidem kuchyně se roz hodla pustit se do té nejhorší možné práce: probrat matčin šat ník. Ve skrytu duše pořád doufala, že se toho ujme otec. Což se samozřejmě nestalo. Nechtěla se jen tak zbavit něčeho, s čím by nesouhlasil, ale opravdu bylo potřeba to alespoň trochu probrat. „Mám práce až nad hlavu,“ bránila se dotčeně. „Pravda, třeba ubližovat psům, viď?“ jízlivě ji popíchl Fintan. „DRŽ HUBU, FINTANE!“ zaječela na něj. A on na ni vyplázl jazyk. Všichni na ni upřeli zrak. Flora v duchu přemítala, že vlastně v rodině zbyly jen dvě ženy. „Chodí už sama na nočník?“ „Jo,“ zalhal Innes. Flora si povzdechla: „Dobrá tedy.“
– 103 –
KAVARNICKA NA POBREZI.indd 103
6.11.2018 16:57:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255040
Kapitola sedmnáctá
„Bylo nebylo, daleko na vlnách moře houpala se loď a v ní unesená dívka.” „Odkud ji unesli?” „No z jednoho hradu na severu. Vezli ji daleko předaleko. Ona se bránila, nechtěla odjet.” „Proč? Proč nechtěla odjet?“ „Zůstaly po ní jen naškrobené sukýnky. Zmizela a s ní i všechna ta láska a pohodlí. Zůstala sama, samotinká. Třásla se zimou a…“ Vtom se Flora v malé posteli celá zmatená a rozčilená probudila. Slunce už bylo vysoko a silně pražilo, přestože bylo sotva půl sedmé ráno. Vlasy měla rozcuchané, oči slepené. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Stále žádné zprávy z Londýna. * Agot dorazila v půl deváté. Přivedla ji Eilidh. Nenamáhala se ani aspoň trošku na Floru usmát a na znamení pozdravu jen letmo kývla hlavou. Utrousila něco v tom smyslu, že už se nám tu Flora pěkně zahnízdila, jako by zrovna tohle bylo tou nejhorší urážkou, kterou mohla na Flořinu adresu vymyslet. Malé Agot byly tři a na svůj věk překvapivě vzbuzovala respekt. „To je tvoje teta,“ představila Eilidh malé Floru, která v jejím tónu hned vycítila sarkasmus. Holt neměla dobrou náladu a byla přecitlivělá. „AHOJ TETIČKO FLÓLO!“ ozvalo se nezvykle silným a nečekaně hlubokým hlasem, přestože si holčička cumlala paleček, pevně uvíznutý v puse.
– 104 –
KAVARNICKA NA POBREZI.indd 104
6.11.2018 16:57:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255040