Atlasu – ze člunu se usmívá Fred, je vlastně nerad, že odjíždíme – „Tak se tu měj, Frede.“ „Dávejte na sebe bacha.“ Vyrazíme, ale mně se hned do masa zaryje hřebík, tak se na stezce k přehradě zastavíme a já si kousku balíčku od cigaret, co tu pohodili rybáři, udělám v botě vložku, a jdeme dál – Celej se třesu, nezvládnu to, už mě zase berou ty stehna – Stezka se příkře svažuje a točí se kolem útesu u přehrady – V jednom bodě zase stoupá – Pro moje stehna je to úleva, prostě se ohnu a supím dál – Ale stejně se několikrát zastavujeme, oba úplně vyčerpaný – „To nikdy nezvládnem,“ říkám furt dokola, k tomu melu různý nesmysly – „Na horách člověk zjistí, jak jsou věci čistý, že jo? – nezdá se ti, že si teď vážíš života víc?“ „To v každým případě,“ odpovídá Pat, „a budu celej šťastnej, až odsud budem pryč.“ „Jéé, dneska už budem spát na ubytovně a zejtra pojedem domů“ – Nabízí mi, že by mě v pět odpoledne vzal autem po silnici č. 99 do Mount Vernonu, ale já vyrazím na stopa už ráno, nechce se mi čekat – „Budu v Portlandu dřív než ty,“ povídám. Konečně vede stezka až dolů k hladině, urvaný a zpocený projdeme mezi sedícíma zaměstnancema Městský přehradní elektrárny – Uličkou hanby – „Tak kde to přistává?“ Patův spacák mi v podpaží sjel a rozmotal se, tak to už nechám tak, kašlu na to – Přijdeme k přístavišti a tam je malinký dřevěný molo, tak na něj nadupem, sedí tam nějaká ženská se psem, ale musí nám uhnout, my se totiž zastavovat nebudem, svalíme svůj náklad na prkna a já se presto natáhnu na záda, pod hlavu si šoupnu batoh, a zapálím si cigáro – Hotovo. Už žádná cesta. Loď nás doveze na Diablo, k silnici, odtud je jen kousíček k obří pittsburghský lanovce a dole nás už bude čekat dodávka s Charleym za volantem –
100
def_andele_kerouac424.indd 100
9.10.2018 8:52:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255038
57 A pak tou samou stezkou, kterou jsme právě celý zpocený zdolali, běží dva šílený rybáři, aby stihli loď, mají kompletní vybavení a k tomu přívěsný lodní motor, tlačí ho a strkají na nějakým vynálezu zkázy o dvou kolech – Stihnou to jen tak tak, loď akorát přijíždí, všichni nastoupíme – Roztáhnu se na sedačce a medituju a odpočívám – Pat je na zádi a baví se s turisty o tom, jak strávil léto – Loď začne čeřit vodu a vypluje na jezero úžinou mezi útesy – Já si jen tak ležím na zádech, ruce zkřížený, oči zavřený, a nad celou tou scénou medituju – Vím, že se v ní skrývá víc, než je vidět na první pohled, ale je v ní i to, co na první pohled vidět je – Vy to taky víte – Cesta trvá dvacet minut a brzo už cítím, jak loď zpomaluje a naráží do doku – Vstávat, vzít batohy, já se furt táhnu s tím Patovým, velkorysost až do konce? – A pořád máme namáhavou čtvrtmíli prašný cesty před sebou, u útesu zahneme, a šup dolů! Tam už je veliký nástupiště a lanovka jen čeká, aby nás snesla tři sta metrů dolů k upraveným domečkům a trávníčkům a stovkám jeřábů a sloupů a elektrickýho vedení, co spojuje Power Dam, Diablo Dam a Devil Dam – a je to tady teda ďábelsky nudný a blbý místo k životu, jeden krám, kde ani nemají pivo – Lidi si pečlivě zalívají svý vězeňský trávníčky, dětičky laškujou se psy, poloprůmyslová Amerika uprostřed odpoledne – Tady na plošině lanovky se stydlivá holčička drží máminy sukně, chlapi se baví, brzy už se valíme dolů do údolí, pěkně pomalu – A já pořád počítám: „Kdyby se směrem na Mexico City jelo rychlostí míle za minutu, z High Valley Plateau je to čtyři tisíce mil daleko“ – lusknu prsty, vždyť je to fuk – Vzhůru se nese obrovské závaží ze surového železa, to díky němu trochu vratce visíme ve vzduchu a jedeme dolů, jedna majestátní tuna černý hmoty na druhý, Pat na to ukazuje (a přidává komentář) (bude z něj inženýr) – Pat má malou vadu řeči, v rozrušení trošku koktá, mumlá a zalyká se, a trochu mu visí spodní ret, ale myslí mu to dobře – a má v sobě chlapskou hrdost – pamatuju si, že měl v létě na rádiu spoustu srandovních hlášek, a to jeho věčný „ty jo“ a vzrušenej tón, ale nic nemohlo na rádiu
101
def_andele_kerouac424.indd 101
9.10.2018 8:52:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255038
v šílenosti trumfnout vážnýho kazatelskýho jezuitskýho študentíka Neda Gowdyho, u toho se jednou zastavili horolezci a požárníci ze Správy lesů a on začal vřískat a smát se tím nejuchechtanějším a nejšílenějším a nejdivočejším hlasem, co jsem kdy slyšel, úplně z toho ochraptěl, a to všechno jen kvůli tomu, že si mohl tak náhle pokecat s nečekanou návštěvou – Co se mě týče, já jsem na rádiu přispěl jen Dvaačtyřicítkou z Hozomeenskýho tábora, krásnou, každodenní básní, složenou z klábosení se starým Scottym, většinou o ničem, z úsečných konverzací s Patem, z pár kouzelných hovorů s Gowdym a z několika líčení, co vařím, jak mi je a proč – Nejvíc mě ale vždycky rozesmál Pat – Jednou se v nějakým požárním hlášení mluvilo o komsi jménem John Trotter, a na to Pat pronesl tahle dvě oznámení: „Pan John Trotl poletí až v příští směně. Pan John Tripl to poprvé taky nezvládnul.“ Tohle vážně řek – má to v hlavě naprosto pomatený – Dole u lanovky není po dodávce ani stopy, sedíme a čekáme a popíjíme vodu a povídáme si s malým klukem, co v tom dokonalým odpoledni venčí krásnou kolii – Konečně dodávka přijede, za volantem sedí starej Charley, dělá v Marblemountu v kanceláři, je mu šedesát, bydlí tam v malý maringotce, vaří, usmívá se, píše na stroji, přeměřuje trámy a prkna – čte si na kavalci – syna má v Německu – ve velký kuchyni myje po všech nádobí – Nosí brýle – má bílý vlasy – Jednou jsem si k němu o víkendu zašel pro cigára a on se zrovna vypravoval do lesa s Geigerovým počítačem a rybářským prutem – „Charley,“ povídám mu, „spousta urania je podle mě v těch vyschlých horách v Chihuahua.“ „A to je kde?“ „Na jih od Novýho Mexika a Texasu, chlapče zlatá – copak jsi nikdy neviděl Poklad na Sierra Madre, jak tam ten plešatej zlatokop všechny převeze a najde zlato, úplnou horu zlata, úplně na začátku ho v pyžamu vytáhnou z takový všivý díry v opilecký čtvrti, hrál ho starej Walter Huston?“ Protože ale vidím, že Charley je celej nesvůj, tak spíš mlčím, ostatně vím, že mi tady většinou nikdo nerozumí ani slovo, protože mluvím směsicí francouzskokanadskýho, newyorskýho, bostonskýho
102
def_andele_kerouac424.indd 102
9.10.2018 8:52:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS255038